Kreslení obrázků v praxi: Vysvětlení definice obrázkovým mikropříběhem

Minulé PEPOUŠovo vlnobití vlnobilo o tom, jak během výuky používat jednoduché kreslené obrázky z knížky Nápady na ubrousku. V průběhu diskuse zaznělo, že se tato jednoduchá metoda může použít v jakémkoliv předmětu a u téměř jakéhokoliv tématu. Objevilo se i několik konkrétních ukázek a vznikl prostor, kde by učitelé mohli sdílet své obrázky – a inspirovat jimi své kolegy. Ve čtvrtek jsem na stránku přihodil svou špetku do mlýna i já – ukázku, jak jsem pomocí obrázků vysvětloval v mediální výchově definici žurnalistiky.

Výsledný obrázek si můžete prohlédnout. Není úplně kvalitní, fotil jsem jej telefonem…

Mírně upravená definice žurnalistiky říká, že je to

obor, jehož cílem je předávat informace, sdělení, zprávy, komentáře, názory aj., které se týkají aktuálního dění širokému publiku.

Jistě, řeknete si. Definice přece není vůbec obtížná a snadno se zapamatuje. Souhlasím. Jenže jako učitelé bychom se měli snažit o něco jiného:

v určitém okamžiku bychom měli žákům ukázat, jak takové definice vznikají.

A přesně o to jsem se snažil pomocí následujících obrázků.

Kdo-co-kde-kdy…

Vzhledem k tomu, že naše „mediálka“ probíhá v odpoledních hodinách (pro představu 14:55 – 16:35), přichází osmáci po hodině volna… uvolněnější. A temperamentnější. Zvykl jsem si proto používat při vysvětlování téměř každého jevu konkrétní osoby, které v místnosti sedí. Zabírá to, zejména použijete-li jedince z řádu těch ještě temperamentnějších. Stačí, že zaslechnou své jméno a dělá jim to dobře. (Anebo se leknou, když zrovna dělají něco, co dělat nemají…)

Na tabuli se tedy objevil novinář Vojta a čtenář Petr.

(Dopustil jsem se velkého zjednodušení a vyřadil prozatím ze hry různá oddělení, která se v novinách starají o různé rubriky a také pravidla, za kterých se informace z různých zdrojů přejímají. Ty přijdou na řadu, až budeme řešit etiku.)

Vojta dostal od svého editora úkol sepsat krátkou zprávu o tom, jaké bude následující den počasí. Tedy něco, proč si čtenář Petr druhý den koupí noviny.

„Co byste udělali, kdybyste jako novináři chtěli vědět, jaké bude zítra počasí?“ otočil se do davu učitel a snažil se odstranit si fixu z prstů, které si zašpinil, když Vojtovi opravoval špatně nakreslené vlasy. (Nešlo to.)

„Podívám se na idnes.cz…. Počasí.cz… Televizi…, ¨ ozvaly se hlasy z davu. „Na stránky Českého hydrometeorologického ústavu, ne?“ ozval se kdosi se správnou odpovědí. „Jo, chmi.cz.“ „Chmu.cz, ne snad…“ „Ne, víte, jak jsme to v chemii hledali….“ A bylo.

(Učitel si samozřejmě před hodinou potřebnou URL adresu zjistil. Ale neprozradil to předem. Ať na to žáci přijdou sami. Během toho, kdy se dohadovali, kreslil v klidu do svého obrázku budovu jako symbol úřadu.)

Sokratovská metoda pomáhá… a vtáhne do děje

Rozumíte tomu správně. Na řadu přišla má oblíbený „sokratovská“ metoda otázek. Nechtěl jsem jí dosáhnout nic jiného, než aby si žáci uvědomili, že vlastně většinu informací, které budou potřebovat k sestavení definice, mají – jen je musí uvést do vhodného kontextu.

„Takže co Vojta na stránkách úřadu zjistil?“… „A co se těmi informacemi Vojta udělá?“

„Napíše článek o tom, jak zítra bude.“

V rychlém sledu za sebou se na tabuli objevily obrázky nápadu na obsah článku, počítače, tiskárny… dál jsem dojít nemusel, protože se třída začala doplňovat, co že se s těmi novinami dále děje.

„Rozvezou to…“ „Koupí si je…“ „Bude vědět, jak se má zítra obléct.“

Na šaty jsem si netroufl, proto Petr dostal deštník, který jakž takž zvládnu.  Aha, abyste se nedivili, co že to je za zrůdnost mezi počítačem a autem, to je prosím „rotačka“, tedy tiskařský stroj, na kterém se noviny tisknou. A stánek s novinami jsem musel smazat, neboť mi tam nějak nevešel a tím, jak byl naňahňaný, obtěžoval chudáka Petra.

Samozřejmě, že se během toho ozvaly i jiné odpovědi. Například to, že by nemusel psát článek do novin, ale „dát to na internet“, „do televize“ nebo „rádia“. Dopředu naplánovaný prostor mezi počítačem a rotačkou zaplnila šipka – prostor nahoře potom jednoduché obrázky, které doplnily další dostupná média.

