Cestou necestou

Přemýšlím jak začít. Mám za sebou příjemý víkend s příjemnými lidmi. Hlavou mi poletují nové nápady a řada otázek. A také hodně otazníků.

Když jsem v zimě 2009 vkládala na portál své první DUMy v době, kdy jedno dítko bylo ve školce a druhé ještě poslušně dodržovalo miminkovský denní rozvrh a spokojeně chrupkalo v postýlce, netušila jsem zdaleka, kam mě tahle neprobádaná cesta povede. 

Když jsem vyprázdnila šuplíčky pracovních listů, začala jsem psát blog. A mezitím se objevily diskuse. A WIKI. A digifolio. Virtuální setkávání mě vždycky fascinovala. Komunikujete s lidmi na druhé straně, sestavujete si obrázek o tom, jací jsou, dozvídáte se odpovědi na otázky, které máte. Objevujete nové, nepoznané, inspirujete se a naopak zase posíláte do světa kus sebe.

Na jaře 2010 jsem měla první možnost setkat se osobně s některými z těch, které jsem do té doby potkávala pouze virtuálně. Nejistá jsem sedala do autobusu a doufala, že celé to dvoudenní setkání ve Sv. Jánu nějak zvládnu. Včera jsem se vrátila už ze čtvrtého víkendu a ráda bych vykřičela do světa, že uživatelé Metodického portálu jsou naprosto úžasní lidé, kteří mě osobně velmi obohacují a každé offline setkání, ať je kdykoliv a kdekoliv, si neskutečně užívám.

Od pátku do neděle se hodně mluvilo. Hlavně o škole, jako ostatně vždycky. Každý o té své a stejně to občas vypadalo, že se nutně musíme potkávat denně na chodbách. Zpětně si teď promítám rozhovory, třídím nápady a prohlížím fotky a divím se vlastnímu posunu za ty necelé tři roky.

Protože:

  • nikdy by mě nenapadlo, že budu někde zveřejňovat své materiály, o článcích ani nemluvě (vím, že dalo dost práce mě k článkům přivést, ale jsem všem kteří mě popichovali, ať se s tím Editem poperu, ve finále vděčná – díky Stáňo, Lukáši a všichni komentující mé blogy)
  • na jarní cestě do Vsetína jsem potkala Flat Stanleyho a v pátek k nám přijela první zahraniční návštěva z Francie (posílám pozdrav s díky za inspiraci do Poděbrad)
  • jsem začala sbírat zkušenosti na školení v eTwinningu a došla k rozhodnutí, že tohle prostě musím zkusit – a je to tady (díky Petro)
  • objevuju neskutečné množství aplikací a mám radost z toho, že posouvají mé svěřence dál (Pavlíno, Jitko a další .. mám něco dodávat)
  • měla jsem tu čest poznat Smržovku a to,věřte mi,  je pro mě velmi důležitý zážitek – ono to někde vážně funguje  (v Harrachově bylo moc fajn, Jani – díky)
  • dokázala jsem projít straaaašně dlouhým kurzem a už jsem schopná se podívat na záznam své hodiny (klíčovky byly úžasné – děkuji svým průvodcům Jendovi a Andree, i autorkám kurzu v čele s Luckou)
  • zařadila jsem se mezi PEPOUŠe, kteří se co týden houpají na vlnkách a potkávám tam další skvělé lidi
  • jsem objevila myšlenkové mapy a Cornell a spoustu dalšího, o čem se píše v blozích a v diskusích – občas mi z toho jde hlava kolem, ale zcela pokorně a pravdivě přiznávám, že jsem svoji práci se třídou během uplynulých měsíců  hodně změnila
  • mám možnost konzultovat situaci našich integrovaných dětí a když nám praktické školy v našem okolí odmítnou půjčit učebnice k nahlédnutí, vím, že se najde někdo, kdo nám pomůže (ještě jednou zdravím Lenku a Ivu – holky váš i-SEN je neskutečný a fakt veliký a iPady ve vašem podání .. to je sen)

Mohla bych ještě pokračovat dlouho. Ale opravdu chci poděkovat, za možnost poznat virtuálně i osobně spoustu skvělých lidí.

Z Myšlína jsem odjížděla s pocitem, že to s naším školstvím prostě nemůže být tak strašné, jak se objevuje v médiích. A když někdo z mých známých začne o hrozné škole a příšerných učitelích, posílám ho … na Metodický portál www. rvp.cz, aby se přesvědčil, jak moc se ve svém přesvědčení plete.

Konečně nemusí český učitel závidět zahraničním kolegům web, kde je na jednom místě velké množství materiálů a nápadů pro výuku. A nápadů a materiálů není nikdy dost a díky komunitě kolem Portálu, je jejich zdroj nevyčerpatelný. Schválně, kdyby každý z registrovaných uživatelů poslal zítra jeden DUM, víte jaká by to byla síla? .. Velký pozdrav  a poklona týmu METODIKY II, který se o náš učitelský prostor, tak dobře stará.

Trošku jsem odběhla od setkání v Myšlíně. Zdánlivě. Tohle všechno jsem si uvědomovala na odpolední procházce Mikešovým krajem při dalších hovorech o škole.

Takže, kdy a kam příště? (samozřejmě 9. listopadu na konferenci MP .. ale pak?) Těším se. 🙂