Hledáte jinou formu záznamu? Zkuste vytvořit třeba mapu příběhu

„Pane učiteli, co přesně máme o tom příběhu vlastně zjistit?,“ zeptala se mě jedna žákyně. (Pokud vám tato otázka něco připomíná, nemýlíte se. Vzpomeňte si na kreslení pověsti Davida a Goliáše odkaz a ocitnete se na správné lodi.)

„No, máte vědět, jaké postavy v něm vystupují, kdy a kde se odehrává, jaké hlavní události se v něm stanou, vysvětlit, o jaký literární útvar se jedná a proč, popsat, co se vám na příběhu líbí nebo nelíbí… a to všechno byste měli zvládnout podrobně vyjmenovat – a případně pěti nebo šesti větami shrnout. Stačí?“

„Ale to je přece hrozně těžký!“ vykřikla svou oblíbenou průpovídku Ema.

„Je,“ přitakal usmívající se učitel. A raději si odpustil své oblíbené pošťouchnutí Už-jste-ode-mně-dostali-nějaký-lehký-úkol?. „A proto vám s tím pomůže vaše známá,…“ a zdvihne hormadu nakopírovaných papírů,…

Pár slov na obhajobu rozboru literárních textů

Práce s literárními díly, jejich rozebírání, podrobnější zkoumání (odpornou mluvou našeho učitele českého jazyka označené jako „pitvání“) patří díky Marvanovu podání „Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ k asi nejznámějším (a bohužel mnohdy jediným) vzpomínkám na hodiny literatury každého školou povinného jedince naší kotliny. Tedy když odečteme fakt, že se člověk učil nazpaměť básničky, aby „zdarma“ aspoň trochu opravil kouli z testu. Ovšem nikoliv kvůli sobě… Hele-mami-už-mám-z-čejáku-jedničku-můžu-jít-ven? (Kdo tvrdí, že něco podobného doma nikdy neřekl, tomu… nezávidím.)

Asi nebude nikdo namítat proti tomu, že i práce s literárními texty patří do kolonky rozvíjení čtenářské gramotnosti. Byť se na první pohled jedná o útvary, které se dnešním běžným dokumentům příliš nepodobají, přece jen stojí za to s nimi pracovat.

Za svou praxi jsem nenarazil na moc textů, na kterých by se nedal učit alespoň drobeček chování, které by měl vykazovat každý zkušený čtenář. Může to být cokoliv – třeba i úryvek z Dalimilovy kroniky, který dokazuje, jak „pročeský“ její autor byl.

(Když se nad tím teď zamýšlím, tak moji mají sedmáci oproti mně vlastně výhodu. Když jsme se učili o kronikách, tak si aspoň malý úryvek DK rozpitvali, aby viděli, co že to ten „Dalimilův“ nacionalismus byl. Zvláštní, když se to probíralo na střední, naučil jsem se – mimo jiné – jen odpapouškovat větu „kritizuje německý živel a vyzdvihuje význam vlastenectví“. A tehdy mi ani na mysl nepřišlo chtít „vidět“, v čem že tohle přesně u Dalimila spočívá.)

Samozřejmě, že primární by měla být práce s texty, které jsou současným žákům bližší. (Moment, disclamer: Jestli tohle čte někdo z mé třídy, neradujte se, moji milí. Vaše facebookové statusy v hodinách literatury probírat nebudeme. Ve slohu se o nich raději ani nezmiňujte… a o mluvnici, potažmo pravopisu mlčím… I když,… proč ne? Proč vám na vašich vlastních výtvorech něco neukázat? No, uvidíme…)

Během výuky se ovšem najdou chvíle, kdy se vyplatí zastavit se nad „klasickými“ literárními texty, kterých jsou plné čítanky. Přijdu vám příliš konzervativní? Co se dá dělat. Snad to nějak rozdýchám.

Žáčci se prostě někdy „pracovat“ s textem (a práci s konkrétními texty na vyšších vyžadovat) naučit musí. A přichází na řadu důležitý okamžik:

Zadání, musí říci, co přesně mají s textem dělat?

„Přečtěte si úryvek z pověsti Rabi Löw a smrt,“ zadává učitel úkol a na tabuli píše stranu v čítance. „V příští hodině s ní budeme pracovat.“

Být žákem, asi se na přípravu do další hodiny úplně vykašlu. Učitel nikdy nemůže zjistit, jestli jsem úkol splnil… Radši jdu ven… nebo na PeCko, bleskne nejednomu koumákovi hlavou. (Může zjistit, a snadno. Ale to předbíhám.)

Vždyť zadání úkolu vůbec nic neříká o tom o povaze další práce v příští hodině. Co se bude s úryvkem dělat? Budeme hledat důkazy, proč je to pověst? Zjišťovat reálie příběhu? Zamýšlet se nad pravděpodobností, že člověk potká smrt (a řešit problematiku světa reálného a fikčního)? Přemýšlet nad stylistikou? Rozebírat uspořádání textu do odstavců, používání přímé řeči jako nástroje „aktualizace“ příběhu nebo strukturování napětí pomocí akčních sloves? Hledat autorský záměr? Říkat děj vlastními slovy? Tohle napadne učitele. Co napadá žáky, nad tím raději nepřemýšlím.

