Pomocí mapy žákům vysvětluji rozdělení světa na dva mocenské bloky a vznik železné opony. 
Když se tak dívám na mapu, napadne mě následující otázka: „Ke kterému moři mohli jezdit Češi na dovolenou za komunismu?“ Ptám se francouzských žáků, kteří strávili v březnu týden na výměně v Brně a loni v listopadu ubytovali na týden české studenty, takže už o ČR něco vědí. První odpověď: „Polsko!“ Další odhadují Rumunsko a Bulharsko. Pochopili, že se dalo jezdit jen do zemí, které jsou na mapě červené. Jeden žák se ptá, „proč je Jugoslávie světle červená“. Stručně vysvětlím Titovo obvinění z „antisovětismu“ a dotaz vrátím: „Myslíte si, že bylo jednoduché jezdit za komunismu na dovolenou do Jugoslávie?“ Jinak řečeno jak učit dějepis na základě rozboru prázdninových destinací!
Alžběta Peutelschmiedová
05/05/2015 at 14:37Milá kolegyně, ráda sleduji vaše blogy. Tentokrát však předáváte svým studentům zkreslený a nepravdivý obraz, navíc velice zjednodušený. Uvědomujete si to? Když už – polské moře opravdu nepatřilo k těm Čechy nejnavštěvovanějším. To moře v NDR – skutečně studené – to byla jiná. A moře v Jugoslávii – úplně jiná kapitola , s jinými konotacemi.
Pro přesnost – komunismus u nás – naštěstí!! – nikdy nebyl. Nebyl dokonce ani v Sovětském svazu – ani tam se ho nepodařilo „vybudovat“. Možná by to studenti měli rozlišovat, když už s tímto faktem tak volně zacházejí třeba novináři. Byly tady dvě představy, s oběma si zahrávají mnozí v dnešním světě: socialismus – každému podle jeho zásluh, komunismus – každému podle jeho potřeb.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
05/05/2015 at 22:37Ve výuce mi šlo o to vysvětlit žákům nemožnost obyvatel sovětského bloku vycestovat do států západního bloku, proto se tedy jezdilo spíš k Černému moři než třeba k Jaderskému. To, jestli víc Čechů jelo na prázdniny do NDR nebo do Bulharska mi zde přijde podružné. Zvlásť když jsem viděla, že průměrnému francouzskému studentu jména Budapešť, Bukurešť, Sofia nebo Bělehrad vůbec nic neříkají.
Alžběta Peutelschmiedová
06/05/2015 at 11:22Proč hned tak podrážděná reakce? To bych od vás nečekala. Rozhodně nepřestávejte psát, to by byla škoda! Určitě nepatřím k těm, kteří nejdou s kůží na trh. Z minulosti o tom svědčí moje komplikovaná a limitovaná profesní dráha, v současnosti bych se vzhledem k svému věku mohla uchýlit pod milostivá křídla toho, čemu Němci říkají Narrenfreiheit ,ale nedělám to. Ozvala jsem se právě proto, že z osobní zkušenosti vím, jak se na nás dívají a jak nás Francouzi vnímají.Setkala jsem se s tím při svém pobytu na univerzitách v Lyonu i ve švýcarském frankofonním Neuchatelu (překládám z francouzštiny, takže nemusím spoléhat na zprostředkované poznání). Mám i aktuální poznatky, od svého (rovněž francouzsky hovořícího) vnuka, lékaře v Basileji a Curychu. Proč podporovat zkreslená pojetí? Chcete-li již operovat nějakými zeměpisnými pojmy, určitě je Francouzům bližší Berlín než vámi zmiňovaná Budapešť, Bukurešť… Nevím, do jaké míry jste seznámena s reálnou skutečností u nás před rokem 1989. Ale i pro současný vývoj vzájemných vztahů v Evropě a s našimi sousedy by bylo prospěšné věci nezjednodušovat. Kontakty s bývalou Polskou lidovou republikou byly ve srovnání s těmi s NDR minimální. Češi jezdili především do NDR, s výjezdy do Jugoslávie to zase nebylo tak jednoduché, ani tam každý nemohl. Ať chceme nebo nechceme, z NDR na nás přece jen vanula jakási vůně Západu, nejezdilo se tam jen kvůli studenému moři, ale byly tam dálnice (u nás tehdy?), boty značky salamandr a jiné západní zboží, výborné dětské oblečení a například jedině v Drážďanech jste mohla nakoupit pomůcky a hračky pro nevidomé, slepé dítě.Bojím se schematismu. Nedávno jsem slyšela dobrý – a pravdivý – vtip. Jak poznáte, že jste starý? Že čtete o věchech, které jste zažili a pamatujete si, že to bylo trochu jinak. Bien amicalement!
