„Případové studie“ v zeměpisu

Francouzský zeměpis používá induktivní metodu výuky: na začátku kapitoly je vždy „případová studie“, ve které žák analyzuje konkrétní příklad, který pak zobecní a odvodí z něj teoretické znalosti.

Dnes jsem se zúčastnila školení, kde jeden kolega velmi výstižně popsal cíl případových studií ve francouzském zeměpisu. Pro upřesnění se ve francouzských školách začala tato metoda používat roku 2002 na 2. stupni ZŠ a dnes se pro velký úspěch rozšířila na všechny třídy a na všechny předměty.

Jak tato metoda vypadá v praxi v zeměpisu? Letošní program prvního ročníku gymnázia zní „Udržitelný rozvoj“. První kapitola se nazývá „Nasytit lidstvo“ a zabývá se tím, jak čelit čím dál větším potřebám lidí, jejichž počet neustále stoupá. Jelikož každá kapitola začíná právě případovou studií, od žáka se nevyžadují vůbec žádné znalosti. Já jsem si vybrala příklad Brazílie s následující problematikou: „Brazílie je nazývána světovou farmou, ale zároveň 10% jejích obyvatel trpí hlady. Jak můžeme vysvětlit tento paradox?“ Tato studie bude rozdělena do dvou částí:

I – Miliony Brazilců trpí hlady na „světové farmě“

II – Jak zmírnit tyto rozdíly?

To vše za pomoci různých dokumentů – především map, statistických údajů, ale také textů či reklamních plakátů.

Z této studie si tedy žák odnese pár znalostí, ale především SCHOPNOSTI, které pak bude schopný aplikovat jinde. Jako písemku učitel zadá studii jiné země, o které ve výuce vůbec nebyla řeč – po Brazílii může přijít například Indie! To mi přijde jako výsměch jakémukoli memorování faktografických znalostí. Žák tak má prokázat, že pochopil, jak postupovat. Podle slov mého kolegy mu tak dá učitel klíč k pochopení celého světa – tento typ analýzy pak umožní žákovi zopakovat stejný postup na jakoukoli zemi. Stejný model se samozřejmě nedá „nalepit“ na všechny země světa, ale minimálně na rozvojové státy.

Upřímně řečeno jsem po tomto vysvětlení zůstala trochu „paf“, ale těším se, až si to vyzkouším v praxi.