Co motivovalo nás, anebo jsou dnešní žáci jiní než my?

Před nedávnem jsem se vyjádřil k diskusi vedené s ušlechtilým záměrem – získat tipy od kolegů učitelů a využít je ve vlastní praxi. Toto je předně důvod, proč by měly podobné portály jako je rvp.cz fungovat, proč by si o nich měli učitelé navzájem říkat, a proč by do nich měli být tlačeni i budoucí učitelé ještě studující na fakultách.

Problém byl však jinde. Diskuse se nesla v duchu získávání vzpomínek o tom, co motivovalo nás. V tomto případě předchozí odstavec neplatí stoprocentně. Sdílení zkušeností, co by na současné žáky platilo – ANO ANO ANO, ale snaha shromáždit a použít to, co platívalo – NE NE NE – a to z několika důvodů.

(Takto jsem reagoval v prvním příspěvku k diskusi.)

Ve třídě sice stále máme žáky z masa a kostí s jednou hlavou a dvěma rukama, tam asi podobnost končí. S rychlostí dnešní doby už na prvním stupni žáci provádí to, co by si ještě před pěti lety nedovolil deváťák.

Stejně je tomu i ve způsobu uvažování, přístupu k životu, k učení, k informacím (zdrojům i zpracování). Učitelé si musí uvědomit a přijmout fakt, že žáci jsou jiní a to, co platilo na nás, na ně nezabere.  Je pohodlnější vinu shazovat na žáka. Kolikrát už jsme při hospitacích slyšeli větu: „Žáci jsou hloupější. Příklady, které jsme počítali v normální třídě, teď nemůžu dát ani v semináři…“ nebo „Oni (na střední škole) nepoznají vedlejší větu přívlastkovou. To je učivo sedmé (?) třídy.“

Jak je to ale doopravdy? Jsou tito žáci hloupější? Ano, prokazatelně nezvládnou to, co jejich předchůdci. Co už ale není vidět je to, že jejich předchůdci dnes ovládají email, Excel a Word a jejich schopnost práce v MS Windows nebo schopnost vyhledat kýžené informace je po deseti letech „dobrá“. Nová generace sice – zatím (to proto, že jsme zatím nepřišli na to, jak je k tomu přivést) – nespočítá dříve řešené příklady, zato však najde, co potřebuje (nebo k tomu aspoň spěje), Windows nebo jiný operační systém je pro ně samozřejmostí a Word a Excel je nuda (potřeba jen ukázat jim, k čemu je možné je využít) – takže práce s poítačem už v nízkém věku přinejmenším uživatelská.Narozdíl od předchozí generace je tu stále potenciál růstu.

Nová generace sice neurčí vedlejší přívlastkovou větu (Mimochodem pozůstatek pravěku výuky češtiny, aneb učme to, co se dobře zkouší.) nebo dělají víc hrubek, zato však denně v SMS zprávách, chatech na MSN, ICQ či Facebooku, sděleními na zdi či profilu Facebooku, Twittru, Google+ apod. produkují takové množství textu, o kterém se zmiňovaným přeborníkům v hledání přívlastkových vět ani nesnilo. Učitelé tak stojí před nelehkým, ale už zřejmým úkolem, jak tuto vědomost o svých žácích využít ve výuce. Jde to vůbec? Je více než jasné, že postaru ne! Pokusme se tedy odhalit, co charakterizuje generaci těchto žáků, konfrontujme ji s výhledy na vlivy ve školství např. Horizon reporty a z toho tvořme závěry, jak na ně.

Kolegyně v diskusi mi oponuje zmiňujíc problematiku mezilidských vztahů, rodiny apod. Má pravdu, v tomhle stejní žáci přecejen jsou. Zkrátka proto, že jsou to lidi. Jinak ale, a dovolím se opřít o Efekt Červené královny (potřeba být aspoň tak rychlý jako doba) a o pouhý fakt, do jakého prostředí (ICT) se tyto děti rodí, jsou hodně odlišní.

Ano, lidsky k nim v otázkách osobního života přistupovat musíme. Dost možná stará pravidla platí více pro první stupeň – to nevím jistě. Každopádně stejná pravidla neplatí pro výuku už na druhém stupni (Opět by mohli oponovat učitelé ZSV nebo občanské výchovy, dokud by si neuvědomili, že poměrně nově musí reagovat i na postoje ke sdělením z médií a nebezpečí hrozící žákům v síti.)

 S dříve platnými metodami, přístupy, formami a způsoby motivace tak bude platit žákovo přesvědčení, že ve škole přece nic zábavného být nemůže. Třídy se nám rozdělí na ty, kteří přesto chtějí pracovat (Nakolik je to zásluha učitelů? Neučily by se tyto děti samy?) a na ty, kteří se budou nudit a vše sabotovat. To všechno jenom proto, že si neuvědomujeme, nebo se bojíme přiznat, že se změnou generací z Y na Z (o změně na alfu ani nemluvě) musí přijít i změna přístupu učitelů k výuce. Radikální bude muset být minimálně stejně tak, jak je tomu v přístupech žáků. Byť nejsou RVP stoprocentní, takovéto změny nám přesto umožňují, ba co víc, mnohdy k nim až vybízejí. Nakročeno tedy máme – víme o změnách, známe více nové žáky. Položit tu nohu na zem a zvednout druhou k chůzi už musíme sami.