Pro vánoční pospolitost

Většinu mailů pokud je třeba neprodleně vyřídím – a okamžitě mažu. Jeden z těch posledních jsem se rozhodla zúročit, a to hned několikrát.

            Ve školství jsem zažila dobu, kdy nesměla padnout ani zmínka o nějakém Mikuláši, Ježíškovi, potom přicházel náhradní Děda Mráz, ale jak šel čas – a události – nakonec jsem vystoupila i v roli Mikuláše provázejícího anděla. Nejraději však vzpomínám na temná prosincová rána, občas i s kulisou sněhových vloček za oknem, kdy jsme si ve třídě připomínali Vánoce (tehdy ještě s malým vé na začátku ) hlavně literárně četbou vybraných úryvků z Babičky, Erbenovy Kytice, Nerudových veršů i jiných knížek, vše podmalované hudbou koled z gramofonové desky.Letos bych na to šla jinak – jenže: kdeže loňské sněhy jsou, školní třídy už jen ve vzpomínkách. Ale děti, žáci a studenti v těch třídách zůstali. Třeba někoho z učitelstva inspiruji napřesrok (a ušetřím mu přípravu). Aktuálně zůstanu v rodině (při posezení u čtvrté rozžaté svíčky na adventním věnci), ale ještě předtím v kruhu přátel společenství Živá paměť – tam bezpochyby se svým námětem uspěju!

          Mail přišel pod označením Vánoční testík . Upřímně: tu zdrobnělinu bych si s gustem odpustila ,a to opravdu z celého srdíčka, lidičky! Test sestává z 19 otázek, za nimiž je připojena legenda, tedy nápověda pro neznalce. Otázky jsem rozepsala na proužky světle a tmavě zeleného, červeného, modrého a žlutého papíru, víc barev nemám. Ručně, mám učitelský rukopis a pro sváteční chvíle mi to připadá příhodnější, tištěného užijeme dost. Barevné papíry jsem při podobných okolnostech používala ráda (i na vysoké škole), možnost volby barvy dává zúčastněným iluzi jakés takés osobní aktivní účasti. Frekventanti děje – ve třídě, v rodinném či přátelském kruhu – si svobodně vyberou jeden ze složených barevných lístků a – pokusí se odpovědět na předloženou otázku. Každý sám, nebo po dohodě s přispěním ostatních. Pěkný příklad kooperace, součinnosti, nenásilného team buildingu, možnosti osobního vyjádření, podpora a rozvoj komunikačních kompetencí a….(dodejte sami podle vlastního uvážení).

         Ke každé otázce opíšu – doslova a do písmene, i s chybami – odpověď, nápovědu uvedenou v mailovém textu. To pro minimalisty. Ostatním se pokusím připojit k věci něco navíc, a to z knížky Valburgy Vavřincové ( označím písmenem V), nebo z knížečky autorsky velmi čiperné Kamily Skopcové (označím písmenem S), může se stát, že připojím i cosi vlastního. Jak bude postupovat ve třídě někdo z mých případných následovníků, zůstává zcela na jeho invenci a pedagogické kreativitě. Dejme se tedy do díla!

1.Co znamená latinské slovo advent?

    –  příchod

(V) Slovo advent je odvozeno z latinského adventus (příchod)…adventem se v křesťanské liturgii nazývá přípravná doba…začíná čtyři neděle před Vánocemi…je i obdobím pokání,od 6.století se např. v adventním čase nesměla uzavírat manželství, pouze na zvláštní povolení biskupovo se mohla konat tzv. tichá svatba…časně zrána, kostelní dveře musely zůstat uzavřené…svatební veselí, hudba, hluk, tanec a hostina byly zakázané.

