Jaký člověk je, tak myslí a jak myslí, tak mluví – to je v obráceném pořadí věta Zdeňka Nejedlého. Vadí-li vám Zdeněk Nejedlý, takto autor uvedené sentence, vyrovnejte se s ním stejně noblesně jako radní města Litomyšle. Pomník svého rodáka nezbourali, z prostory před školou neodstranili, jen doplnili deskou s nápisem: „Rozmnožil i poškodil kulturu českou. Přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré a zavrhuje špatné jeho skutky“.
Oslovilo vás to? Někam posunulo, chápete ta slova s příběhem jako velkou výzvu? Je to o tom, že jste v nich našli sami sebe, pak si to užijte. Hlavně aby vás to nakoplo! Ptáte se k čemu? Pročtěte si předchozí řádky znovu, pěkně pomalu a nahlas, možná i opakovaně. Cítíte ten rozdíl? Nejprve jazyková vytříbenost podložená myšlenkovou hloubkou, rozmyslem a věděním. A následně – humpolácké, prefabrikované,univerzální tlachání, postrádající myšlenku, ducha. Je-li pravopis kabátem jazyka ( slova Ludvíka Vaculíka?), pak volba jazykových prostředků, slov pro vyjádření myšlenky je látkou, z níž je náš slovní, mluvní projev –-ušit. Jak kolem sebe vidím a slyším, my nejen v každodenní komunikaci raději natáhneme odrbané, roztrhané, často i špinavé džíny.
Je pokročilý podzim, na polích dávno skončil „boj o zrno“, i ta řepa – pokud ještě nějakou pěstujeme – doputovala do těch několika málo cukrovarů, které nám po „bratrské“ podpoře cukru třtinového zbyly. Ale hořké sklizně se můžeme domoct denně, stačí zapnout rádio, sednout k televizi nebo vzít do rukou noviny (tedy aspoň ty údajně solidní, bulvár nezahrnuji).
Chudneme. Náš slovník (tím i myšlení a naopak) se scvrkává, nezřídka naopak „obohacuje“ slovními zrůdnostmi. Tak jsem třeba netušila, že mezi mými předky je také předkyně (děs!). JAKÁ asi byla Dorotka narozená 28.ledna 1682 v Plchůvkách? KTERÉHO ze svých pěti sourozenců měla nejraději? Opouštím myšlenky na svou předkyni, vracím se do současnosti, čtu v novinách, slyším v rozhlase a televizi:
JAKÁ místa jste navštívili? Zajímavá? Historická? Turisticky atraktivní? Památná? A z těch památných potom KTERÁ?
JAKÉ strany nejvíce oslovují voliče? To se podařilo! Kouzlo nechtěného.Ty „provařené“? Populistické? Levicové? KTERÁ z nich to je?
Na JAKÝCH hranicích leží Praděd? Na nepřístupných? KTERÝCH států?
JAKÉ jsou kladné vlastnosti Vladimíra Putina? Ty kladné mohou být jen kladné.Tazatel nepochybně o výskytu kladných vlastností u Vladimíra Vladimíroviče silně pochybuje.
Tázací zájmeno JAKÝ uvozuje otázku po vlastnosti, kvalitě, chci vědět, JAKÝ ten člověk (ta věc) je, jakou má vlastnost, kvalitu. Otázkou KTERÝ zjišťuji, vybírám si, o koho, o co z určitého souboru, skupiny se jedná. Denně se přesvědčuji, že slovu KTERÝ – tím také jisté schopnosti jazykového, myšlenkového rozlišení – už zvoní hrana.
