A byl to šrumec

Někdy kolem Vánoc, jsem psala kolegyni Jarce, co jako provedeme s tím spaním ve škole. Mluvili jsme o něm už od léta a že bude detektivní, to už jsme věděli. Jenže to samozřejmě nestačí. Jarka obratem odpověděla, že jí to zrovna moc nemyslí a že bude dumat. Během odpoledne hodila do WIKI nástřel toho, co by se dalo použít (vážně by mě zajímalo, co by se WIKI objevilo, kdyby jí to zrovna myslelo).

„Hele, my si na to musíme sednout,“ přišla Jarka po Vánocích. A tak jsme si v pátek na hodinu sedli a provedli nástřel číslo dva. Motivaci, příběh, logickou návaznost. „To bude děsně složitý, zvládneme to?“ Za čtrnáct dní jsme to zopakovali. V mezičase jsme stihli na některé věci zapomenout, takže jsme plán lehce předělali, ale hlavně jsme měli charakteristiku našich podezřelých. Uf.

WIKI se pomalu ale jistě plnila, další kolegyně byla do plánů zasvěcena a když jsme se sešli o pololetních prázninách, zbývalo vlastně už jen časové rozvržení a příprava materiálu. Přítomní kolegové dostali jeden z nejabsurdnějších úkolů, který můžou ve škole dostat – věnovat nám své otisky prstů na karty podezřelých. Pečlivě vybírali podle obličejů a následně pak přicházeli s dotazy „a proč ten můj má IQ 70 a její  je profesor češtiny?“ Jo jo, vzhled není všechno. 🙂

Do dne D zbýval den jediný a Jarka přestala mluvit. Asi nějaká alergie na tuhle akci, před rokem byla též nemluvná. Jenže odvolávejte něco tak dlouho připravovaného a na co se spousta lidí těší.

A to jsme netušili, jaká spousta to bude. Tak nějak jsme smířeny s tím, že když požadujeme, aby s dítětem přišla spát do školy dospělá osoba, která si ho hezky v noci ohlídá, dost rodičů dítěti podobné nápady z hlavy vyžene. Pak nám taky lítají v únoru vzduchem choroby, takže ti, co chtějí přijít a dospělou osobu mají, ulehnou a choří. Většinou se tedy počet spáčů pohybuje kolem třicítky a je to taková hezká a klidná akce.

V pátek před pátou jsme se začali mezi poletováním budovou a přípravami dívat z okna. Bylo tam dost aut a dost lidí. A nakonec jsme ubytovali 52 detektivních adeptů. A byl to tedy šrumec.

Popis průběhu akce na školním webu.

Když ráno před osmou odcházeli spáči ze školy, vypadali spokojeně. Ospale, ale spokojeně. Okukovali nástěnku, která vznikala mezi pátou a šestou hodinou ranní, diskutovali nad fotkami, četli si hodnocení ostatních, hledali svůj profil. „Příště jdeme zase. Díky, bylo to fajn.“

A my si jdeme honem někam zapsat, že příští rok zvolníme tempo a připravíme spaní pohodové a klidné (doufám, že to jedna druhé a třetí včas připomeneme 🙂 ).

PS: WIKI je pro podobné společné plánování ideální – Velká detektivní hra. Zkuste ji také.
PS2: Jsem moc ráda, že mám kolem sebe lidi, se kterými můžu takové akce plánovat a realizovat. Holky, díky.