Malé i velké povzdechy
Tak už to nastalo i nám. Když jsem ve čtvrtek koukala na svého šestileťáka, tekla mi z oka jedna slza za druhou. „Proč brečíš, mami?“ ptal se. A já musela přiznat že proto, že je strašně velký a z miminka je dávno pořádný kluk. „Nebreč, roustou přece všichni,“ odpověděl mi na moji prosbu, jestli by […]
Také máte pocit, že školní rok 2011/12 nabral nebezpečně rychlé tempo? Ještě jsem se nerozkoukala a je konec října. Na stole ve škole se mi vrší nedokončená administrativa (ta, která může ještě chvilku počkat) a časové plány dělají „ty, ty, ty .. už bys měla poposkočit o téma dál.“ Mám pocit, že než stačím mrknout, […]
Když jsem před lety učila matiku také ve čtvrté a páté třídě, pochopila jsem naplno, proč jsem zvolila stupeň druhý. Nekonečné sčítání a odčítání, násobení a dělení s pouze se měnícím číselným oborem ve mně vzbuzovalo pocity šílenství. (Samozřejmě, že jsme se zabývali i geometrií .. přesto ve mně zůstalo, že se jen motáme na […]
Po téměř šesti letech jsem se vrátila do školy naplno. Času ve škole je víc, ale stejně jako děti se letos nějak nemůžu dostat do toho správného tempa. Přendavám věci z hromady na jinou hromadu, odbíhám od nedokončeného, skáču z jedné věci na druhou. Náhle nevím, jak s tím množstvím času naložit.
Po létě hektickém a cestovním, po létě inspirativním a po létě horkém (ať si kdo chce, co chce, říká) nastoupil na roční trůn měsíc Září. Že je podzim už teď, to vám poví každá malá vlaštovka. Taky u vás už sněmují?
Na podzim nás čeká vlastní hodnocení školy. Pilně střádáme a třídíme informace o tom, co si kdo myslí, jak nás hodnotí, co se nám povedlo, co se nepovedlo, kde nás bota tlačí. Učitelé, rodiče, děti. Do toho si bláznivá matikářka vzpomněla, že ještě potřebuje z dětí vydolovat hodnocení svojí práce. Dětem z toho už musí […]
.. napsala mi Eliška v závěru hodnocení mé práce, které jsem si od osmáků vyžádala. Pravidelně na konci měsíce hodnotíme společně práci za uplynulé období. Nejdřív si projdou osmáci sami, co se jim povedlo a co ne, na čem musí pracovat a v čem se chtějí zlepšit. Pak putují jejich hodnotící archy ke mně a […]
Máme 3. prosince. Ještě tři týdny a jsou tu Vánoce.
Po šesté hodině ranní jsem opouštěla spící byt. Děti měly trávit den u babičky a mě autobus vezl do Plzně na konferenci Metodického portálu.
„Tak hezké prázdniny,“ loučila se včera říďa s dalšími řediteli po skončení porady. „Už i ty?“ podivil se jeden ze spřátelených „postižených“. „My přece nemáme prázdniny, my čerpáme dovolenou.“
