Znáte ten pocit, kdy se všechno řítí a říkáte si, jestli to, co děláte, má smysl? Když školní děti vzdorují jakémukoliv působení a zdá se, že stále stojíte na místě? A pak přijdou drobné okamžiky …
- kdy zjistíte, že vaše svěřenkyně nejen sama pochopila, ale navíc je schopná vysvětlit a předat někomu jinému – „Já jsme jí to vysvětlila, trvalo to sice dlouho, ale už to umí.“
- kdy se po půlhodinovém sledování jednoho z dílů Krotitelů dluhů rozvine celkem zajímavá diskuze a vy víte, že téma zaujalo a že nad ním přemýšlí – „Mně furt není jasný, proč si brali další a další půjčky, když viděli, že je nemůžou splácet.“
- kdy se sednou do skupinek, aby si porovnali, co všechno stihli zachytit. A v tom pracovním tichu by byl i na zem dopadající špendlík slyšet. – „A to insolvenční řízení je co?“
- kdy padají otázky, a pak se objeví vědoucí výraz – „Jak to uděláte, aby se po kliknutí na obrázek přešlo na jinou stránku? .. JO AHAAAA!“
- kdy nadšeně vypráví, jak si celou hodinu matiky hráli hry na počítači, dokonce závodila i paní učitelka, a při tom spočítali neskutečně mnoho příkladů – „Vy jste zase vyhrála. Půjdeme po prádzninách zase? Já vás musím porazit.“ – kéž by si chvilku takhle hráli i o jarních prázdninách 🙂
Učila jsem v uplynulých dvou dnech pět vyučovacích hodin. Čtyři z těch drobností se udály právě v těchto hodinách. A to je myslím celkem slušné skóre. 🙂
Mgr. Jana Kneřová
10. 3. 2011 at 22.10Hanko, je. Čtyři z pěti ve dvou dnech, to je vážně slušné skóre. Velká gratuace. Na škole nám říkali, ať si takové okamžiky uchováváme ve složce pedagogický optimismus a vyndáme až bude nejhůř. Funguje to.
Mgr. Pavlína Hublová
11. 3. 2011 at 8.26Hanko,
i kdyby to byla jen jedna „čistá radost života“, je třeba si ji pamatovat, protože pak může být vzpruhou, když se nevede. 🙂
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
11. 3. 2011 at 13.15A to vám povím ještě jednu věc .. dneska jsem neučila vůbec. Měli jsme projekt k měsíci knihy, děti plnily různé úkoly a jak jsem procházela po jednotlivých skupinách, tak jsem komentovala při tvorbě plakátu – „Ty jo, vy tam máte i myšlenkovou mapu!“ a dozvěděla jsem se „No to máme přece od vás, to jste nás naučila.“ .. další pošolíchání dlouhou zimou zničené učitelské dušičky 🙂
Mgr. Hana Dědková
11. 3. 2011 at 20.56Hanko, moc pěkné! Jistě to zahřálo na duši!