 

2. Proč se na svátek sv. Barbory nosívala do stavení větvička z ovocného stromu?

   –  aby děvčata vyvěštila, zda se příští rok vdají – podle toho, zda větvička vykvetla

  Dodám, že tento výklad je příliš zjednodušený a bez tajemství. Když nic jiného, dívky si musí pořádně přivstat. (V) Barbora je považována za patronku věží, horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, kloboučníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelců, pevností, hasičů a umírajících a ochránkyni proti ohni, bouřce, horečce a moru. Není divu, že při takovém rozsahu patronační činnosti svátek světice slavili všichni….Podle lidové víry se mají barborky nařezat 4.prosince. V okamžiku, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek, se uřízne větvička z třešně staré nejméně deset let. Větévka se odnese do domu, ve kterém žije potenciální nevěsta, a potom nezbývá než čekat, jestli o Štědrém dnu vykvete….můžete třešince trochu pomoci. Vázu s větvičkou postavte do místnosti se stálou teplotou. Předtím, než dáte větévku do vody, nezapomeňte seříznout dolní konec ostrým nožem…Samozřejmě, že když si chcete zavěštit, musíte vše ponechat náhodě a jen dohlížet, aby měla větvička dost vody a nebyla v chladu…pokud rozkvete dříve, každý den prý znamená zkrácení předsvatební lhůty o jeden měsíc.

 

3. Proč se věřilo, že hospodyně nesmí vstát od štědrovečerního stolu?

   – protože by slepice neseděly na vejcích

Na to se věřilo jen v některých krajích, jinde zase (V) nohy štědrovečerního stolu obepínal řetěz symbolizující soudržnost rodiny v novém roce. V některých krajích se stůl obtáčel provazem. Zloději pak po celý rok nemohli do stavení…v některých částech Moravy zkoušel hospodář po večeři rozmáčknout na stole ořech prostředním prstem. Když se mu to povedlo, panovala po celý rok v domácnosti shoda a svornost.

 

4.  Proč se dříve dávaly ve stavení do oken svíčky?

   – aby trefily zpátky ke stolu duše zemřelých předků, dokonce se pro ně i prostíralo ke stolu

(V) Na Šumavě věřili, že o štědrovečerní večeři stolují se živými i mrtví a smrtelníci se mohou dovědět, jak dlouho ještě pobudou na světě. Účastníci slavnostní večeře pozorovali na stěnách hru světel a stínů vrhaných vánočními svíčkami a hledali svůj stín. Kdo svůj stín nenalezl, do roka zemřel.Tady bych asi sáhla po Erbenově Kytici a z balady Štědrý den zarecitovala závěr:

Však lépe v mylné naději sníti,

před sebou čirou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,

strašlivou poznati jistotu!

Hlavně proto, že bych mohla uvést anglický překlad těchto veršů, jak jsem si ho opsala v krásné budově Českého muzea hudby (blízko ministerstva školství) na výstavě Smrt kmotřička:

But it´s better to be unsure

to dream and hope in vain

than to see the awful future

before you, clear and plain!

Autor překladu nebyl uveden, raději. Ta angličtina byla v tomto případě vedle skvostné Erbenovy češtiny chudičká, ubohoučká!

Také bych mohla sáhnout po ukázce ze zfilmované Kytice, zrovna scéna se Stellou Zázvorkovou byla překrásná!

 