Smutním, když v novinovém interview literárního kritika s autorkou recenzované knihy (tedy spisovatelkou) čtu: „…nastoupila jsem do zaměstnání…v JAKÉM to bylo roce? … to bylo v roce 1959. Tehdy se zkracovala studia…“.Taky ten rok pamatuju, ale ne natolik, abych si vzpomněla, JAKÝ byl. Deštivý? Větrný? Naštěstí můžu uvést i případy, kdy se autoři nesprávně formulovaného dotazu rychle vzpamatovali. JAKOU podzimní květinu máte nejraději ? – čtu na televizní obrazovce. Moderátorka pořadu se zmást nedala,na dotazovanou se obrátila slovy: „ KTEROU podzimní květinu máte nejraději?“ Ptala se přece na podzimní květiny a chtěla, aby si z nich – všech možných, podzimních – paní vybrala. Jsou to astry, chryzantémy, ocúny……? Zatrnulo mi, když byl před udělením Ceny Jindřicha Chalupeckého (CJCH) umělec novinářem osloven: Díla JAKÝCH laureátů CJCH vás zaujala nejvíce? Takto formulovaná otázka provokovala k odpovědi: „ Samozřejmě těch dobrých, kteří si ji zasloužili“. Hned další den (i následně) otázka uveřejněná seriálově zněla jinak: Díla KTERÝCH laureátů CJCH….
Svým studentkám učitelství jsem často citovala větu Jiřího Dědečka, básníka, textaře, překladatele a současného prezidenta PEN klubu (s vysvětlením, o jak úctyhodnou instituci se jedná): „Žádám provedení potrestání zavinění ztroskotání!“ Je to výzva do boje s hydrou nadužívaných podstatných jmen slovesných. Pro techničtější typy krátké (jiná nemám ve třídách a posluchárnách ráda) vysvětlení. Ze slovesa ČÍST můžu utvořit podstatné jméno ČTENÍ. Takových – potřebných! – slov má čeština hodně, mluvnicky je podle původu jejich vzniku označujeme jako podstatná jména slovesná (základ sloveso, výsledek podstatné jméno): plavat – plavání, psát – psaní, hrát – hraní atd. atd. Jde o to, že se nám podstatná jména slovesná přemnožila, pronikají v řeči i tam, kam nepatří. Posuďte několik úlovků:
Vložila jsem se do STUDOVÁNÍ ( řekla bych, že zmiňovaná začala studovat, vložila se do STUDIA…)
Je třeba rychlejší REAGOVÁNÍ na dění na Ukrajině (to přímo tahá za uši, na místě je rychlejší REAKCE na dění….)
To je takové moderní ZAČÍNÁNÍ dne (buď ZAČÁTEK, nebo bych zůstala u slovesa a ZAČALA den tím, že bych se napila vody s citronem)
PODPOROVÁNÍ zákonů ve sněmovně (tak PODPORU kvalitních zákonů ve sněmovně, to bychom přivítali všichni!)
Archeologové se zabývají také CHOVÁNÍM zvířat od pravěkých dob (archeologové se jistě zabývají CHOVEM zvířat v pravěkých dobách, to CHOVÁNÍ přenechají jinému vědnímu oboru). Dobrý příklad pro upozornění na možné dvojice slov, např. PLAVBA – PLAVÁNÍ, STAVBA _ STAVĚNÍ, VÝCHOVA – VYCHOVÁNÍ apod. Můžeme se zúčastnit plavby po Středozemním moři, ale to PLAVÁNÍ si necháme spíš do bazénu. Co s reklamní větou STAVĚNÍ domu – sázka na jistotu? Mnoho lidí dnes nemá tzv. kinderstube (VYCHOVÁNÍ), prostě v jejich VÝCHOVĚ se něco zanedbalo. Reaguje na to věta: Pouze VYCHOVÁNÍ člověka umožňuje…?
