… letí to, letí

Také máte pocit, že školní rok 2011/12 nabral nebezpečně rychlé tempo? Ještě jsem se nerozkoukala a je konec října. Na stole ve škole se mi vrší nedokončená administrativa (ta, která může ještě chvilku počkat) a časové plány dělají „ty, ty, ty .. už bys měla poposkočit o téma dál.“ Mám pocit, že než stačím mrknout, budeme zdobit vánoční stromeček.

Je ale pravda, že v tom kalupu, zažívám v podstatě denně nějakou malou radost. Tak třeba:

  • Minulé pondělí jsem po návratu z radničního víkendu zjistila, že v pátek dorazila placatá návštěva z Francie
  • V úterý jsem nevěřícně koukala na balík dárků od eTwinningu – ke dvěma projektům, kterých se účastníme
  • Ve středu proběhla ve sborovně hodinová, velmi příjemná debata nad rozklíčováním kompetencí k učení
  • Ve čtvrtek jsem obdivovala v devítce jednu z prezentací způsobu řešení lineární rovnice – fakt dokonalý výklad, názorný, logický .. a ten přednes
  • A šesťákům se vážně povedly zvířecí portréty
  • V pátek jsem konečně měla v devítce pocit, že je učím něco nového
  • V sobotu se na nás do školy přišlo podívat docela hodně lidí, v sedmičce jsme zapojili téměř všechny hosty do naší práce a malí informatici se vyřádili při hledání informací o Stráži a ČR
  • S kolegyní jsme použili jeden z DUMů publikovaných na MP – ona ve třetím a  čtvrtém ročníku a já pro integrovanou žákyni v sedmičce – mně i kolegyni se vážně líbil
  • Dnes se objevil další dopis ze zahraničí a v něm Stanley a Stacey z Turecka hned po té, co jsem odvedla třeťáky zpět do třídy po hodině, kdy 45 minut trénovali násobilku.  Cestou do třídy se stihli domlouvat, že ve čtyři se u těch formulí zase online sejdou. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to nadšení vydrží.

Letí to, letí .. ale každý den může být alespoň na chvilku prosvětlený malou radostí.