Znáte to – a jestli ne, určitě poznáte – máte to slovo na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout! Nejčastěji na nějaké jméno. V tom případě je jediná rada: zapomeňte! Zapomeňte, nemyslete na to, nesnažte se rozpomenout (jde to ztuha), a potom najednou, zcela nečekaně, vám hledané slovo, jméno, výraz vytane, […]
Na vysokoškolských fakultách – i na těch pedagogických – začal nový semestr. Obvykle jsem v těch dnech s chutí, navzdory meteorologicky i reálně trvající zimě, nahlas připomínala: letní semestr, přátelé, letní! Takto příznivě naladěni bychom mohli zauvažovat nad malým předsevzetím: přečtu si něco zajímavého, přínosného, k myšlení vedoucího. Přicházím s „ochutnávkou“ (jedno z aktuálních slov […]
Při loupání cibule je název knihy německého spisovatele Güntra Grasse, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1999. Patří k mým oblíbeným (kniha i autor), kromě jiného bohatstvím literárního jazyka. Posuďte sami z kratičkého úryvku: „ Potom je vždycky předtím. Čemu říkáme přítomnost, toto prchavé teďteďteď, s sebou stále vleče nějaké minulé teď, takže i […]
Dost mě překvapilo, když jsem kdysi v úvaze O stavu učených z roku 1663 četla slova Jana Amose Komenského: „Říci toho, abych sobě neutržil, nesměl jsem“. Náš velikán se zřejmě – v jisté důvodné opatrnosti – obával „píchnout do vosího hnízda“. Těch obav byl zcela prost pan prezident, když se v minulých dnech vyjádřil […]
Byly toho plné noviny, rozhlas i televize. A také sborovny škol. Prý nejvíc ve středních a západních Čechách. Možná bychom se měli zamyslet, proč právě tam – ale to je jiné téma. K těm údajně dvěma tisícům existenčně ohrožených učitelů si dovolím přijít se svou troškou do mlýna. […]
Milan Kundera: Skepse proměňuje svět v otázky.Proto je skepse nejplodnější stav, jaký znám. Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) Zas bude tak, jak bývalo, svět jinačí už nebude: učených mnoho, moudrých málo, známých až tma, a přítel – kde? Ivan Andrejevič Krylov (1768 – 1844) Kdo mocí vládne jen, ne rozumem, i kdyby hodný byl, […]
Většinu mailů pokud je třeba neprodleně vyřídím – a okamžitě mažu. Jeden z těch posledních jsem se rozhodla zúročit, a to hned několikrát. Ve školství jsem zažila dobu, kdy nesměla padnout ani zmínka o nějakém Mikuláši, Ježíškovi, potom přicházel náhradní Děda Mráz, ale jak šel čas – a události – nakonec jsem vystoupila i v roli […]
Slavit? Neslavit? Já bych slavila. Letos tím spíš, že se jedná o zakulacené 240. výročí.Pochybuji, že onoho šestého prosince roku tisícího sedmistého sedmdesátého čtvrtého (6.prosince 1774) spojovala praktická a předvídavá Marie Terezie zavedení povinné školní docházky s pomyšlením na mikulášskou nadílku pro šestileté až dvanáctileté děti žijící v mnohonárodnostní habsburské monarchii. Věděla, co […]
„Pane bože, proč já tolik pamatuju“ – povzdechnu si často nad informací čtenou, slyšenou či viděnou nejen v médiích, podávanou zkresleně, černobíle, subjektivně, někdy i zlovolně, prostě v rozporu s realitou, jak si ty děje, ty události sama pamatuji, jak jsem je zažila, prožívala a později o některých z nich i se zájmem hodně načetla. Pavel […]
Jaký člověk je, tak myslí a jak myslí, tak mluví – to je v obráceném pořadí věta Zdeňka Nejedlého. Vadí-li vám Zdeněk Nejedlý, takto autor uvedené sentence, vyrovnejte se s ním stejně noblesně jako radní města Litomyšle. Pomník svého rodáka nezbourali, z prostory před školou neodstranili, jen doplnili deskou s nápisem: „Rozmnožil i […]
