Mám pocit, že u nás je dizertace v dějepisu novinka – minulý týden jsem byla jako lektorka na školení učitelů moravskoslezského kraje organizovaném KVICem. Tam jsem prezentovala právě dizertaci a učitelé mi říkali, že toto cvičení neznají. Ve Francii je považována za nejtěžší typ písemky. Nedávno mi inspekce řekla, že mí žáci musí víc psát, […]
Na základě poslední dějepisné písemky zjišťuji, že chtít po žácích, aby třídili své znalosti je běh na dlouhou trať. Je to mnohem náročnější než učení zpaměti a právě zde si myslím, že je role učitele. Mí žáci prvního ročníku gymnázia měli napsat dizertaci na téma „Šíření nových myšlenek v Evropě v 15. a 16. století“. […]
Kromě programu osnovy upřesňují také „schopnosti a metody“, kterým se francouzští žáci mají naučit v 1. ročníku SŠ. Umět srovnat dokumenty, shrnout hlavní myšlenky textu či udělat mapový náčrt je proto stejně důležité jako faktografické znalosti. Zde je seznam výše zmíněných schopností a metod. Jsou dost teoretické, učitel si musí vše přebrat a popřemýšlet nad […]
Tentokrát z jiného soudku než obvykle: ve výběrových francouzských školách učitelé uplatňují především frontální výuku, protože vycházejí z toho, že rozbor dokumentů už žáci ovládají. Jedná se podle mě o ideální systém – kombinace českého systému zaměřeného na faktografii a francouzského, který zdůrazňuje přemýšlení a práci s dokumenty.
Mapový náčrt je ve Francii vyžadován u maturity ze zeměpisu. V červnu 2010 maturitní téma znělo „Rusko: nerovnoměrně obydlené a zhodnocené území“. Žáci dostanou pouze toto téma a slepou mapu, na kterou mají nakreslit náčrt. Možná to vypadá jednoduše, správný náčrt je ale úplná dizertace – musí mít svoji problematiku a vysvětlivky jsou rozděleny do […]
Mapa Evropy a plánek města Lübeck ve 13. století mohou sloužit jako podklad k písemce. Tento druh dokumentů je ve francouzském dějepisu pravidelně využíván – opět se zde propojuje dějepis se zeměpisem. Tuto písemku se chystám použít v lednu pro zopakování dvou kapitol s tímto obsahem: 1. téma: Městská kultura a společnost (11.-13. století)
Francouzský zeměpis používá induktivní metodu výuky: na začátku kapitoly je vždy „případová studie“, ve které žák analyzuje konkrétní příklad, který pak zobecní a odvodí z něj teoretické znalosti. Dnes jsem se zúčastnila školení, kde jeden kolega velmi výstižně popsal cíl případových studií ve francouzském zeměpisu. Pro upřesnění se ve francouzských školách začala tato metoda používat […]
Zde je komentář textu, který jsem dala svým žákům jako úplně první písemku po probrání první kapitoly „Role Evropanů zalidňování světa“. Velmi stručně se v ní nastíní vývoj evropské populace od počátků po konec 19. století. Této kapitole jsme věnovali zhruba 4 hodiny výuky. Součástí byl i komentář textu, aby žáci věděli, co je čeká. […]
Ve Francii se pravidelně aktualizují témata, která se probírají ve škole – letošní novinkou zeměpisu je udržitelný rozvoj. Tentokrát už mluvím přímo z praxe, jelikož od září učím na pařížském lyceu Louis le Grand ve třídě „seconde“, což odpovídá našemu prvnímu ročníku gymnázia. Zde je moje první písemka ze zeměpisu, kde má žák za úkol […]
„Geografové zkoumají planetu Zemi a snaží se pochopit, jak lidé žijí a působí na krajinu„, tak vysvětluje žákům prvního stupně cíl zeměpisu učebnice nakladatelství Magnard. Tím je řečeno mnohé, české učebnice totiž zdůrazňují především nutnost ZNÁT svoji zemi.
