V NEJLEPŠÍM PŘESTAT

Když jsem zakládal tento blog, počítal jsem asi s 30 příspěvky.  Někdy počátkem listopadu jsem se rozhodl že jich ještě 20 přidám. Je konec roku a tímto příspěvkem uzavírám rovnou padesátku. Říká se, že v nejlepším je dobré přestat. Nevím jestli je právě teď ten správný okamžik kdy bych měl blog uzavřít. Získal jsem zkušenost, že při jeho psaní není nikdy žádný konec, nějaká cílová meta. I v této  chvíli, kdy s jeho dalším psaním chci skončit,  mám v hlavě náměty nejméně na deset dalších pokračování. Cítím však, že kulaté jubileum je vhodný okamžik k závěrečné bilanci a nějakým věrohodným důvodem k jeho ukončení. Vycházím přitom z naplnění předsevzetí které jsem si udělal na samém začátku jeho psaní.

Trochu to připomenu. Dal jsem si  tři důvody, proč jsem začal psát právě zde: 

Ad 1 :  Na podporu skupiny  lidí, kteří tvoří s nadšením a  jasnou představou, čeho chtějí dosáhnout. Moje podpora ztrácí smysl v okamžiku, kdy byla tato skupina rozpuštěna a práci pokračují  jiní lidé. Ne že bych jejich práci nechtěl dále podporovat. Ale protože už nejsem ani externím členem  skupiny, motivace vyjádřená v bodě 1 pro mne ztrácí smysl.

Ad  2 : Uvažuji dlouho o založení vlastního blogu, ale zatím jsem k tomu nenašel odvahu. Svůj prvý pokus beru zároveň jako příležitost něco nového se u počítače naučit. Takto vyjádřené předsevzetí se mi podařilo vrchovatě naplnit. Psaní úvah spjatých se školstvím, se zaměřením na celoživotní grafomanskou zálibu, mne až nečekaně naplnilo a zaujalo. V každém okamžiku jsem měl v sobě několik námětů, ze kterých jsem se chtěl vypsat. Denně se mi vybavovaly nové, tak jak jsem se potkával s lidmi, četl články v tisku, vzpomínal na to co jsem prožil. Bylo to zajímavé a inspirativní. A určitě mne to obohatilo a mnoho  naučilo. Na druhou stranu si myslím, že na internetu je tisíc dalších míst, kde bych se mohl a chtěl nějak podobně realizovat. Napsat své názory a vyjádřit postoje. Nezdá se mi přínosné pro obě strany, že bych setrvávat pouze a jenom a to právě zde. S tím souvisí i třetí bod vize, kterou jsem měl na začátku.

Ad  3 : Doufám že  stránky mého blogu přinesou něco i jeho čtenářům. A třeba je budou  inspirovat k podobné aktivitě.  Právě toto předsevzetí zůstalo nenaplněno. Rád se střetávám s názory, diskutuji o nich s druhými. A bylo pro mne zklamáním, že se za mými příspěvky objevilo tak málo reakcí. I když si lidí kteří reagovali velmi vážím a jejich názory jsem bral vážně, těšil jsem se na konfrontaci s názory kolegů učitelů, rodičů, prostých a náhodných čtenářů těchto stránek. Nějak se to nevydařilo a jistě na tom mám i svůj díl viny. Věřil jsem, že se rozšíří počet autorů blogu a někdo z čtenářů bude můj příklad následovat. Za těch několik měsíců co jsem zda aktivně působil se objevil poze jeden jediný. A tak u mne převládl pocit, že moje snažení nesplnilo očekávání a je nutné si přiznat neúspěch.

Úplně na závěr bych rád čtenářům poděkoval za trpělivost a shovívavost k mému snažení. Byl jsem a stále jsem překvapován tím, kolik z nich našlo na tyto stránky cestu a přečetlo si je. Velmi si toho vážím a oceňuji. Přeji všem co tato slova čtou, i těm co tyto stránky spravují  a navštěvují krásné Vánoce a v novém roce 2009 ještě více odvahy, optimismu a dobré mysli.