Když jsem zakládal tento blog, počítal jsem asi s 30 příspěvky. Někdy počátkem listopadu jsem se rozhodl že jich ještě 20 přidám. Je konec roku a tímto příspěvkem uzavírám rovnou padesátku. Říká se, že v nejlepším je dobré přestat. Nevím jestli je právě teď ten správný okamžik kdy bych měl blog uzavřít. Získal jsem zkušenost, že při jeho psaní není nikdy žádný konec, nějaká cílová meta. I v této chvíli, kdy s jeho dalším psaním chci skončit, mám v hlavě náměty nejméně na deset dalších pokračování. Cítím však, že kulaté jubileum je vhodný okamžik k závěrečné bilanci a nějakým věrohodným důvodem k jeho ukončení. Vycházím přitom z naplnění předsevzetí které jsem si udělal na samém začátku jeho psaní.
Trochu to připomenu. Dal jsem si tři důvody, proč jsem začal psát právě zde:
Ad 1 : Na podporu skupiny lidí, kteří tvoří s nadšením a jasnou představou, čeho chtějí dosáhnout. Moje podpora ztrácí smysl v okamžiku, kdy byla tato skupina rozpuštěna a práci pokračují jiní lidé. Ne že bych jejich práci nechtěl dále podporovat. Ale protože už nejsem ani externím členem skupiny, motivace vyjádřená v bodě 1 pro mne ztrácí smysl.
Ad 2 : Uvažuji dlouho o založení vlastního blogu, ale zatím jsem k tomu nenašel odvahu. Svůj prvý pokus beru zároveň jako příležitost něco nového se u počítače naučit. Takto vyjádřené předsevzetí se mi podařilo vrchovatě naplnit. Psaní úvah spjatých se školstvím, se zaměřením na celoživotní grafomanskou zálibu, mne až nečekaně naplnilo a zaujalo. V každém okamžiku jsem měl v sobě několik námětů, ze kterých jsem se chtěl vypsat. Denně se mi vybavovaly nové, tak jak jsem se potkával s lidmi, četl články v tisku, vzpomínal na to co jsem prožil. Bylo to zajímavé a inspirativní. A určitě mne to obohatilo a mnoho naučilo. Na druhou stranu si myslím, že na internetu je tisíc dalších míst, kde bych se mohl a chtěl nějak podobně realizovat. Napsat své názory a vyjádřit postoje. Nezdá se mi přínosné pro obě strany, že bych setrvávat pouze a jenom a to právě zde. S tím souvisí i třetí bod vize, kterou jsem měl na začátku.
Ad 3 : Doufám že stránky mého blogu přinesou něco i jeho čtenářům. A třeba je budou inspirovat k podobné aktivitě. Právě toto předsevzetí zůstalo nenaplněno. Rád se střetávám s názory, diskutuji o nich s druhými. A bylo pro mne zklamáním, že se za mými příspěvky objevilo tak málo reakcí. I když si lidí kteří reagovali velmi vážím a jejich názory jsem bral vážně, těšil jsem se na konfrontaci s názory kolegů učitelů, rodičů, prostých a náhodných čtenářů těchto stránek. Nějak se to nevydařilo a jistě na tom mám i svůj díl viny. Věřil jsem, že se rozšíří počet autorů blogu a někdo z čtenářů bude můj příklad následovat. Za těch několik měsíců co jsem zda aktivně působil se objevil poze jeden jediný. A tak u mne převládl pocit, že moje snažení nesplnilo očekávání a je nutné si přiznat neúspěch.
Úplně na závěr bych rád čtenářům poděkoval za trpělivost a shovívavost k mému snažení. Byl jsem a stále jsem překvapován tím, kolik z nich našlo na tyto stránky cestu a přečetlo si je. Velmi si toho vážím a oceňuji. Přeji všem co tato slova čtou, i těm co tyto stránky spravují a navštěvují krásné Vánoce a v novém roce 2009 ještě více odvahy, optimismu a dobré mysli.
Alena Černá
11. 12. 2008 at 16.00Za jednu z těch nových tváří kolem portálu: pro nás je velmi cenná
aktivita lidí, kteří nejsou přímo součástí týmu. Skoro bych řekla, že
svým způsobem víc, než aktivita lidí zapojených (doufám, že se Ondra a
Ondra a Štěpánka a další neurazí;). My se totiž můžeme snažit komunitu
podporovat, ale tvoří ji lidé jako Vy…
Co se návštěvnosti a diskuzí u příspěvků týče, tak jako další
grafoman blogger (ač zejména jinde a o něčem jiném;) dodávám, že:
blogovat v prostředí, které není primárně určeno pro blogování a
které má specifickou, ne nekonečně velkou cílovou skupinu…, …
o něčem, jako je školství…, …na Internetu, kde je teď už blogů
nepočítaně… je docela náročný úkol. Mít věrnou skupinku čtenářů
(kteří sice většinou mlčí a jen občas souhlasně či nesouhlasně
mručí) a řadu dalších občasných návštěvníků… To přece není
neúspěch.
A nakonec… Není stovka lepší číslo, než padesát?
Jindřich Strejček
15. 12. 2008 at 17.40To je škoda, že se loučíte. Díky Vám zde bylo alespoň trochu veselo a
živo. Už ten váš název blogu tomu zde dodával takovou neformální až
pohádkovou atmosféru. Podobně jako vás i mě mrzí, že zde není živěji.
Že se nezapojilo více učitelů, kteří by si zde toho přece mohli hodně
moc sdělit. Ať se vám daří a jste šťastný nejen v tom příštím roce.
Přeji vám příjemné vánoční svátky.
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
3. 1. 2009 at 12.26Je nový rok 2009 a já přesto až dnes odpovídám na komentáře k mému
poslednímu textu ještě z minulého roku. Prý se do nového roku nemá
vstupovat s dluhy. Řekněme, že to platí pro dluhy finanční. Stejně už
to nijak nedoženu. Ale ctím zásadu, že odpovědět je slušné. Proto
děkuji oběma kolegům za povzbudivou reakci. Stejně jako několika dalším,
kteří se v podobném duchu vyjádřili přímo na moji e-mailovou adresu. Moc
mne svými slovy potěšili a významným dílem rozhodli o tom, že
i v novém roce chci na tomto místě dál psát své drobné úvahy ze
školství i ze života. Beru se vší vážností jejich argument, že jen
těžko najdu na internetu jiné místo, kde bych našel tolik zasvěcených a
o předmětu mého zájmu poučených čtenářů. K dalšímu psaní mne
naladilo i počítadlo přístupů na mé texty během Vánoc. Byl jsem
překvapen, kolik čtenářů si i v čase vánočním našlo čas zabrousit
na toto místo a rozhodlo se přečíst si mé úvahy. I jim děkuji, protože
i oni rozhodli o tom, že zůstanu tomuto serveru dál věrným autorem.
V jíné formě, ale s příbuzným obsahem.
DĚDOVO 200 JUBILEUM • Dědův poškolníček
6. 6. 2010 at 8.21[…] svého psaní na tomto blogu. To jsem naplnil blog právě 50ti příspěvky a v textu V NEJLEPŠÍM PŘESTAT jsem chtěl 11. prosince 2008 se psaním skončit. Několik přátel mi to začalo rozmlouvat […]