Otázku „Co přesně o tom příběhu máme zjistit?“ proto považuji za zcela na místě. Následné učitelovo vysvětlení by navíc vyděsilo nejednoho žáka studenta mnohem vyššího stupně vzdělávání. Proto se hodí dát žákům do ruky něco, co jim poskytne aspoň drobný návod, co přesně od nich bude člověk chtít – a jak mají v úkolu pracovat.

Grafický organizér, neboli zobrazení, „šablonka“ či náčrtek pomáhá

Pojem „grafické organizéry“ nepatří mezi běžnou výbavu českých učitelů. Určitě ale mezi ně patří předem připravené materiály, jako různé náčrtky či šablony, které od žáků vyžadují přemýšlení nad tématem, dokládání tvrzení, rozebírání struktury či do kterých žáci doplňují požadované informace.

Běžně se například zakreslují fáze fyzikálního či chemického jevu, případně heslovitě rozepisují kroky postupu řešení příkladu v matematice (a propojí šipkami) či zakreslí slovní úlohu. Toto je jeden ze způsobů „zobrazení“ informace, která se v angličtině označují jako graphic organizers, neboli grafické organizéry, grafická zobrazení… a x-dalších možností. Jinou skupinou jsou třeba myšlenkové mapy, které už dnes všichni znají. Nebo šablony na postup – kdy například žáci pomocí vývojového diagramu řeší nějaký problém. Tak vidíte, i organizéry používáte, aniž byste to do teď věděli.

Spíš než shrnující pojem by nás u těchto nástrojů měl zajímat důvod, proč je používat.

Grafické organizéry pomáhají žákům roztřídit a uspořádat si nápady a informace tak, aby s nimi mohli dále snadněji pracovat.

Co literatura a grafické organizéry?

Vezměte si takové čtení ukázky v čítance. Krátce zaznělo, co vše by se dalo s úryvkem dělat. A určitě to není všechno.

Klasickou formou zápisu (tedy pod sebe do řádků) to samozřejmě jde také. Pod sebe si do odrážek rozepíšete hlavní sdělení, pomocí odsazení rozdělíte důležité a méně důležité informace – a je to. Člověku ovšem vznikne nudle papíru, mnohdy na více než jednu stránku (A5 sešitu). S grafickým organizérem je to jedno. Výhodu některých třeba vidím třeba v tom, že nabízí informace vedle sebe, jakoby se člověk díval z ptačí perspektivy. Abych nemluvil do větru, zde jsou konkrétní ukázky.

„…mapa příběhu“

Začal jsem konkrétním úkolem: Připravit si na další hodinu základní informace o pověsti. Aby se žákům tyto základní informace zpracovávaly snadněji, vytvořil (přesněji přetvořil z různých nápadů a zdrojů) jsem pro ně následující „organizér“ – šablonu nazvanou „mapa příběhu“.

Pokud žák text skutečně přečte a poté vyplní jednotlivá políčka aspoň trochu pečlivě, stačí letmý pohled na papír – a má celý příběh a základní požadované informace před očima. Existence podobného materiálu navíc učiteli umožní „zhodnotit“ domácí úkol – samozřejmě ovšem za předpokladu, že žáci umí s tímto materiálem zacházet. (Tedy že se s ním v předchozích hodinách setkávali a práce s ním se jim dostala pod kůži.)

Podobně se dá použít tato mapa například v dějepisu nebo občanské výchově – ovšem jako mapa události. (Mapu události v „klasické“ podobě si můžete stáhnout zde.)

Organizéry se dají použít i k přípravě a psaní textů

Jen málokterý žák chápe, jaký význam pro psaní má  příprava pořádné osnovy. Popravdě, nechápou to i mnozí dospělí. A abych byl úplně upřímný, dokud jsem nezačal před nějakými třemi lety víceméně pravidelně psát, nechápal jsem to ani já.

Možná to bylo tím, že jsem se učil psát osnovu stylem Úvod – Stať – Závěr a do slohovek toto dopisoval až nakonec.  Zcela zbytečný postup, mimochodem.

Dnes bych se bez osnovy textu – ovšem trochu jiné, asi do psaní nepustil. Je úplně jedno, v jaké formě člověk přípravu dělá, ať již jako po sobě jdoucí řadu odrážek, v myšlenkové mapě nebo jiným způsobem, hlavně že ji udělá.

Samozřejmě i zde se dají organizéry použít. Pokud se žáci například učí vytvářet argumenty do úvahy, určitě by bylo dobré, aby si nějaké ty argumenty dopředu připravili.

(Tuto šablonku jsem vyrobil podle mapy ze stránek read-write-think. Docela by mě zajímalo, jestli se někde objevuje její česká oficiální (posvěcená) podoba – a je zdarma.)

Na základě vlastních zkušeností odhaduji, že pokud si člověk dopředu promyslí strukturu textu (slohové práce, zprávy nebo projektového plánu), zkrátí se čas psaní výsledného textu minimálně o třetinu. A navíc ještě trochu tlačí člověka, aby přemýšlel nad tím, jak jednotlivé odstavce na sebe napojí – a jakou informaci kam ukryje.

