Není to na prvý pohled nikde vidět, ale právě se díváte na 200. příspěvek v tomto blogu.Snad mi proto čtenáři mi prominou malou rekapitulaci toho co se v tomto prostoru dosud objevilo.
Prvý příspěvek jsem napsal pod titulem PÁR SLOV NA ZAČÁTEK 30.července 2008 a popsal v něm smysl svého psaní a jeho zaměření. Připomenu, že jsem chtěl napomoci propagaci těchto stránek a poradit autorům textů, jak vstoupit bez problému do role autora. Všechny tyto texty jsem proto psal jako „autorské“. Později jsem svůj záměr rozšířil a začal jsem se pokoušel komentovat dění kolem sebe, zvláště však ve školství. A tak vznikla nová rubrika „životní“ texty. Tehdy nás blogerů bylo velmi málo. Daly se spočítat jako prsty na jedné ruce. A mne dost mrzelo, že se s časem jejich počet zvedal jen velmi pomalu. Tehdy jsem poprvé zapochyboval o smyslu svého psaní na tomto blogu. To jsem naplnil blog právě 50ti příspěvky a v textu V NEJLEPŠÍM PŘESTAT jsem chtěl 11. prosince 2008 se psaním skončit. Několik přátel mi to začalo rozmlouvat a také ohlas Alenky Černé a Jindry Strejčka pomohl k tomu, že jsem se rozhodl ještě jednu padesátku textů přidat.
Rovnou stovku se mi podařilo naplnit 28.srpna 2009, v době, kdy jsem psal blog již více než rok. V příspěvku ROCK S BLOGEM jsem znovu bilancoval svoji snahu a naznačil prodloužení své aktivity, bez nějakého časového omezení. Dnes, kdy píši svůj 200. text je krátce před prázdninami, 6. června a brzy uzavřu druhý rok se psaním na tyto stránky. O smyslu psaní blogu dnes už nijak nemedituji. Stal se součástí mého života důchodce-učitele a nutí mne být stále v „obraze“ a sledovat dění v oboru, kterému jsem věnoval celý svůj profesní život. Denně mi z VÚP dochází přehled tisku od paní Procházkové z oblasti školství. Snažím se číst co je u nás nového a co se o nás říká a občas se k aktuálním událostem ve školství, ale i v životě kolem sebe vyjadřovat. Moje výhoda je, že mám potřebný odstup od přímého dění na školách. Těší mne, že mám své pravidelné čtenáře. Občas se někdo i vyjádří v komentáři k tomu co píši. Snad má moje snažení pro někoho půvab a to dává mojí snaze nějaký smysl.
Jako učitel matematiky jsem neodolal a pokusím se na konci své jubilejní úvahy přidal něco čísel ze statistiky, kterou mi Metodický portál svými technickými možnostmi nabízí. 200 příspěvků se rodilo v poměrně pravidelné periodě 2-3 příspěvků za týden. Nejvíce zveřejněných bylo v pondělí, naopak nejméně jsem psal v pátek. Autorské a životní texty byly přibližně v rovnováze. K článkům bylo připojeno 135 komentářů, což činí necelých 0,7 komentáře na 1 příspěvek. Je však pravda, že celých 50 komentářů jsou moje reakce na vyslovené názory. Nejvíce komentářů bylo k textu JAK POJMOUT ŠKOLNÍ OSLAVY, (celkem 9), UČITEL VE SVĚTLE MÉDIÍ (6), SCHOPEN BÝTI UČITEL a DŮSLEDKY PŘEPLNĚNOSTI TŘÍD (5) PŘEMLUV BÁBU!
V testu jsem použil 20 ilustračních fotografií, např. V textu V KOPIDLNĚ ZNOVU ROZKVETL KVÍTEK, nebo PUTOVÁNÍ ZA KNIHOVNAMI. Snažil jsem se používat pro lepší orientaci v textech i o „štítky“ a z nich nejčastěji byl odkazováno spojení slov: ROLE UČITELE (5x), HODNOCENÍ ŽÁKŮ, TŘÍDNÍ UČITEL, DOBRÝ UČITEL, ŠKOLNÍ SLAVNOSTI (3x)…
Závěrem si dovolím být trochu osobní. Vyberu tři příspěvky, ze kterých jsem měl dobrý pocit a někdy se k nim vracím. Jsou to : OBLÍBENCI A OUTSAIDŘI, MĚL JSEM RÁD DAREBÁKY, a ZPĚV NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJŽ NÁM DNES … Samozřejmě je to jen můj subjektivní názor. V souvislosti se svým malým jubileem mne napadají otázky, které bych rád položil svým čtenářům. Tak to zkusím.
Nejdříve otázka pro blogery: Co vás přivedlo k psaní na tomto portále ?
A pak pro čtenáře: Co vás přinutí zobrazit příspěvek a přečíst si ho?
… a ještě jedna otázka: Máte pro mne námět k textu, jehož obsah jsem zatím pomíjel a ke kterému bych se měl ještě vyslovit ?
Děkuji Vám za zájem a trpělivost. A zase někdy na shledanou!
Oldřich Suchoradský
Lenka Urbanová
2. 7. 2010 at 11.14Pane Suchoradský, od chvíle, kdy vyšel tento váš blogový příspěvek, přemýšlím, co vám k tomu povědět, aby to neznělo jako umělohmotná óda.
Asi bude nejlepší říci úvodem toto: Když jsem začala pro VÚP pracovat s diskuzemi, točily se naše porady nejen kolem nich, ale kolem všech „komunitních“ modulů. Pokud se mluvilo o blozích, bylo často mezi tehdejšími blogy a vaším jménem téměř rovnítko. A tak od té doby váš blog čtu a jsem opravdu ráda.
Jste místní matador 🙂 Jste jeden z těch, kteří nechali na portálu spoustu práce a výraznou stopu. Jste člověk, který má svou práci rád stále, přemýšlí o ní i o svém okolí. Ba co víc – vy své přemýšlení, nápady a zkušenosti dáváte k dispozici dalším kolegům. Systematicky, pečlivě, otevřeně. Stále jdete kupředu. A na to všechno já tedy opravdu slyším a vážím si toho.
Pomáháte nám!
Navíc myslím, že píšete dobře.
Pište, prosím 🙂
srdečně zdraví
Lenka
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
2. 7. 2010 at 15.28Paní Lenko,
přemýšlím jak odpovědět na vaši upřímnou ódu, aby to nevyznělo umělohmotně.
Velmi si vašeho vyjádření vážím a moc mne těší. Vím že jste mnohé nadsadila, zase tak dobrý nejsem. Ale mám dobrý pcit, že alespoň u jedné z čtenářek našla moje výzva na konci jubilejního článku odezvu. Kvůli takovým jako jste vy (a já si troufám věřit že nejste jediná), chci ve svém psaní alespoň občas pokračovat.
Přiznávám že dnes, kdy je blogerů již několik desítek, necítím takovou zodpovědnost, jakou jsem měl na samém začátku jeho psaní. Vím, že návštěvník má mnoho alternativ výběru, které si přečte. O to víc mne těší, že jsem mezi těmi, které vyhledáváte.
Ještě jednou díky a srdečně zdravím.
Oldřich Suchoradský