Dizertace v dějepisu

Mám pocit, že u nás je dizertace v dějepisu novinka – minulý týden jsem byla jako lektorka na školení učitelů moravskoslezského kraje organizovaném KVICem. Tam jsem prezentovala právě dizertaci a učitelé mi říkali, že toto cvičení neznají.

Ve Francii je považována za nejtěžší typ písemky. Nedávno mi inspekce řekla, že mí žáci musí víc psát, jinak že se jedná o pouhé opakování informací a že tedy mám „přitvrdit“ právě tím, že budu dávat dizertace, které trvají až tři hodiny. Někteří mí kolegové dávají žákům jako písemku pouze tento typ cvičení, aby je připravili k maturitě. Dizertace je těžší než komentář dokumentů, protože ten se dá „okecat“, žák může použít informace z dokumentu. V dizertaci má pouze zadání, sedí před prázdným listem papíru – musí  tedy použít své vlastní znalosti a nemůže je odnikud opsat.

Jak vypadá konkrétně dizertace na téma „Šíření nových myšlenek v Evropě v 15. a 16. století“ – od žáků očekávám zhruba toto:

Úvod, kde vysvětlí jednotlivé pojmy zadání. Zde žák určí také problematiku, tzn. vůdčí myšlenku, která vede jeho úvahu a na kterou musí v závěru odpovědět. Pro toto téma může být problematika následující: Jak vypadá nová podoba Evropy, kterou proměnily renesanční a humanistické myšlenky?

Stať
I – Nové myšlenky v Evropě
    A – Humanisté se rozchází se středověkým způsobem myšlení (znovuobjevení antiky)
    B – Důraz je kladen na člověka a na jeho vzdělání (Da Vinci, rozvoj vědy)
    C – Nové duchovní hodnoty (kritika církve, touha po návratu k původním ideálům)
II – Nové a efektivnější způsoby šíření těchto myšlenek
    A – Cesty a korespondence mezi humanisty (Erasmus)
    B – Vzdělávací instituce (akademie, jezuitské koleje)
    C – Vynález knihtisku znamená revoluci v šíření informací (Alde Manuzio)
III – Tyto myšlenky proměňují tvář renesanční Evropy
    A – Kulturní jednota Evropy (renesanční památky)
    B – Nová náboženská mapa (rozdělení na katolické a protestanské země)
    C – Města nejlépe vystihují tuto novou tvář (přítomnost univerzit, ale také střety)

Závěr: zde žák především odpoví problematiku a uvede téma do širších časových nebo zeměpisných souvislostí. Například: „V 15. a 16. století Evropa zažila intelektuální revoluci. Toto vítězství rozumu však vedlo ke zpochybnění autority církve, Evropa je proto na konci 16. století zničená několika desítkami krvavých válek, které vyústily ve vytvoření nové náboženské mapy. Tato intelektuální dynamika uvnitř Evropy se projevuje také v její vnější politice: Evropané dobývají celý svět.“

Při známkování učitel hodnotí mimo jiné to, jestli žák dobře pochopil téma, jestli nezapomněl důležité aspekty (někteří třeba mluvili pouze o knihtisku a zapomněli na jiné druhy šíření myšlenek), kvalita úvodní problematiky, logická organizace stati, srozumitelný jazyk, atd.

Žák může být naopak penalizován za to, že napíše do stati věci, které s tématem nesouvisí. Mí žáci měli například tendenci „vysypat“ všechny události (Luther kritizuje papeže, ten ho exkomunikuje, Luther bulu spálí, atd.), což od nich ale nikdo nechce. Mají právě dokázat, že jsou schopni informace třídit a vybrat jen ty podstatné, které odpovídají tématu. Tato logika je velmi vzdálení našemu „napiš, co víš o…“, kde se chce, aby žák napsal co nejvíc informací. Pro francouzskou dizertaci žáci v přípravné fázi napíšou na „šmírák“ také vše, co ví o tématu, ale pak mají za úkol vybrat jen to, co odpovídá tématu a ostatní NEMILOSRDNĚ ŠKRTNOUT!

Tolik tedy k tématu proč se „nenahrkat“ informace, ale naučit se je třídit.