Průlet Sluneční soustavou

Šesťáky učím měsíc. Zatím tedy spíš zjišťuji, jak na tom jsou. A protože se tak nějak vzájemně oťukáváme, šli jsme na opakování od lesa. Nebo spíš z hloubky vesmíru.

Oprášila jsem kdysi sestavenou Expedici Prokulus a vzpomínala na to, jak jsem tenkrát se svými páťáky tuhle cestu absolvovala během jednoho dne. Tehdy za mnou chodili o přestávce děti z nižších tříd s vyplašenými dotazy, jestli opravdu odlétáme s páťáky ze Země a kdy se vrátíme. Páťákům jsem hru nezkazila a s vážnou tváří potvrzovala, že brzy odstartujeme. Tehdy jsem také poprvé sledovala zaujetí prací, které nereagovalo na zvonění a neřešilo, zda je či není přestávka. Bezva to bylo.

Tentokrát byla Expedice rozložena do dvou týdnů. Hledali jsme údaje v zeměpisném atlase, vyplňovali jsme tabulky,  zaokrouhlovali, porovnávali, dělili, převáděli jednotky, pracovali jsme samostatně i ve skupinách, hráli jsme hru, (a máme na ni teď i vlastní karty a hrací plán), počítali jsme spoustu příkladů, abychom mohli spojit body v určitém pořadí, luštili jsme a vyráběli jsme vlastní křížovky s tajenkami v angličtině. Původní Expedice byla o hodně úkolů rozšířena. A já v osmi hodinách hledala silné i slabé stránky svých dětí a přemýšlela, jak s nimi dál. Psala jsem tu a tam malé vzkazy s pochvalami. Sledovala reakce na tyhle pozdravy a potkávala je hrdě vylepené v sešitech. Slyšela jsem poděkování za pochvalu i prohlášení „mě ta matika teď tak baví“. A viděla, jak zvonění neukončí rozdělanou práci.

PS: Mě taky baví. 🙂

Týdenní plán 13. – 17. září, týdenní plán 20. – 24. září
Expedice Prokulus na webu naší školy: 1, 2, 3, 4, 5