5.  Jakým skutkem získal sv. Mikuláš pověst o své dobrotivosti?

    –  svými penězi vykoupil tři dcery jednoho kupce z nevěstince

Milujeme příběhy! Tak proč se ochudit o ten Mikulášův? (V) O biskupu Mikuláši z Myry (někdy je uváděno z Bari) je známo jen to,že…žil ve 4.století…na jihozápadě Malé Asie. Všechny ostatní údaje pocházejí z legend…narodil se v zámožné rodině…po smrti rodičů prý všechen majetek rozdal chudým a stal se knězem. Zlatá legenda uvádí řadu svědectví o dobrotě a šlechetnosti sv. Mikuláše….zachránil mnoho nespravedlivě odsouzených a zázračně oživil tři děti, které jakýsi zištný hostinský podřízl a jako selátka nasolil, aby jimi mohl častovat unavené pocestné. Děti byly totiž lacinější než vepři!…nejoblíbenější mikulášskou legendou však bylo vyprávění o svatém Mikuláši a třech mladých pannách…podle legendárního vyprávění zaslechl biskup Mikuláš z malého přístavního domku pláč a křik. Nahlédl oknem dovnitř a uviděl tři pěkná děvčata klečet před otcem, který se je snažil přemluvit k pochybné kariéře prostitutek, aby mohl zaplatit dluhy. Mikuláši se panen zželelo a rozhodl se jim pomoci. Aby se však nedostal do lidských řečí, rozhodl se svůj šlechetný skutek vykonat tajně. Nepozorovaně položil na okenní parapet tři váčky dukátů. Potom zpovzdálí pozoroval šťastného staříka, který mohl nejen zaplatit věřitelům, ale ještě dcery provdat, protože ve váčku zbylo dost peněz i na věno.

Snažila bych se – jako i u dalších ukázek –  nenásilně vytěžit co nejvíce ze slovního bohatství  uvedených úryvků. Těch krásných, neobvyklých slov! Proč se u příležitosti vánoční nálady nevypravit také do hájemství svátečního jazyka?

 

6.  Ze které země pochází zvyk zavěšování větvičky jmelí v místnosti?

      z Anglie – dodnes mnoho rodin věří v jeho kouzelnou moc a málokde chybí o Vánocích

       zavěšená větvička. Čím více bílých bobulek jmelí má, tím více štěstí na Vás prý v novém

       roce čeká. Ke snům o jmelí patří i řada výkladů…

Jmelí! To slovo nejspíš mnohým připomene Járu Cimrmana! Proč ne? Zasmát se nikdy neuškodí. Ve spojení s Vánocemi si můžeme říct, že (V) …latinský název jmelí je viscum – lepidlo a přikládala se mu moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví…snad ve všech evropských státech lidé věří, že když hlava rodiny zelené, postříbřené nebo pozlacené ratolesti „posla nebes“ za prvního ranního kuropění 24.prosince zavěsí nad štědrovečerní tabuli, přinese jmelí do domu štěstí a požehnání. Traduje se, že jmelí splní každému stolovníku jedno přání, pokud ho zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku. A v Anglii se od této svíčky potom zapaluje loňské jmelí, aby se uzavřel magický kruh starého štěstí a s novou snítkou vstoupilo do života štěstí nové. Z Anglie pochází také zvyk, že muž může políbit každou dívku a ženu, kterou zastihne stojící pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí pár společně utrhnout z větvičky jednu bílou bobulku. Poslední bobulka znamená i poslední polibek. O zneužití toho zvyku v dobách válečných a pozdějších bych se už raději nerozepisovala, ale to letošní jmelí tedy nevyhazovat, schovat!

7.   Z jakých dob se do dnešních dnů dochovala víra, původně staré pohanské rituály, ve zlaté

       prasátko, magie jmelí, pálení purpury a příprava obřadního pečiva?

–          z dob Keltů

Tak jednoduše vše přejít, to by byla škoda! O zlatém prasátku, jak ho uvidět, snad víme všichni. O magii jmelí jsme si už něco uvedli. A purpura? Začala bych kouzelnou koledou Jiřího Suchého, i když ti menší ještě nemohou tušit, co všechno je za slovy ,kdy…

Tiše a ochotně

Purpura na plotně

Voní stále voní

Nikdo si nevšímá

Jak život mění se v dým…

Nechejme píseň doznít, jde o pocit… Čistě prozaicky (ne v medicínském smyslu) je purpura – podle Wikipedie –aromatickou směsí koření, dřevěných smolných pilin nebo třísek a vonných bylin. Než zacházet do takových detailů, pokusila bych se ve třídě (posluchárně) zapálit „františka“, i když chemicky nemá s purpurou moc společného. Snad by se mi to podařilo, doma málokdy, asi nemám ta správná kamna, jako v dětství… Obřadní pečivo bych zatím nechala stranou, taky na ně dojde.