Radek Sárközi
06/05/2015 at 15:02Vaše blogy pilně sleduji a považuji je za skvělé! Určitě je lepší číst je, než sledovat televizi. Proto vytrvejte a nenechte se otrávit… 🙂 Označení „za komunismu“ považuji za vžité označení, kterému každý rozumí. Jde o synonyma k označení „před rokem 1989“, „za totality“ apod. Prostě šlo o dobu, kdy vše, co šlo, kontrolovala komunistická strana pomocí komunistické ideoligie…
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
06/05/2015 at 22:39Francouzi se o kulturu jiných zemí zajímají velmi málo, byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že žáci třeba vůbec neznají jméno Cervantes nebo Dante, o střední Evropě už vůbec nemluvě. Od začátku beru téměř za své poslání otevřít jim oči směrem na východ, ale v osnovách dějepisu je k tomu velmi málo prostoru. Učím také dějepis v angličtině a strávila jsem hodiny, možná i desítky hodin přípravou pracovních listů o českých dějinách v angličtině. Reakce studentů? „Československo nás moc nezajímá, raději bychom probírali dějiny Spojených států.“ A to mi řekli zrovna když jsme probírali Mnichov, připadala jsem si opět v roce 1938!
Ivan Ryant
06/05/2015 at 23:29Ze sladké Francie to může vypadat jako malichernost, asi tam necítíte tendenčnost výrazu „za komunismu“. Ano, tady každý tomu výrazu rozumí — každý po svém. Především hodně vypovídá o člověku, který jej používá. Výraz „za komunismu“ patří do slovníku propagandy (podobně jako výrazy „cizák“, „gauner“, „zaprodat“ patří do slovníku jiné propagandy). A protože patří do slovníku propagandy, tak se vžil zejména mezi hlupáky. A samozřejmě taky mezi chytráky.
Výraz „za komunismu“ patří do bulvárního tisku, do televizních debat a do hospodských řečí po sedmém pivu. Na portálu RVP může ublížit nanejvýš tomu, kdo jej používá. Do školy však, podle mého názoru, patří snad jako ukázka propagandy, ale ne jako součást nezaujatého sdělení (podobně jako říkáme nezaujatě „za nacistické okupace“ a ne „za Němců“).
Možná se zdám být přecitlivělý, ale to je jen výsledek letitého tréninku komunistickou propagandou, která mě naučila podle řeči poznat člověka. Napsal jsem jen svůj názor tak věcně a nezaujatě, jak dokážu. Nikoho konkrétního jsem neměl na mysli. Jestli si však někdo tento názor vztahuje na sebe, je prostě zbytečně vztahovačný a je to jeho problém.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
06/05/2015 at 23:52Děkuji za vysvětlení, já jsem samozřejmě před francouzskými studenty nepoužila výraz „za komunismu“, ten je pouze v blogu.
Ivan Ryant
07/05/2015 at 00:10Paní Zuzano, neurážejte se a nenechte se otrávit. Všichni tady rádi čteme Vaše příspěvky. Věcná kritika by měla člověku prospívat a ne škodit (já jsem se po létech naučil za kritiku poděkovat a vybrat si z ní to, co potřebuji).
Jako laik, nicméně amateur ve Vašem oboru bych Vás rád povzbudil ve Vašem osvětovém úsilí. České dějiny zrcadlí docela pěkně ty francouzské. Nemyslím jenom královnu Blanku nebo mnichovský diktát. Ale třeba: odkud přišli Keltové do Francie? — Samozřejmě že z Čech. Odkud pocházel kupec Sámo? — No přece z Francie.
Když si porovnáte, co mají společného Češi a Francouzi, vypadne Vám společná keltská minulost z doby před více než 2000 lety — minulost, která je ve Francii k nerozpoznání překryta nánosy novějších historických vrstev. V Čechách mohou Francouzi vidět původní keltská hradiště, místa, kde se pořádaly slavnosti, rýžoviště zlata. V našich muzeích jsou doklady řemeslné zdatnosti a způsobu života starých Keltů — věci, které ve Francii nevyniknou. Kdyby Vás to zajímalo, můžu Vám jako ukázku poslat inspirativní pověst s pravdivým jádrem a s příběhem, který jsem si úplně vymyslel.
