Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Budoucnost vzdělávacích technologií: postřeh z konference projektu Metodika II

Na závěrečné konferenci projektu Metodika II měli účastníci možnost vyslechnout si hned dva technologicky zaměřené příspěvky. Vystoupení dr. Brdičky bylo opět protkáno spoustou podnětů vztažených na nutnost změny přístupu k výuce. Příspěvek utvářel opět novou strukturu, a měl tak co nabídnout i čtenářům Spomocníka, kde bylo mnoho dílčích informací již publikováno. Druhým příspěvkem byl na Spomocníku také publikovaný materiál, se kterým účastníky seznámil dr. Neumajer. Téma čteček elektronických knih plynule navázalo na vlivy technologií ve vzdělávání.

Rád bych se pustil do diskuse i po prvním vystoupení, druhý příspěvek ovšem bez reakce zůstat nemohl. Přesto však organizace selhala a čas určený na diskusi byl řečníky zcela spotřebován. Z tohoto důvodu reaguji alespoň tímto způsobem.

 

Nejvíce alarmující informace zazněla zhruba v polovině vystoupení. Mezi jednou z výhod využití iPadu ve výuce byly zmíněny minimální nároky na ICT gramotnost učitele. Jinými slovy: je jednoduché přístroj používat a tak s tím učitel nebude mít moc problémů. Položím-li si otázku, jaký učitel tyto technologie využívá, jak je využívá a co je k tomu potřeba, odpovídám si jednoznačně – je to učitel s nadhledem, učitel otevřený nejen novým technologiím, učitel, který je schopen polknout vlastní důležitost nositele vší moudrosti a změnit svou roli. V tom je právě ona otevřenost. Jedině přijme-li učitel roli facilitátora, průvodce a rádce, a má-li natolik široký přehled, aby mohl žáky efektivně navigovat, jedině pak může být okamžitý přístup žáků k informacím efektivně využit. Točení vrtule foukáním na přístroj, hýbání korunou pana krále v pohádkové knize nebo možnost vytáhnout obrázek z knihy a pak ho tam zase umístit žáky moc nenaučí – pobaví, ale nenaučí.  Síla této technologie je v okamžitém přístupu k interaktivně prezentovaným informacím.

To vyžaduje naprostou změnu koncepce vyučování, což si stále mnoho učitelů nedokáže připustit. Při současných cenách, bude-li škola vybavena čtečkami, bude jich jen pár. Proto výuka bude spíše skupinová. Že to funguje, dokládá např. prof. Sugata Mitra. Klasický výklad již nebude mít smysl, protože kvalitní výukový materiál informace přenese lépe než učitel s dataprojektorem a tabulí, navíc činnost žáků nebude jen v poslouchání a zapisování. Také testy nemohou měřit míru zapamatování poznatků, protože na informace důraz v hodinách kladen nebude. A dalo by se pokračovat dál.

Samozřejmě, že i povrvhní učitelé 1.0 budou moci čtečky zapojit a šířit image „moderních hodin“. Tím ale žáky pouze zabaví a to na čím dál kratší dobu. Využití iPadů aj. tedy přináší mnohem víc, než jen novou pomůcku. Právě je potřeba minimálních nároků na ICT gramotnost učitele při práci s těmito technologiemi přinejmenším úsměvná. Při troše snahy si ICT gramotnost doplní každý učitel. Využít potenciál těchto technologií bude ale umět jen doopravdy otevřený učitel. A otevřenost v tomto ohledu se tak snadno (je-li to vůbec možné) učit nedá!