 

8.   V jaké přírodní události vlastně tkví prastará podstata vánočních svátků?

    –   v zimním slunovratu – symbolizuje ho světlo a zapalování svíček

Tak v tomto punktu se vyžijeme! (V) Letní a zimní slunovrat byly mezi pohany nejdůležitějšími svátky roku…o zimním slunovratu (okolo 21.prosince) vstupuje slunce do své nejhlubší jižní deklinace a na severní polokouli nastává nejhlubší a nejdelší noc. Slunce se jakoby na okamžik zastaví…a zima se ujme vlády na dlouhé měsíce… Nezoufejme! Ráda vždy připomínám méně známou pranostiku, váže se hned k prvnímu svátku vánočnímu, tedy k Božímu hodu vánočnímu, k 25.prosinci: na Boží narození, o bleší převalení. Den se prodlužuje, sice o kousínek, ale…

 

9.   Z čeho se skládal tradiční český vánoční pokrm – muzika?

      z kousků sušených švestek, jablek, hrušek a meruněk, které se rozvařily a okořenily,

      přecedily přes pláténko, přidala se lžíce povidel, rozinky, vlašské ořechy a nastrouhaný

      perník…vše se povařilo a muzika se podávala horká na dřevěných miskách. Ještě na

   počátku 20.století nechyběla na žádném štědrovečerním stole

A jsme u jídla, u provětrávaného pojetí Vánoc jako konzumního svátku. Že by už naši předkové…?.(S) Tuto řídkou ovocnou kaši lahodné chuti  – muziku, odvárku, tomáškový kompot – připravovaly hospodyně už 21.prosince, na církevní svátek sv. Tomáše, odtud název tomáškový kompot. Ochutnávat se ale směl až o Štědrém večeru. Proč muzika? Inu, protože se tu bere k tanci všechno dobré, co komora skýtá…Sušené hrušky, jablečné křížaly (mohou být i kyselá jablka), sušené švestky oper a dej vařit spolu s badyánem, celou skořicí, proužkem citronové kůry, kouskem vanilky a hřebíčky. Rozvařené ovoce prolisuj, přidej cukr podle chuti, můžeš zahustit strouhaným perníkem, doplň rozinkami, spařenými a oloupanými mandlemi, jádry vlašských ořechů a nezapomeň na rum. Směs nech několik dnů rozležet. Muzika se jídávala studená i teplá, v dobách minulých i k masu nebo jen tak…

 

10.  Co bylo hlavní složkou pučálky – oblíbeného pokrmu z pohanských dob?

      – hrách – nabobtnalý se nechal 2 – 3dny klíčit, pučet, pak se opražil na omastku nebo na

        sucho a podával se slazený medem, cukrem nebo osolený a opepřený. O Vánocích a

        Velikonocích (velikonoční pražmo) prodávaly pučálku v Praze v Kotcích tzv. baby

        Pučálnice

V tomto bodě bych vedle kuchařských pokynů přidala i špetku vlastenectví. Jak znáš Prahu, matku měst? Která její proslavená tržiště? Nemám na mysli zrovna ta módně farmářská nebo Holešovickou tržnici. Co Koňský trh, Ovocný, Senovážné náměstí – s čím se tato místa pojí? S jakými událostmi? Proč nenahlédnout do Cibulových Pražských pověstí? A v době nám časově bližší?

K pučálce už jen tolik: (S) Ze syrové pučálky hrachové nebo čočkové lze upravit chutný a velice zdravý salát přidáním drobně nakrájené cibulky, oleje a octové zálivky.