Podobně kupec Sámo — co asi musel všechno umět, aby spojil zdejší kmeny a vytvořil něco jako státní útvar schopný obrany (a to i po stránce ekonomické, logistické, politické atd.)? Za zmínku snad stojí i to, že Sámo byl nejspíš Arab nebo Žid a že kromě kožešin u nás nakupoval především otroky. Ostatně lov a prodej otroků stál u zrodu českého státu — a státy se prý udržují těmi idejemi, ze kterých vznikly… Jak jsou na tom Francouzi? Je to kus i jejich historie.
A takových příkladů by se našlo víc…
Ivan Ryant
07/05/2015 at 00:13Sakra, pořád jsem o jeden příspěvek pozadu. Než napíšu příspěvek, objeví se nový, o kterém nevím a na který neodpovídám — ale vypadá to, že odpovídám právě na ten, který jsem ještě nečetl. Sorry…
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
07/05/2015 at 09:34Ivane, ráda si přečtu vaši pověst. My máme podle osnov taky žáky vést k psaní imaginárních textů založených na historických faktech, ale moc nevím, jak se k tomu postavit. Děkuji za povzbuzení, budu se řídit vaší radou stavět se i ke kritikám kriticky 🙂
Alžběta Peutelschmiedová
07/05/2015 at 12:23Zatímco jsem uvažovala, jak ty Francouze k našim dějinám a zájmu o naši kulturu vůbec přitáhnout, pan kolega mě předběhl. Moje myšlenky šly úplně steným směrem – co nás spojuje, třeba takový Jan Lucemburský, troufla byste si „vyrukovat“ s tradičním českým pohledem na „krále cizáka“? Někteří naši současní historici už to vidí úplně jinak. A jak Jana L. vnímají Francouzi? Taková srovnání bývají velmi užitečná a plodná, právě proto, že vyvolávají i bouřlivější diskuse. Zkuste se na Slovensku zmínit o králi Zikmundovi jako o „lišce ryšavé“, se zlou se potážete. V bývalých Uhrách byl vnímám úplně jinak.Ještě k tomu Sámovi – velice zajímavá osobnost. Zejména v pohledu nejnovějších výzkumů. Vládl u nás asi 35 let a – snad! – měl být jakýmsi spojníkem mezi tehdejším (víceméně nábožensky pojímaným a diferencovaným) Východem a Západem, možná obchodníkem hlavně se zbraněmi. Doporučuji vám k přečtení knížku Jindry Jarošové – Svatí kacíři (Praha: radioservis, 2000 ISBN 80-86212-09-2).
Vyvolala jste ve mně jednu vzpomínku. Stojím – jako host jedné odborné instituce – na náměstí ve švýcarském Yverdonu. U sochy Pestalozziho si neodpustím připomínku našeho učitele národů Jana Amose Komenského. Ticho… Ač z pedagogických kruhů, mí přátelé netušili, o kom je řeč.Oobdobnou situaci jsem zažila o nějaký rok dříve v Paříži, když jsem se přímo v pedagogickém centru (nebudu upřesňovat) snažila získat snáze ubytování – opět poukazem na JAK. Stejná reakce jako později v Yverdonu. Inu, svět je takový. Ať se vám daří!
Ivan Ryant
07/05/2015 at 23:46Pověst o zlatokopech jsem dal na web a po stažení jsem ji 8.5. smazal. Je to pracovní verze pro mne a pro kamarády, není určená ke zveřejnění. (Tento příspěvek jsem upravil 8.5.)
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
07/05/2015 at 23:58Dekuji stazeno, je videt, ze vas to psani bavilo!