Když už jsem zavadila o cizí slova, stále platí bonmot: Nepoužívejte cizích termitů, pokud je neovládáte suterénně, mohlo by to skončit fiakrem. V otřesném (po mnoha stránkách) televizním pořadu Prostřeno jsem zaslechla: Jsem napjatá, jak to všechno ATMOSFERICKY dopadne. Já zase očekávám mohutný nástup dalšího slova, které stihne osud podobně rychle „ošoupaných“ slov, byť českého původu.Vzpomínáte, jak po roce 1989 bylo – pod vlivem mluvního projevu Václava Havla –vše SMYSLUPLNÉ? Nyní už delší dobu je všechno kolem nás ÚŽASNÉ. Obě slova by v dobovém kontextu zasloužila sociologický rozbor. Aktuálně sleduji a očekávám rychlý boom slov OBSERVÁTOR a OBSERVOVAT, protože jako novodobý rádobyvzdělanec už nemůžete být jen pozorovatelem, nestačí události pozorovat, musíte observovat. Vzhledem k „infrastruktuře“ zmiňovaných cizích slov to bude obzvlášť pikantní.
K výše vzpomínanému televiznímu pořadu lze dodat repliku srozumitelnou jen Prostějovákům, a to ještě pouze dříve narozeným: Kdyby blbost kvetla, byl by jak Wichterleho zídka (stručně – bohatě obrostlá keři šípkových růží). Sledování (ajta! podstatné jméno slovesné) onoho pořadu jsem svým studentkám velice doporučovala, v duchu Einsteinova, že :“….nejlepším příkladem je příklad odstrašující“, v tomto případě jak se nechovat, jak nemluvit.
S tím, co bude, máme také potíže. I gramaticky. Že by vlivem anglického will ? Proč takto: O té skutečnosti BUDEME vyrozumívat (O té skutečnosti vyrozumíme..), Žádný premiér SE NEBUDE ÚČASTNIT (Žádný premiér se neúčastní…). Zní vám to česky? Pravda, česká slovesa, zejména jejich slovesný vid ( hodit – házet, číst – přečíst) ,ta zamotají hlavu nejednomu cizinci zdolávajícímu úskalí češtiny. Krásně o tom píše v nezapomenutelné oslavě českého jazyka Chrám i tvrz Pavel Eisner: „Když jsem byl na studiích, vytloukal jsem život, jak se dalo. To po česku znamená, že jsem učiteloval po rodinách…..a neřekli byste, jak člověk nakoukne češtině do útrob, a dokonce i pod podsazení, učí-li českému promlouvání Nečecha jako poleno….vrchní stavební rada, krásný podzimní mužností, dobrý žák to byl, kupodivu bystrý a horlivý. Ale když jsme se dostali ke kapitolám o českém slovese, padl na mne třas. Věděl jsem, co teď přijde…“ To je čeština!
Je k neuvěření, co se českým slovesům a jejich vazbám přihází v současnosti, a to z úst a pera Čechů. Znám sloveso UVRHNOUT, ale co s těmi tvary v následujících větách? Předpokládám, že na stylizaci petice Michaela Kocába se podíleli lidé lingvisticky zdatní, a přitom jim nezněla falešnou notou formulace, že „….současný ruský prezident UVRHUJE svůj národ do izolace“. Nákaza se šíří, neboť jak podotknuto v novinách, „…nynější krizová fáze se škrcením investic UVRHÁ architekty až do stavů boje o přežití“. Aby toho nebylo málo, řízení úctyhodné komise „…. bylo ukončeno vydáním usnesení, kterým se (panu) X.Y. ZRUŠUJE vysokoškolský magisterský titul“. Usnesení bylo nepochybně sepsáno vysokoškolsky graduovanými lidmi. Jenže (čtu v jiném novinovém článku) „…má vysoká škola podat pomocnou ruku těm, kteří jdou životem s nějakým zdravotním handicapem a UDĚLAT jim podmínky, aby se také mohli úspěšně vypořádat?“. Máme ve školách UDĚLAT podmínky lidem, kteří budou za nějaký čas patřit k těm, co v televizi tvrdí, že „… ten pořad musí stát za vaši pozornost“? Mou pozornost upoutalo u příležitosti oslav státního svátku v rozhlasovém pořadu pronesené přesvědčení, že „…to se musí našim dětem poměrně komplikovaně VYSVĚTLIT“. Určitě nestačí dětem jednorázově VYSVĚTLIT, proč v předlistopadové době byl 28.říjen Dnem znárodnění. To jistě budete muset složitěji VYSVĚTLOVAT. Děti se vás v tom případě sotva „ZEPTAJÍ na OTÁZKU“, jak je nyní jazykově nelogicky zvykem a vy nebudete mít „ odpověď na otázku, NA KTEROU SE PTALY minule“.
