DĚDOVO JUBILEUM

Není  to na prvý pohled nikde vidět, ale právě se díváte na 200. příspěvek v tomto blogu.Snad mi proto čtenáři mi prominou  malou rekapitulaci toho co se v tomto prostoru dosud objevilo.

Prvý příspěvek jsem napsal pod titulem PÁR SLOV NA ZAČÁTEK  30.července 2008 a popsal v něm smysl svého psaní  a jeho zaměření.  Připomenu, že jsem chtěl napomoci  propagaci těchto stránek a poradit autorům textů, jak vstoupit bez problému do role autora. Všechny tyto texty jsem proto psal jako „autorské“. Později jsem svůj záměr rozšířil  a začal jsem se pokoušel komentovat dění kolem sebe, zvláště však ve školství. A tak vznikla nová rubrika „životní“ texty. Tehdy nás blogerů  bylo velmi málo. Daly se spočítat jako prsty na jedné ruce.  A  mne dost mrzelo, že se s časem jejich počet zvedal jen velmi pomalu. Tehdy jsem poprvé zapochyboval o smyslu svého psaní na tomto blogu. To  jsem naplnil blog právě  50ti  příspěvky a v textu V NEJLEPŠÍM PŘESTAT  jsem chtěl 11. prosince 2008  se psaním skončit.  Několik přátel mi to začalo rozmlouvat a také ohlas  Alenky Černé a Jindry Strejčka pomohl k tomu, že jsem se rozhodl ještě jednu padesátku textů přidat.

    Rovnou stovku se mi podařilo naplnit 28.srpna 2009, v době, kdy jsem psal blog již více než rok. V příspěvku ROCK S BLOGEM jsem znovu bilancoval svoji snahu a naznačil prodloužení své aktivity, bez nějakého časového omezení. Dnes, kdy píši svůj 200. text je krátce před prázdninami, 6. června a brzy  uzavřu druhý rok se psaním na tyto stránky. O smyslu psaní blogu dnes už nijak nemedituji. Stal se součástí mého  života důchodce-učitele a nutí mne být stále v „obraze“ a sledovat dění v oboru, kterému jsem věnoval celý svůj profesní život. Denně mi z VÚP dochází přehled tisku od paní Procházkové z oblasti školství.  Snažím se číst co je u nás nového a co se o nás říká a občas se k aktuálním událostem ve školství, ale  i v životě kolem sebe  vyjadřovat. Moje výhoda je, že mám potřebný odstup od přímého dění na školách. Těší mne, že mám své pravidelné čtenáře. Občas se někdo i vyjádří v komentáři k tomu co píši. Snad má moje snažení pro někoho půvab a to dává mojí snaze nějaký smysl.

   Jako učitel matematiky jsem  neodolal a pokusím se na konci své jubilejní úvahy přidal něco čísel ze statistiky, kterou mi Metodický portál svými technickými možnostmi nabízí. 200 příspěvků se rodilo v poměrně pravidelné periodě 2-3 příspěvků za  týden. Nejvíce zveřejněných bylo v pondělí, naopak nejméně jsem psal v pátek.  Autorské a životní texty byly přibližně v rovnováze. K článkům bylo připojeno 135 komentářů, což činí necelých 0,7  komentáře na 1 příspěvek. Je však pravda, že celých 50 komentářů jsou moje reakce na vyslovené názory. Nejvíce komentářů bylo k textu JAK POJMOUT ŠKOLNÍ OSLAVY, (celkem 9), UČITEL VE SVĚTLE MÉDIÍ (6), SCHOPEN BÝTI UČITEL a DŮSLEDKY PŘEPLNĚNOSTI TŘÍD (5) PŘEMLUV BÁBU!

  V testu jsem použil 20 ilustračních fotografií, např. V textu V KOPIDLNĚ ZNOVU ROZKVETL KVÍTEK, nebo PUTOVÁNÍ ZA KNIHOVNAMI. Snažil jsem se používat pro lepší orientaci v textech i o „štítky“ a z nich nejčastěji byl odkazováno spojení slov: ROLE UČITELE (5x), HODNOCENÍ ŽÁKŮ, TŘÍDNÍ UČITEL, DOBRÝ UČITEL, ŠKOLNÍ SLAVNOSTI (3x)…

Závěrem si dovolím být trochu osobní. Vyberu tři příspěvky, ze kterých jsem měl dobrý pocit a někdy se k nim vracím. Jsou to : OBLÍBENCI A OUTSAIDŘI, MĚL JSEM RÁD DAREBÁKY, a ZPĚV NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJŽ NÁM DNES … Samozřejmě je to jen můj subjektivní názor. V souvislosti se svým malým jubileem mne napadají otázky, které bych rád položil svým čtenářům. Tak to zkusím.

Nejdříve otázka  pro blogery: Co vás přivedlo k psaní na tomto portále ?

A pak pro čtenáře: Co vás přinutí zobrazit příspěvek a přečíst si ho?

… a ještě jedna otázka:  Máte pro mne námět k  textu, jehož obsah jsem zatím pomíjel a ke kterému  bych se měl ještě vyslovit ? 

Děkuji Vám za zájem a trpělivost. A zase někdy na shledanou!

                                                                                     Oldřich Suchoradský