Toto je ukázka části „šablony“ na slohovou práci, pomocí které žáci řešili, jak plynule přecházet z jednoho odstavce na druhý. Pomáhala jim samozřejmě šipka vpravo.

A chápete mě správně, žák, který mi po předchozím varování přijde žádost o pomoc a ukáže  mi osnovu textu jen v podobě Úvod – Stať – Závěr (nebo její upgradovanou verzi se slovy 1. Výprava. 2. Les. 3. Ztracení. 4. Hledání. 5. Návrat.), celkem riskuje.

Pokud však přijde prosit o radu s přípravou zprava zleva pošipkovanou, přeškrtanou dopisovanou a přepisovanou (jednoduše takovou, která dokáže, že nad textem opravdu přemýšlí a hledá nejefektivnější cestu), může si rozšířit své stádečko hezkých známek. Klidně to svým svěřencům slibte, nebojte se, zas tak moc jich nepřijde. Nezapomínejte, hodnotíme nejen výsledky, ale také snahu najít správné řešení.

Rozbor výstavby novinového textu… pomocí organizéru

Dobře napsané zprávy z novin jsou co do obsahu informací v jednotlivých odstavcích uspořádané od nejdůležitější informace po informace nejméně důležité. (V angličtině se o tomto způsobu organizace mluví jako o obrácené pyramidě).

Jak žáka o tomto tvrzení přesvědčit?

Když jsme v mediální výchově probírali strukturu novinového článku, dostali ode mě novinový článek a k tomu šablonku obrácené pyramidy s úkolem: z jednotlivých odstavců vypiš heslovitě základní informace, které se z příběhu dozvíš. Po chvíli práce jsem promítl stejný graf na bílou tabuli – a společně jsme jej z poznámek žáků vyplnili.

SWOT, pardon SPOT analýza

Abych nemluvil jen k tématům čistě „učitelským“, dovolím si i jednu ukázku materiálu, která směřuje o něco dále, mimo třídy a lavice.

Z ministerských zvonů sice začínají znít hrany autoevaluačním zprávám, ale každá škola – pokud se chce učit, pracovat na sobě a postupovat – by si takovou analýzu stavu měla udělat. A pokud možno celkem často, minimálně jednou za tři, nebo možná i dva roky.

Nejčastěji používaným nástrojem ke zjištění situace je samozřejmě analýza silných a slabých stránek. Na rozdíl od klasického SWOT zkuste použít pohled „SPOT“ (nic nového, jen je slovo Weaknesses, slabiny, nahrazeno slovem Problems, tedy problémy. Proč uhýbat před skutečným pojmenováním jevu, ne?

(Metodu používá ve své konzultantské praxi společnost Grove a přečíst si o ním můžete v v knize Davida Sibbeta Visual Meetings.

A když už jsme u toho, podívejte se také na tyto materiály v Sibbetově prezentaci Visual meetings na  Prezi.com. Vzhledem k tomu, že se snažím učit žáky kreslit podobné plakáty, budu se knize Visual Meetings věnovat v podrobnější recenzi někdy v dalších článcích.)

Vypisování organizérů na tabuli jde úplně samo

Podobných příkladů z business s bych mohl uvést více. Místo toho jen upozorním, jak s nimi s žáky pracovat.

Grafické organizéry k promítání na tabuli (interaktivní či normální) nebo aspoň jejich vyplňování přímo vybízí. O Cornell Notes odkaz a tabulce na tvoření otázek odkaz jsem již psal. Podobně se dá použít například metoda 6 otázek – tentokráte uspořádaná do kruhového diagramu, který na jedné straně nutí, na druhé straně vybízí žáky k tomu, aby obsah jednotlivých vpisků pořádně promysleli. Diagram může například vypadat podobně (Jak? je vynechané, tak jej nehledejte)

Samozřejmě to není vše a každý učitel si může variant vymyslet opravdu hodně. Záleží jen na vás, jak moc budete kreativní – a co všechno zkusíte do přehledné podoby „organizéru“ převést.

A abych nezapomněl, na téma grafické organizéry proběhlo v lednu jedno vlnobití. Milí PEPOUŠové, pokud se vám jen trochu zdá, že má dnešní článek s vlnobití něco společného, máte pravdu. Tak jen houšť, houšť.

A pamatujte:

Naším cílem není nutit žáka, aby za každou cenu používal jeden (námi zvolený, dodaný) postup nebo nástroj. Naším úkolem je představit žákovi různé pomocníky – a nechat jej, aby si vybral toho, který mu nejvíce vyhovuje – a se kterým se mu dobře učí. Připravujeme na život, ne na kontrolu sešitů (a poznámek) nadřízeným orgánem nebo rodiči.

Odkazy:

Pepoušovo vlnobití

Ukázky různých organizérů

EDUplace
Bill’s Teaching Notes
TeacherVision
Read-Write-Think’s StoryMap (neumí češtinu)
Použité obrázky/organizéry ke stažení