 

11.  Proč se říká starému českému vánočnímu jídlu černý kuba?

        podle hřibů modráků, které se do kuby přidávají a zbarvují pokrm dočerna

Ten tradiční pokrm – známý zejména v Podkrkonoší – jen tak lehce neodbudeme. K uvedenému Kamila Skopová dodává (S): Někde ovšem přitvrdili a přidali ještě vařenou krev nebo tmavé uzené maso. To ovšem už nebylo postní jídlo.Chcete-li zachovat postní ráz, pak …

Do měkka uvařené sušené houby se solí a kmínem zamíchej i s vodou (nesmí jí být mnoho), ve které se vařily, do uvařených krupek perliček. S úspěchem lze krupky nahradit drcenou pohankou. Krupky předem uvaříš ve slané vodě  se lžicí sádla  nebo oleje, u pohanky tato práce odpadá, protože stačí spařit ji …a nechat přikrytou 25 minut odstát….ochutíme prolisovaným česnekem, pepřem, majoránkou a sádlem se škvarky a urovnáme do vymaštěného pekáčku. Zapečeme do červena.

 

12.  S jakou domácí činností byly spojeny bíle oděné obchůzkové bytosti – lucie?

         předení lnu – v den jejich obchůzky se nesmělo příst vlákno, neposlušným hospodyním

         lucie rozmetaly napředené nitě po místnosti

(V) V některých zemích byla Lucie oblíbenější než svatý Mikuláš….Lucie je jednou z mála historicky nepochybně doložených žen, zemřela mučednickou smrtí pro svou víru 13. prosince roku 304. V českých zemích navštěvoval vesnické chalupy o svátku sv. Lucie průvod masek. Doprovázeli ji družičky,kněz, poustevník, kominík, řezník, krajánek a cikánská rodina. Ve vlasti sv. Lucie, v Itálii, byl její svátek od středověku spojen se světelným průvodem a lidovými slavnostmi… Druhou vlastí sv. Lucie se stalo Švédsko. Luciin den je jedním z největších národních svátků…Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o svátku sv. Lucie v zemích Koruny české býval prý vrch Radhošť, který byl od pradávna opředen mnoha pověstmi.

 

13.   Jak je nazýván malý přenosný betlém?

        skříňkový

Mám takový po svých předcích a chovám ho ve velké vážnosti. Snad se ani v naší nábožensky vlažné společnosti nenajde rodina, která by o Vánocích nezašla do kostela podívat se „na jesličky“. Tradičně se vracívám na tradiční výstavu betlémů na faře baziliky na Svatém Kopečku. Jeden typicky český papírový skládací  betlém jsem letos posílala přátelům ze Stuttering Foundation of America.(V) O vánočních svátcích se Betlém, ležící při silnici z Jeruzaléma do Hebronu, stává nejdůležitějším poutním místem…V Betlému, stejně jako v celé Palestině, slaví křesťané Vánoce a Ježíšovo narození třikrát do roka.Na Boží hod, 25.prosince, ho vítají bohoslužby západních církví, o šestém lednu řecké ortodoxní církve, pravoslavní, Koptové, Syřané a Habešané a osmnáctého ledna slaví narození Páně Arméni. Ať už si připomeneme kterýkoliv z českých světově proslulých betlémů, doprovázejme to přáním klidu a míru všem nepokojným zemím.

 

14.     Kterou událost symbolizuje den 28.prosince nazývaný Mláďátka?

           malé chlapce ve věku do dvou let pobité na Herodův příkaz v Jeruzalémě, kteří se stali

           prvními oběťmi křesťanské víry. Herodes, židovský král, patřil k nejbezohlednějším a

           nejkrvavějším postavám světových dějin. Známá Betlémská kaple v Praze byla

           zasvěcena právě Mláďátkům betlémským

To je téma! Kde začít, co neopomenout? Dějiny poznamenané diktátory (co si pod tím žáci představují, se kterými jmény je spojují, proč?), husitství a proměny jeho pojetí, odraz v literatuře? Vyjít musíme ze samotného termínu Mláďátka. (V) Svátek Mláďátek se světí 28.prosince…vyvraždění neviňátek poté, co se Herodes dozvěděl o narození krále Židů…podle legendy pobili vojáci na příkaz krále v Betlémě 4 444 chlapců..v našich zemích byla se dnem Mláďátek spojována řada lidových zvyků a pranostik….nesmělo se prát, pradleny by prý prádlo máchaly v jejich nevinné krvi…trest za praní o tomto dni by postihl také dobytek, který by kulhal…matka, která by o svátku Neviňátek vztáhla ruku na dítě, by byla ve stáří nešťastná…nevlídné počasí v ten den přinášelo nemoci a smrt…slunná obloha znamenala zdraví, příznivý rok a bohatou úrodu brambor. Vzpomenu si na to všechno letos 28.prosince?