To už jsme zavadili o logiku výpovědi. Co říkáte na to, že „ Sešrotování tisíce tun železa ztroskotané lodi Costa Concordia potrvá NECELÉ dva roky“? Nabýváte dojmu, že to všechno byla vlastně jenom taková prkotina. Není na místě spíše konstatování, že likvidace potrvá SKORO dva roky? Co obyvatelé postižení záplavami, nic moc se neděje, vždyť „voda vyplavila NECELOU dvacítku domů“. Proč tolik rozruchu? A že škoda způsobená požárem „je NECELÝCH 90 000“? Buďme v klidu, škody způsobené zvěří v lese „se odhadují na NECELÝCH 20 milionů“. Chtějí nás zpravodajové uklidnit? Nebo se jedná o deficit jazykového citu?
U batolat a předškoláků to má svůj půvab. Paní učitelky v mateřských školách se mohou nepředpojatě vrátit ke knížce Korneje Čukovského – Od dvou do pěti. Tím titulem je vymezen věk, ve kterém se děti – jak konstatovali moudřejší – stávají geniálními lingvisty. Vytvářejí slova mnohdy tak půvabná, že se stávají „rodinným“ pokladem. Již zmiňovaný Pavel Eisner je označuje jako ponornou češtinu, poklad, „jež bude žít ve vašich dětech jako nejsladší vzpomínka na domov ještě v letech, kdy už samy nebudou mít daleko do Olšan“. Pokaždé se zarazím, když mám říct slovo „barvoslepý“. U nás doma totiž mluvíme jen o slepobarvých. Víc z naší rodinné „ponorné češtiny“ neprozradím, je to záležitost nanejvýš rodinně intimní. Naštěstí jsem si ty pěkné šplechty svých vnoučat kdysi zapisovala. Občas se nad nimi společně bavíme, připomínajíce si bezděčně situace, za kterých zcela spontánně ty milé zkomoleniny a neologismy vznikaly. Nevím, jestli majitel firmy, jehož dodávka jezdí po městě se sloganem Máme MALÉ ceny, podobně sáhl do rodinných análů . Pochybuji. Jen se nějak zbavil zažitého slovního spojení , zvažujícího dosud ceny NÍZKÉ nebo VYSOKÉ, ale ne MALÉ. Stejně jsem se pozastavila nad zálibou jedné z televizních kuchařinek, která má ráda HUBENÉ nudle.I když se sortiment těstovin v poslední době v našich prodejnách velice rozhojnil, pořád ještě tam nacházím jen nudle VLASOVÉ, ŠIROKÉ a…..Mám za projev odhalené ponorné češtiny považovat spojení, že něco je DLOUHOSTÁLÉ ? Já bych přece jen zůstala u DLOUHODOBÉHO.
