Kromě programu osnovy upřesňují také „schopnosti a metody“, kterým se francouzští žáci mají naučit v 1. ročníku SŠ. Umět srovnat dokumenty, shrnout hlavní myšlenky textu či udělat mapový náčrt je proto stejně důležité jako faktografické znalosti.
Zde je seznam výše zmíněných schopností a metod. Jsou dost teoretické, učitel si musí vše přebrat a popřemýšlet nad tím, jak vše uplatnit v praxi.
I – Ovládat základní orientační body v čase a v prostoru
A – Lokalizovat a umět zařadit
– pojmenovat a zařadit hlavní období a zlomová data
– pojmenovat a lokalizovat hlavní zeměpisné pojmy
– zařadit a vysvětlit význam události ve jejich chronologickém kontextu
– pojmenovat a lokalizovat místo a zasadit ho do širšího prostoru
B – Měnit úhel pohledu a vyhledávat vztahy
– zařadit událost do krátkého a dlouhého časového úseku
– najít místo na mapách různého měřítka nebo různé projekce
– konfrontovat historickou a geografickou situaci
II – Ovládat specifické metody a nástroje
A – Rozebrat a porovnat informace
– identifikovat různé druhy dokumentů (autor, druh, datum, význam dokumentu)
– pochopit hlavní smysl dokumentu, zasadit ho do historického nebo geografického kontextu
– mít kritický pohled na různé druhy dokumentů (text, obrázek, mapa, graf…)
B – Seřadit a shrnout informace
– popsat historickou situaci a napsat fiktivní příběh zasazený do historického kontextu (to je letošní novinka!!)
– realizace mapového náčrtu, mapy, schémat, diagramů…
– napsat text nebo prezentovat referát, který se opírá o problematiku za použití specifické slovní zásoby
– přečíst si text nebo prohlédnout si mapu a ústně nebo písemně vyjádřit hlavná myšlenky, být schopen přejít z popisu na vysvětlení
C – Použití komunikačních technologií
– počítače, programy, numerická tabule, realizovat s jejich pomocí mapy, náčrty a grafy, dělat prezentace
III – Ovládat metody samostatné práce
A – Rozvíjet svůj písemný a ústní projev a kritické myšlení
– používat internetové vyhledávače a internetové zdroje, umět odlišit kvalitní od nekvalitních
– rozvoj ústního a písemného projevu, konfrontovat svůj názor s ostatními
– účastnit se průběhu výuky, chtít po učiteli vysvětlení, pokud je to nutné
B – Samostatně pracovat
– dělat si poznámky, pročítat si učivo (osnovu jednotlivých kapitol, hlavní myšlenky, nejdůležitější události…)
– dělat individuální nebo skupinový výzkum
– používat učebnici jako doplněk výuky
Mgr. Ludmila Kovaříková
12/01/2011 at 18:02Dobrý den,
zaujalo mě toho spousta, např. mít kritický pohled na různé druhy dokumentů. (Bylo by zajímavé hovořit o tom, jak se liší podání informací v beletrii, různém odborném textu, grafu nebo obrázku.)
Dále napsat fiktivní příběh – to by mě bavilo. Člověk si při psaní uvědomí, kolik informací musí znát, aby byl schopen napsat pouhé vyprávění.
Být schopen přejít z popisu na vysvětlení – představuji si, jak vysvětluji žákům rozdíl mezi popisem a vysvětlením. A jak mají samostatně přejít k vysvětlení.
Chtít po učiteli vysvětlení, pokud je to nutné – přemýšlím, jak nastavit takové prostředí, aby bylo běžné, že se žáci zeptají, když nerozumí. Mám dojem, že tohle je spíš dovednost učitele.
Jak vlastně tyto schopnosti vidí samotní učitelé? Jak dané schopnosti posuzují? Mají dále vypracovaná kritéria pro jejich zvládnutí? Mám totiž dojem, že u nás se takové výčty vnímají spíš jako fráze.
Obecně vidím „rozklíčování“ jako důležitý krok k dalším krokům ve výuce a nejsem zastáncem toho, že dovednosti se učí jen tak mimochodem, např. k rozvoji písemného projevu zadat referát se mi zdá málo. Právě to vidím jako podstatný problém našeho školství. Nevidět za jednotlivými schopnostmi nebo dovednostmi konkrétní metody.