 

15.    Kdy a kde se v Praze údajně poprvé objevil nazdobený vánoční stromeček?

          1812, u režiséra Leibicha v Libni

Tak to už je veselejší nota!(Ale co s tím režisérem?) (V) Poprvé stromeček vystrojil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich…pocházel z Mohuče  ..o Vánocích pořádal každoročně ve svém libeňském zámečku na „Ztracené vartě“ taneční večírky. Scházela se na nich pražská společenská smetánka…papá Leibich připravil v roce 1812 neobvyklé překvapení – urostlý smrček postavený doprostřed místnosti, pod kterým byly kromě jesliček také drobné dárky. Leibich, který se tou dobou ocitl ve finanční tísni, dostal poněkud netradiční dárek, směnky (dluhopisy) vykoupené jeho přáteli od lichvářů…o Leibichově stromečku se mluvilo po celé Praze, ale nový zvyk se rozšiřoval jen zvolna…Vida! Opět nic nového, prostě nihil novi sub sole! Až na ty přátele.

 

 16.    Co je to myrha, kterou přinesli tři králové Ježíškovi?

          sušená vonná pryskyřice z myrhovníku

(V) Nejkvalitnější myrha pochází ze sušené pryskyřice keře myrhy pravé…keř dorůstá výšky až tří metrů. Má rozsochaté a trnité větvě, z nichž prýští pryskyřičná látka, která na vzduchu tuhne v průsvitnou lesklou hmotu, žluté, červenavé nebo hnědé barvy. Po zaschnutí se sbírá. Má výraznou vůni…za pravou myrhu se ve starověku platily vysoké sumy…dovážela se z Arábie a Habeše…byla jedním z darů, které přinesli tři mudrci malému Ježíškovi…

 

17.   Se kterým městem je spojen osud Jana Jakuba Ryby, autora České mše vánoční?

         Rožmitál pod Třemšínem. Jakub Jan Ryba žil v letech 1765 – 1815. Rybova mše je

         obdobou jesličkové hry přenesená na strukturu mše, zasazená do prostředí českého

         venkova – a co více – v českém jazyce! Brzy po svém vzniku vzbudila velký ohlas a stala

         se symbolem českých Vánoc. Rybův život byl pravým opakem této radostné a krásné

         skladby – po celý život narážel na neporozumění vrchnosti, ve své učitelské práci, měl

         dlouhé spory s místním farářem. Také ho mučila krutá nemoc. Ten osudný den byl    

         zřejmě nevyhnutelný…neodolal slovům svého oblíbeného Seneky: abych dobře umřel,

         musím umřít rád…a na okraji lesa nedaleko Rožmitálu si podřezal žíly. Zbylo po něm     

         sedm dětí a manželka.

A jsme doma! Kde leží Rožmitál pod Třemšínem? Církevní skladba v českém jazyce v té době! Dávno před převratným koncilem! Snažila bych se z archivu získat televizní inscenaci, ve které nešťastného kantora krásně ztvárnil Josef Abrhám. I s dobou, v níž Jan Jakub Ryba žil. A že to nebyla doba jednoduchá! I pro školství. Narodil se krátce před zavedením povinné školní docházky (máme výročí!), zemřel ve významném roce 1815 – Evropa po napoleonských válkách, Vídeňský kongres, přestaňme si už „chladit žáhu“ na obratném politikovi Metternichovi a nespojujme ho poťouchle jen s Boženou Němcovou…

 

18.    Ve které zemi nosí dárky trpasličí dědeček Jultombe spolu s trpasličí Julnissar?

          ve Švédsku. Občas však na sebe vánoční skřítek bere podobu kozla, podle legendy o

          starém lakomém kozlovi, který odmítl darovat Ježíškovi chlup na teplou přikrývku.