Ivan Ryant
08/05/2015 at 13:26Imaginární texty — podívejte se na článek o Štorchovi na Wikipedii Sice všechny ty zlomené meče a zastavené přívaly psal Štorch sám, ale vzpomínám si, že tak od 4.-5. třídy nás bavilo psát (nejen obligátní zážitky z prázdnin), ale především vymyšlené příběhy. Měli jsme ve třídě několik \“nakladatelství\“ — skupinek, kde někdo psal, jiný kreslil a další třeba vázal napsané \“knihy\“ (no, spíš sešitky). Vznikalo všechno možné — povídky, komiksy, časopis. A to jsme dělali mimo školu. Teprve v šesté třídě v nás objevila tyto zájmy češtinářka paní Hrabáková a dokázala toho náležitě využít. Dnes v době počítačů a multimédií mají žáci daleko víc možností, aby každý mohl uplatnit svoje tvůrčí schopnosti.
Štorch založil každý svůj příběh na nějakém archeologickém nálezu nebo na zmínce ze staré kroniky. Co chybělo, to vymyslel. Příběh umístil do prostředí, které on i jeho žáci dobře znali. Podobně, ale o něco seriózněji pracoval také Dušan Třeštík (napsal pár knih o raném středověku a v archivu Českého rozhlasu mívali několik zajímavých rozhovorů s Třeštíkem). Dějepisáři ovšem Třeštíka nemají rádi právě proto, že si hodně vymýšlel a stavěl na kritickém myšlení — to by Vám ale zrovna mohlo vyhovovat. Podobně poutavě vypráví také archeolog Zdeněk Dragoun. A co Tolkien, Umberto Eco nebo Miloš Urban?
Ve Wikipedii se také dočtete, kam jezdil Štorch se svými žáky na prázdniny k moři.
Ano, psaní mě bavilo a těší mě, že jste si toho všimla.
Radek Sárközi
08/05/2015 at 15:43Nejvíce se mi na tomto příspěvku líbí, že nahlíží na velké historické události očima všedního dne obyvatel obou mocenských bloků. Chápu i francouzské studenty, že se chtějí raději něco dozvědět o USA než o Čechách – choval bych se na jejich místě stejně.
E Kocourek
08/05/2015 at 18:17Můj obdiv patří paní Peutelschmiedové, která navzdory politicky superkorektním pravidlům portálu rvp.cz sem dokázala vložit příspěvek, který někdo dokonce může považovat za kritiku – „zkreslený a nepravdivý obraz, navíc velice zjednodušený“.
Dostáváme se tu k dilematu některých učitelů – učit téma, o kterém nevím zhola nic, případně mám o tom tématu pouze odvozené informace (nota bene odvozené z propagandy)? Inu, někdo si s tím láme hlavu a někdo ne.
Mám dotaz na pana Ryanta – ono se něco změnilo na tom, že o Sámovi existuje jedna jediná zmínka (a to) ve Fredegarově kronice? A vy odtamtud (nebo odkud?) dokážete usoudit, že Sámo byl Arab?
Miroslav Melichar
08/05/2015 at 20:34Moje první reakce (ve spojení s příspěvkem Proč nás baví učit) byla: Jestipak by to toto téma chytlo i naše žáky jako ty mladé Francouze? Našim žákům je to jistě bližší, ale je jim nějak všechno jedno. Jsou ti Francouzi tak jiní, že se dají získat nebo je to tím, že je naše kolegyně tak skvělá? Nebo je to i tím, že zaujme jako Češka? – Pak se dočtu, že ani ti francouzští žáci nejsou tak ideální. A kolegyně Zuzana je asi opravdu skvělá, když s přesvědčením tvrdí, že jí baví učit, že je to to nejlepší, co by mohla dělat.
K poslednímu komentáři: Tady nešlo snad tolik o Čechy. Mladí Francouzi chtěli raději slyšet o USA než o Evropě – o bývalém rozdělení Evropy ( a nejen jí) na Východ a Západ.
Ivan Ryant
08/05/2015 at 22:15Ovšemže Sámo mohl být i Francouz. Netvrdím přece, že Sámo byl Arab, ale že byl nejspíš Arab. Je to domněnka, kterou hlásili v rádiu, a proto to musí být pravda. Nechtějte, abych Vám tu psal celou pověst s pravdivým jádrem o založení Prahy. Jen bych Vás připravil o iluze a zkazil náladu.
Kata symbebekos, zmizela mapa! Kdo ji ukradl? Já to nebyl.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
08/05/2015 at 22:39Mapa je zpět, podařilo se mi ji omylem vymazat.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
11/05/2015 at 21:09Děkuji Radku za Váš komentář (15), aspoň někdo pochopil, o co mi v tomto příspěvku šlo, vystihnul jste to přesně!