Děkuji za článek k přemýšlení. A omlouvám se za délku.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
12/01/2011 at 21:26Dobrý den, jsem ráda, že Vás tyto informace zaujaly. Jen malé upřesnění – tyto schopnosti se týkají předmětu dějepis-zeměpis (učí se společně a tvoří jeden předmět). Já jsem tento seznam rozdala studentům na začátku roku, aby si ho nalepili do sešitu. Užitečný je hlavně tehdy, když přijde na hodinu inspektor a ověřuje, jestli učitel plní své povinnosti. Je tedy dobré, aby si každý učitel sepsal, jak konkrétně chce každou schopnost rozvíjet. Vše ale záleží na každém učiteli, ve Francii je poměrně velká „pedagogická svoboda“. Každý učitel má určitě své preferované metody – mně se zatím moc nepodařilo rozvíjet ústní projev formou prezentací. Ve třídě mám 37 žáků, takže si nedovedu představit, že by všichni měli nějaký referát. Třeba schopnost umět dělat mapy pomocí počítače předpokládá, že to umí sám učitel, což také není vždy pravda. Zato rozdíl mezi popisem a vysvětlením je jednoduchý: to žáci dělají vždy při rozboru dokumentu. Když odpovídají na otázku, mají vždy citovat text nebo popsat obrázek a pak ho vysvětlit. Někteří totiž mají tendenci dělat parafrázi textu. Ohledně fiktivního příběhu: tento úkol jsem zadala hned na začátku roku, když jsme mluvili o vlnách emigrace z Evropy do USA. Mluvili jsme hlavně o Irsku a žáci pak měli za úkol vžít se do role Ira, který se rozhodne odejít. Na další hodině jedna žákyně (která chce být mimochodem prezidentkou, je marockého původu, tak doufám, že se jí to podaří!) přinesla svůj text ve formě povídky, bylo to asi na tři stránky a ohromně zajímavé. Bylo vidět, že to psala s radostí!
Tolik mé dosavadní zkušenosti.
Ondřej Hausenblas
16/01/2011 at 19:05Mě by zajímalo, Zuzano, jestli žáci, kterým jste to rozdala, dobře rozumějí tomu, co to pro ně znamená. Nebo se toho doberou třeba během pololetí?
Je tam např. tohle: „- zařadit událost do krátkého a dlouhého časového úseku“. To je možná trochu jiný, méně pochopitelný a více intelektuální výkon než „- najít místo na mapách různého měřítka nebo různé projekce“.
Myslím, že takové různé úrovně porozumění zažívají nebo zažívali i čeští učitelé nad „rozklíčováním“ kompetencí v českém RVP do podsložek, nebo při formulaci očekávaných výstupů v předmětu tak, aby to nebylo jenom přepsání názvu „tématu“. Zdá se mi, že k tomu, aby tomu člověk porozuměl, by vlastně už potřeboval vidět před vnitřním znrakem tu příslušnou činnost, ten výkon. To je hodně těžké, pokud ta cílová činnost je něco docela nového.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
16/01/2011 at 20:56Ondřeji, podle mě to žákům jasné nebylo vůbec. Příklad, který uvádíte – „zařadit událost do časového úseku“, není jasný ani mně… Beru to tak, že příliš obecné a teoretické kompetence si vyložím po svém a ty, co jsou přesnější, se snažím aplikovat. Plánuji, že s žáky projdu tyto kompetence znovu v polovině roku (takže teď někdy) a společně se zamyslíme nad tím, co už se naučili a co ještě musíme dohnat.
Mgr. Jan Zouhar
16/01/2011 at 20:57Tyto výstupy jsou celostátně dané, nebo jsou specifické pro Vaši školu?
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
16/01/2011 at 21:06Výstupy platí pro všechny školy ve Francii. Funguje tady státní maturita (a maturita z dějepisu-zeměpisu je povinná pro všechny), takže se všude maturuje ve stejný den a hodinu. Proto je potřeba sjednotit, co mají žáci umět.
Radek Sárközi
06/03/2011 at 19:54Mě by zase zajímalo, jestli učitelé ve Francii diskutují a vzájemně si veřejně vyjasňují, co který cil vlastně znamená a jak ho naplnit… Mají učitelé dějepisu nějaké občanské sdružení, jako je třeba v Čechách ASUD?
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
06/03/2011 at 20:55Je to asi jako všude – někteří učitelé diskutují a vzájemně spolupracují, jiní ne. V každém případě ale jednotlivé akademie organizují spoustu školení (více či méně užitečných), která jsou zaměřena na diskuzi o tom, jak učit které období, předvším když se změní osnovy. Existuje také asociace učitelů dějepisu a zeměpisu, viz její stránky http://www.aphg.fr/ (nejsou ale moc dobře udělané). Asociace také vydává svůj časopis s mnoha články zaměřenými na pedagogiku: http://www.aphg.fr/AccueilHistoriensGeographes.htm