          Vánoce ve Švédsku jsou oslavami živého světla, elektrické žárovčičky se nepoužívají,  

           v každé domácnosti hoří mnoho svíček.

Tady je prostor pro žactvo ! Ať si rozdělí úkoly a potřebné údaje sami vyhledají. Já bych napověděla (asi zcela zbytečně), že celý svět najdou třeba v knížce (tou cestou jistě nepůjdou) Valburgy Vavřinové – vzala to od Austrálie jako světadílu šmahem přes dvacítku zemí světa. A hlavně bych potom získané údaje srovnávala, i co se spolehlivosti zdrojů týče, to zejména.

 

19.    Čemu se dříve říkalo calta, štědrovka nebo húska?

       –  vánočce – vánočky patří mezi nejstarší české obřadní pečivo, kousek se dával dobytku,

          další kousek se házel do studny, aby měla dobrou vodu a kousek musel dostat i dobrý    

          služebník ale špatný pán – oheň.

Znovu jsem u Karla Jaromíra Erbena. Pamatujete?

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce,

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.

 

Ovocnému stromoví

od večeře kosti

a zlatoušky na stěnu

tomu, kdo se postí.

Tak co si rozhodně o Vánocích neodpustím – a taky sama upeču – to bude štědrovka, calta, húska. Znáte Celetnou ulici v Praze? Je to vlastně Pekařská, protože calty, to byly pletené housky, od toho je blízko ke staročeské húsce a všechno jsou to vlastně vánočky. Umím je plést ze šesti pramenů, jak mě to – kdysi na plastelíně – naučila paní kuchařka Draha z naší kuchyně v internátní škole pro vadně mluvící. Receptů je nepřeberně. Krok za krokem to dílo popisuje Kamila Skopová, začínajíc příznačně slovy: Jak se připraví? Především s láskou, ale s tou chystej každé jídlo, a ono se ti odmění. S kynutým těstem musíš zacházet jako s miminkem při přebalování – něžně, jemně, ale rychle….

Skončíme u jídla? To k Vánocům patří. Tu potravu duševní bych s pomocí návodného testu rozprostřela do výuky nejméně celý poslední předvánoční týden, kdy už se ve škole stejně nic kloudně neděje. Raději takto, než  vláčet znuděné (a pochopitelně otravné) žactvo „ve štrůdlu“ po městských ulicích, jak  to vídávám…

Jana Jakuba rybu bych v jeho úctě k českému jazyku podpořila ještě  upřímně zemitým Janem Nerudou, alespoň náznakem, výběrově:

    Petr usne, sotva lehne,

sotva usne, sen se zvedne:

náhlé světlo po krajině

a tak jasno jako ve dne.

 

    A hle, od vesnice spěchá

všechen lid s radostnou tváří,

napřed muži, staří, mladí,

v čele naši muzikáři.

 

     Andulička přistupuje,

sotva ale hlavu níží,

Ježíšek už ručky svoje

kolem její šíje kříží.

 

      Jak se směje, jak ji hladí,

jak se k Andulince tulí –

sotva dostal políbení,

už zas znovu rtíky špulí.

 

     Petr sebou hází, bručí,

jako medvěd když se brání:

„Matka na to mlčky hledí? –

Je to pěkné vychování!“

 Šťastné a veselé! A dobrý rok 2015!

 

SKOPOVÁ, K.  Vánoční svátky o století zpátky aneb Tradice Vánoc v české kuchyni.

                         Praha: Akropolis, 2005. ISBN 80-86903-10-9.

VAVŘINCOVÁ, V.  Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, 2001. ISBN  80-7277-077-2.

NERUDA, J. Knihy básní. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-281-2.