Skrytý život wiki – Jak to bylo dál?

V prosinci jsem popsal své okouzlení Wiki na Metodickém portále pro její možnosti pomáhat mi tvořit a archivovat přípravy na výuku. Nyní v závěru školního roku mi připadá dobré poohlédnout se za tím, zda od té zimní doby to bylo s mými přípravami ve wiki vždy tak horké.

Musím se přiznat, že nebylo. S přibýváním venkovní teploty se má aktivita nad přípravami ve wiki začala silně ochlazovat. Když mi  přestala fungovat „fleška“, na které jsem měl uložené všechny prezentace a pracovní listy, které jsem si ke svým přípravám (opět hlavně na papírcích) uložil, sice jsem v duchu litoval, že jsem ve wiki nebyl vytrvalejší,  vrátit se k pravidelnému psaní příprav v tomto prostoru jsem se však už neodhodlal.

Kromě poměrně malé spolehlivosti wiki, která způsobovala, že v době, když jsem z ní zrovna potřeboval svou přípravu vytisknout, byla spadlá, mě psaní příprav ve wiki přestalo bavit také z důvodu přetrvávající osamocenosti v této činnosti. Zpočátku jsem doufal, že se najde někdo z učitelů angličtiny vyučující stejně jako já podle učebnice Fraus, kdo se bude chtít podobným způsobem sdílet o své nápady a zdroje k výuce. Moje očekávání ale nebylo naplněno. Přemýšlím, proč.  Že by se mezi tak obrovským množstvím učitelů působících v Česku nenašel jediný kolega vyučující podle stejné učebnice, který by měl zájem o vzájemnou kolegiální inspiraci či přátelskou odbornou korekci vlastní práce nad plánováním výuky? Nebo jsem jej jen málo hledal?

Spolupráci nad přípravami ve wiki se podařilo zažít alespoň studentům 2. ročníku oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ na pražské pedagogické fakultě, o nichž jsem se v předchozím článku také zmínil. Nedávno jsem od nich získal zpětnou vazbu k průběhu kurzu Učitelského praktika, který se z části odehrával právě ve wiki.  Studenti zde sdíleli přípravy na výuku vždy pár dní před svým výstupem před žáky.  Kromě samotného sdílení příprav měli za úkol vzájemně si přípravy číst a komentovat.  Až na výjimku, vnímali všichni hodnotu této kelegiální spolupráce. V jejich reakcích na vzájemné komentování příprav se objevovala nejčastěji slova jako inspirace, podpora, povzbuzení a motivace.  Na otázku, jak jim byly prospěšné komentáře od kolegů, jedna účastnice kurzu poznamenala: „Komentáře  od  kolegů byly spíše  povzbuzující, takže byly prospěšné hlavně v tom, že jsem šla na výuku s větší sebejistotou.“ Největší hodnotu studenti přisuzovali komentářům od vedoucí kurzu, která je nejen povzbuzovala, ale také upozorňovala na případné problémy ve vztahu k navrhovaným aktivitám: „…spolužáci návody jak co zlepšit a na co se zaměřit moc nedávali, spíš jen chválili (hezké, zajímavé, dobré aktivity…)“„Nejdůležitější pro mne byly komentáře od paní doktorky Staré. Komentáře od kolegů mne potěšily, ale nebyly důvodem pro změnu mých příprav.“ 

Při volbě online prostředí pro sdílení příprav mezi studenty jsme mysleli na důležitost blízkosti učitelům z praxe.  To byl hlavní důvod, proč bylo prostředí vybráno právě na Metodickém portálu a ne třeba na fakultním Moodlu. Protože jsme však chtěli studentům zajistit bezpečné prostředí, ponechali jsme jejich stránky pro ostatní uživatele portálu skryté, což se ukázalo být zřejmě chybou. Většina z nich totiž na „ex post“ dotaz, zda by jim vadilo, že by jejich přípravy byly na internetu viditelné širší veřejnosti, odpověděla negativně.  Od komunity učitelů působících na Metodickém portálu by studenti očekávali názory a zkušenosti, rady a doporučení, co dělat lépe.  Slovy„Víc hlav víc ví“ odpověděla jedna studentka a dodala, že učitelé z řad uživatelů Metodického portálu mají více zkušeností a tedy i nápadů, jak něco v návrhu hodiny dotáhnout nebo vylepšit. Objevila se však také skepse nad relevantností takových komentářů vyplývající z neznalosti třídy a osoby studenta nebo pochybnost, že by se vůbec nějaké komentáře u příprav objevily.

Co si o spolupráci nad plánováním výuky ve wiki myslí uživatelé Metodického portálu? Vidí zapojení studentů do těchto aktivit jako příležitost, jak předávat vlastní pedagogické zkušenosti nové generaci učitelů? Byli by k něčemu takovému vůbec ochotni? Za jakých podmínek?