Na podzim nás čeká vlastní hodnocení školy. Pilně střádáme a třídíme informace o tom, co si kdo myslí, jak nás hodnotí, co se nám povedlo, co se nepovedlo, kde nás bota tlačí. Učitelé, rodiče, děti. Do toho si bláznivá matikářka vzpomněla, že ještě potřebuje z dětí vydolovat hodnocení svojí práce. Dětem z toho už musí jít hlava kolem.
Když ve středu začali osmáci plnit internetovou nástěnku svými postřehy, snažila jsem se je provokovat ke konkrétním vyjádřením. „Bavilo tě co?“ „Nebavilo co?“ „Většinou v pohodě? A co ta menšina?“ „Co ti v hodinách chybělo?“ „Jak jinak bys chtěl pracovat?“ „Otravuje tě učitelka, napiš jí čím.“
Nástěnka je teď plná. Od té středy, když síly docházejí, jdu se na ni mrknout. Jednak zjistit, jestli ještě někdo něco nepřipsal z domova. Jednak proto, že se ten obsah hezky čte. Porovnávám vzkazy se svými postřehy. Tohle opravdu umí a ano tohle jí nejde. Víc her? Pravda, na konci pololetí jsme je zanedbávali. Slovní úlohy jsou vážně problém a budeme na nich dál pracovat. Rovnice? Ano i příští rok nás čekají. Supr, jeho postoj ke geometrii se změnil. Jsem ráda i za důvěru, se kterou připojili alespoň iniciály. Jsem ráda, že už někteří dokáží pojmenovat, kde mají problém. Jsem ráda i za pochvaly a jedničky, které mi udělili, i když vím, že je mám brát s rezervou.
Včera večer jsem ještě čárkovala zbytek žákovských dotazníků na téma jejich postoj ke škole, který dětem zadávali třídní učitelé. Vyhodnocení osmičky naší nejpočetnější třídy chvilku zabralo. Když jsem skončila, potěšena jsem byla znovu. Na patnácti z dvaceti dotazníků byla matematika uvedena mezi oblíbenými předměty. Na zbývajících pěti se neobjevila mezi neoblíbenými. A tak si říkám, že se na tu svoji nástěnku se vzkazy můžu klidně chodit kochat dál. 🙂 A budu doufat, že v září v těch dvaceti hlavách něco najdu.
Ráno jsem ještě se zavřenýma očima přemýšlela, jak se na podzim společně vrhneme na statistiku a co bychom mohli zkoumat. Já se za nimi do devítky vážně těším. 🙂
