Než se vůbec pustíme do zavádění nových technologií do výuky, pokusím se analyzovat vstupní hodnoty, které pozoruji na své škole.
- Schopnost (nebo neschopnost 🙂 ) učitele pracovat s novými technologiemi
- Technické vybavení školy
- Znalosti žáků v oblasti ICT
- Dovednosti žáků mimo ICT
Ad 1. Všichni učitelé používají počítač minimálně na úrovni životní nutnosti. Hodně z nich udělalo velké pokroky a nic mě netěší více, než když vidím, že nabyté poznatky využívají v praxi (vyhledávání informací na internetu, email, články z RVP). Pro využívání nových technologií ve výuce však nemají dostatečnou motivaci a většina z nich má technologické znalosti na nejnižší úrovni.
Ad 2. Když už si učitel výuku připraví, narazí často na další problém. Nemůže si být jistý, zda bude k dispozici technické vybavení pro připravené materiály. (Není volná počítačová učebna nebo učebna s projektorem, počítače jsou zastaralé, je jich málo, připojení k internetu pomalé nebo prostě jen vše nefunguje jak má). Učitelé pak raději volí klasické metody výuky.
Ad 3. Při nedostatečné hodinové dotaci (dle RVP 1 h na prvním a 1 h na druhém stupni) mohou být znalosti žáků pro intenzivnější využití ICT nedostatečné. Především u žáků, kteří mají k těmto technologiím omezený přístup i mimo školu.
Ad 4. Žákům chybí z předchozího vzdělávání dovednost čtení s porozuměním, samostatné myšlení, schopnost spolupráce atd.
Řešení?
Digitální učební materiály produkované učiteli a zaplacené z fondů EU možná nejsou úplně nejlepším řešením, ale určitě je to začátek. Mělo by dojít na další vzdělávání učitelů, poskytnout jim podporu a nakoupit nové technologie. Rozvoj počítačové gramotnosti by měl být úkolem nejen pro učitele informatiky. A bod číslo 4? To je úkol nás všech.
Jsme připraveni? Tak hurá do toho!
Bořivoj Brdička
25.9.2011 at 16.35S jednou věcí tak úplně nesouhlasím. Dospěli jsme tak daleko, že nemá smysl se vymlouvat na nedostatečné technické vybavení, jež nám brání využívat vzdělávací technologie. Dnes je cena těchto zařízení natolik nízká, že si i běžný učitel může dovolit si takové zařízení pořídit ze svého. Jinak se mu stane, že bude ve třídě tím posledním, kdo bude takto vybaven.
Ilona Zahalkova • Post Author •
25.9.2011 at 21.03Myslím, že každý učitel, který to myslí s novými přístupy ke vzdělávání vážně, už počítač dávno má. Chybí vybavení pro žáky a bohužel, učím i pár takových, kteří doma počítač nemají a škola je pro ně jedinou příležitostí, jak se ho naučit používat. Jó, holt sociálně slabý Ústecký kraj.
Vladimír Havlíček
25.9.2011 at 22.54Pana Brdičko, píšete „.. nemá smysl se vymlouvat na nedostatečné technické vybavení, jež nám brání využívat vzdělávací technologie…“ atd. viz výše.
Pokud si pod pojem „vzdělávací technologie“ představujete hw a sw, jsou opravdu rozdíly mezi možností přístupu učitelů v přístupu k těmto zařízením. Některé výborně vedené školy mohou sledovat krok s technikou, ale přesto všichni nemají stejný přístup k veškeré technice a software, ne pro to, že jim to škola nedpořeje, ale některé zařízení a software jsou velmi drahé a není třeba aby škola měla multilicence na veškerý software. Přesto existují organizační možnosti jak učitele seznámit s novinkami v software, případně jim ho umožnit používat. U technických zařízení lze používat alternativní zařízení /například použít místo projektoru velký LCD monitor, místo spousty tiskáren použít jednu centrální síťovou, atd./.
Bořivoj Brdička
26.9.2011 at 8.36Měl jsem na mysli to, že si dnes každý učitel může pořídit mobilní zařízení s přístupem do internetu, má-li skutečný zájem se ve zdokonalování své schopnosti učit prostřednictvím této technologie zdokonalovat.