Teď už zbývalo situaci aplikovat na další druhy informací. Jako podklad posloužila místo počasí zpráva o korupci v řadách policie ČR. (Dobře, populistické téma. Ale proč nezaujmout něčím, o čem se doma určitě mluví, a přitom upozornit na to, jak některá média s informacemi zacházejí?)

Kromě oficiálních úřadů se na obrázku objevili lidé, policisté a další zdroje a formy práce, které by mohl žurnalista ve své práci použít. A zase jsem jen kreslil to, co mi jednotliví žáci diktovali.

Aby toho neměli žáci málo, bylo nutné dát do oběhu i nějaké ty pojmy.

A definice pojmu žurnalistika byla na světě. A každý si ji zapsal. Vlastními slovy. (Ehm, přesněji řečeno, většina z nich použila především slova učitelova. Ovšem s tím rozdílem, že jim je nediktoval. Psali je z vlastní hlavy… Nové, tedy staronové pojmy získaly novou náplň – a oni je vzali za své… Ale neříkejte jim to, ať ze sebe mají radost. Vždyť sami zvládli definovat nový pojem!)

Zezačátku to bez promyšlení dopředu asi nepůjde…

Prostor vpravo dole nezůstal prázdný dlouho. Náš milý učitel rozdal papíry, na kterých byly tři odstavce studijního text obsahující informace o specifických rysech žurnalistiky. Ty žáci nastudovali a učiteli na příkladech ze života vysvětlili (proto ty wikileaks v obrázku).

(Bohužel, tato fázi kresby není zdokumentovaná fotografií, protože fotka byla hodně rozmazaná… Škoda. Na tabuli se totiž objevila ještě jedna vrstva kresby, zelená: to když Kuba přišel s otázkou, proč kromě některých informací z kabelogramů, které unikly přes WikiLeaks, zveřejnily média „tajné“ zprávy získané z oficiálních amerických zdrojů… Na přetřes tak přišlo i to, jak dá se pomocí medií manipulovat s veřejným míněním. A kresba deštníku dostala úplně jiný obsah.)

A pro pořádek musím vysvětlit, že ilustrační kresby vývoje definice vznikaly až po hodině pro potřeby článku v MyPaintu. Proto se od výsledné kresby z tabule mírně liší (stánek, televize, přehozené pojmy). Dopředu jsem si nic moc nechystal. Jelikož už nějakou dobu metodu kreslení obrázků používám, stačilo mi před hodinou jen mrknout na definici a během pár vteřin jsem věděl, jak ji nakreslím.

Na kompetence taky došlo…

Říkáte si, kde že se nějak víc rozvíjí ty naše (teda jejich) kompetence?

Nu, celý výklad nám zabral necelých pětadvacet, možná třicet minut. A ve zbývající hodině jsem žáky učil, jak si pomocí jednoduchých obrázků kreslit přípravu na prezentace.

Úkol byl jednoduchý: pomocí prezentace popsat 8 různých druhů žurnalistiky. (Pro nezasvěcené: např. zdrojová ž., hlouková, technožurnalistika, investigativní, virtuální a další.) Aby to neměli tak jednoduché, muselo to být v powerpointu. Aby to bylo ještě o něco těžší, na snímcích nesměl být zatím žádný text.

No, když se na to dívám takhle z odstupu, vlastně tak jednoduchý ten úkol nebyl. Posuďte sami. Museli totiž jen pomocí vhodně zvolených fotografií na třech snímcích ke každému typu žurnalistiky vysvětlit, v čem že se od sebe jednotlivé druhy liší. Dokončovat budeme příští týden. To totiž do prezentace přiděláme texty. Ale jinak, netradičně. Tak, aby se divák během prezentace nenudil.

Nebojte, šlo to. Stačilo vzít před klepáním textu na snímky do ruky tužku… a zamyslet se nad tím, co vlastně jednotlivé znaky říkají – a jak by tento pojem mohl vypadat naživo. A to je i další tip pro vás:

když budete připravovat prezentaci, zkuste si představit, kdo nebo co, případně kde či kdy může vaši informaci dělat/říkat/obsahovat/vyjadřovat.

Uvidíte… nápady se pohrnou jeden za druhým. Ani k tomu nebudete potřebovat ubrousek počítač.


„Teda pane učiteli, tohle byste měl naučit i ostatní učitele. Nechcete napsat nějakou knížku?“ ozvaly se unisono po dopsání definice a dokreslení obrázku Nikola a Anička.

„Vždyť už o tom je celá knížka.“

„No jo, ale moc lidí to neumí…“

Hm.

(střih)

„Pane učiteli, proč si to fotíte?“ zeptala se Marta, když se učitel ocitl v průběhu hodiny stole a mobilem si snímek vyfotil.

Jen jsem pokrčil rameny… Mám jí vysvětlovat, že jsem se rozhodl napsat o tom, jak je pomocí jednoduchých obrázků – a mikropříběhem – učím vysvětlovat definice? Co by si o mně pomyslela? Kreslit neumí, a ještě o tom chce i psát?