Klatovská 51

Po šesté hodině ranní jsem opouštěla spící byt. Děti měly trávit den u babičky a mě autobus vezl do Plzně na konferenci Metodického portálu.

Těžká nostalgie. Prošla jsem se studenou Klatovskou třídou, koukala do narvaných tramvají, na trhu na Chodském náměstí jsem koupila něco mandarinek. Před šestnácti lety (tedy nevím jestli to bylo přesně 12. listopadu 1993 .. teda to je STRAŠNĚ dávno) jsem tady ty mandarinky kupovala taky. Byla jsem v prvním ročníku a čekala nás zápočtová písemka z algebry. Mandarinky byly povolený doping. A nejspíš zabíraly, písemku jsme napsali (já i blízké okolí s přesným zasedacím pořádkem). A z mandarinek se stala tradice. Zápočtovky z matematické analýzy – mandarinky. Písemky z úvodu do studia matematiky – jedině s mandarinkami. Ve zkouškovém období jsem místo nákupu mandarinek potkávala v tramvaji revizory. Taky to pomáhalo. Asi ostatní neměli tak vymakaný systém mandarinek a revizorů. Na začátku druhého semestru nás místo sedmdesáti bylo dvaadvacet.

Dnes jsem tedy znovu vstoupila do TÉ budovy, kde nás doktor Zach trápil s odmocninou z mínus i a opravoval naše bysme na bychom. Co víc. Konference se konala v TÉ místnosti, kde jsme potili analytické zápočtové písemky. Kromě lavic se nezměnilo vůbec nic. Na chodbách stejné skříně. Stejné nástěnky (na těch se snad nepohnul ani špendlík). Jen místo studentů se tu míhaly tváře, co je většinou znám jen z pidiavatarů portálu. Tak první z poznatků dneška – Žijí, jsou skuteční.

Pak už jen následovaly poznatky další a další. Moc jich bylo. Dlouho budu dnešek vstřebávat. Cestou domů mě chytila smska a v ní kousek mailu Podle komentářům a reakcí jsem poznala, že i Ty dnes žiješ a určitě jsi nabitá novou energií :-). To si Jarka přečetla na portále pozdravy. Ta energie prozatím stačila na připravení tří zítřejších hodin a rozstříhání čtyř sad DUMacích pexes. Slibuju, budu si ji šetřit. A taky budu dolovat další rezervy, když už Jarka nosí v hlavě náměty na troje spaní ve škole (a jak ji znám, tak nejen na ně). Ale teď ne, teď se jde spát. Vstáváme nedobrovolně v půl šesté (Honzíku, prosím prosím, alespoň do šesti).

PS: Díky, Metodiko, nejen za dnešek. 🙂