Existenci či neexistenci jazykového citu, k němuž se stále vracím, jsem svým studentkám vysvětlovala na konkrétním příkladu ze života. Počátkem devadesátých let jsme na katedře s radostí přivítali švýcarskou logopedku. Československou republiku opustila s rodiči jako osmiletá. Ačkoliv žila a vystudovala školy ve frankofonní části Švýcarska, zachovala si velice živou češtinu. Až jednou…když odpovídala na dotazy studentek, uvedla, že logopedka pečující o osoby s DMO (dětskou mozkovou obrnou) musí svým klientům zajistit komunikaci, pomáhat jim s příjmem potravy a řešit otázku slintání. Ano, užila slovo slintání, tedy výraz, který má dost negativní citové, emoční zabarvení, je společensky v této souvislosti nepřijatelný. To ovšem cítíte, máte-li dostatečně vyzrálý, vyvinutý jazykový cit. Ten v tomto případě česko- švýcarská logopedka už bohužel ztratila. Osoby s DMO mohou mít v souvislosti se svým postižením problémy s ovládáním obličejových svalů, což se může projevovat hůře zvladatelným sliněním. Cítíte rozdíl mezi slovy SLINTÁNÍ a SLINĚNÍ? Vnímáte rozdíl mezi nezbytností jejich patřičného užití? Potom váš jazykový cit nepřipustí, abyste ho zradili ani ve společensky méně závažných situacích. Nic se nestane, když řeknete (napíšete), že „…tato SKUTEČNOST SKUTEČNĚ nenastala….Dlouhodobě SPOLU SPOLUPRACUJEME…. Porošenko NEUPŘESNIL o kolik PŘESNĚ klesne….Opravdu, nic se nestane, ale uznejte, není to ono. Pokud jste někdy při výuce angličtiny zápasili s požadovaným zařazením slůvek yet, already, too (mluvíme o slovosledu), nemůžete jen tak přejít následující věty (velice často zaslechnuté v médiích, přečtené v tisku): Na východě Ukrajiny UŽ za dva měsíce zemřelo…. Bude tak I činit nadále…. Ebole UŽ podlehlo v západní Africe více než…. Víte, že DOKONCE ČVUT má svůj koncertní….Formulací (slovosledem) poslední věty by se mohlo České vysoké učení technické dokonce cítit dehonestováno. I když se církev, hlavně katolická, velmi snaží přiblížit lidem, asi ji zrovna nepotěší (ani mě), když se dočte, že „… kněží KOUČUJÍ své věřící…..a ti berou zpověď poctivě jako SEBEKOUČINK.
Zdaleka jsem nevyčerpala sbírku jazykových, stylistických hrůz z nějakých dvou týdnů. Stačí jen pozorně poslouchat, číst…Chtělo by to zmínit se také o krutě bitých číslovkách (Rozhodování mezi DVĚMI kandidáty…. Chtěl by se s vámi DVOUMI setkat …).Ani pomyslet nechci na nebohého Josefa Jungmanna, kdyby musel v tisku i v poslanecké sněmovně řešit Kurzarbeit, dokonce už bez uvozovek, on – kterému vadil i německý Mai a prosazoval proto květen. Nebyl by ostatně jediným úpějícím národním buditelem. Došlo také na Palackého. To když v televizní soutěži jeden z účastníků řekl, že působí na PALACKÉ univerzitě. Odpouštím jedné ze svých studentek, která nevěděla, kdo byl ten, jehož jméno nese univerzita, na níž ona studuje. To ale byla studentka.
Vím, napsala jsem toho hodně, je to dlouhé, ale „spousta z nás má někdy volný den PŘED NÁMI“, a když už v češtině stejně jako mezi státy „všechny hranice POVOLILY“ , přistoupíme na princip KiSS (Keep it Simple, Stupid!)? Velmi volně a kulantně přeloženo – Jen se s tím nepárat! Drsněji -jazykem naší současné (nejen) ulice – Nepárej se s tím, vole! Tu nejpravděpodobnější drsňáckou formulaci, bezostyšně užívanou i mezi vysokoškoláky, tu si odpustím.
EISNER, P. Chrám i tvrz. Kniha o češtině. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1992.
ISBN 80-7106-066-6.
EISNER, P. Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. Praha: Odeon, 1992.
ISBN 80-2070369-1.
EISNER, P. Čeština poklepem a poslechem. Praha: Pražské nakladatelství Jiřího Poláčka,
1996. ISBN 80-901544-9-2.
