Po absolvování velmi motivujícího kurzu o budoucnosti vzdělávacích technologií jsem si vybavila svou úterní cestu do Ostravy. Uznávám, že závěry jsou poněkud demagogicky postavené, ale takto si mi stav věci jeví.
Jela jsem v pravé poledne po dálnici D1, jela jsem v šedém oparu smogu a nebýt hodinek, nevěřila bych tomu poledni. Měla jsem tak asi půl hodiny času, na poloprázdné dálnici (tato je poloprázdná od svého otevření a nabízí luxus 3 pruhů v jednom směru) na přemýšlení nad tím, jak se nám ta životní realita, přes všechny technologie, vymyká z rukou. V tu dobu už měly ostravské fabriky kvůli vyhlášení regulace omezený (resp. zastavený) provoz a v Ostravě se opravdu těžko dýchalo.
Na kurzu, kam jsem jela, jsem si poslechla, jak mohou školy v rámci projektu MŠMT čerpat peníze na nákup ICT, ale na kurzy DVPP, kde se učitel seznámí s prací s novými ICT, ne. A pak šup, rychle k tvorbě inovací do výuky.
A mně se zdá, že takto se nyní věci řeší stále častěji. Uděláme A, neuděláme k tomu B. Postavíme dálnici, je na ní minimální provoz (http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=654015) a na školství nám peníze scházejí (http://www.marcel-chladek.cz/index.php/aktuality/636-skrty-v-rozpoctu-vs-nahradi-penize-z-evropskych-fondu). Omezíme výrobu kvůli smogu, necháme jezdit auta a spalovat cokoliv u lokálních vytápění (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/152977-smog-na-moravskoslezsku-je-nejhorsi-od-zacatku-listopadu/). Nakoupíme počítače, nenaučíme s nimi lidi pracovat (http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/eu-penize-skolam/prirucka-pro-zadatele-a-prijemce-op-1-5).
Pak si vybavím z prezentace pana Brdičky graf k zákonu zrychlujících se změn a přemýšlím, zda je pořadí zobrazení mozků v pořádku. Po souvislosti s pancake people, kteří nebudují znalosti na pevných základech a do patřičné výše a po prosíťovaných žácích si vzpomenu na svých dvanáct let učitelování. S kolegy jsme vždy první půlrok v matematice v prvním ročníku učili žáky myslet. Vítězné „aha“ žáka, který pochopil – to byl můj malý pedagogický úspěch. Ale zejména pro žáka východisko ke vzdělávání na střední škole.
Takže se ptám sama sebe na cestu. Zkusit, jako učitelé, důsledně učit žáky myšlení, hledání souvislostí, analyzování a závěrům (omlouvám se tímto za redukci Blooma apod.). Jestli k tomu použijeme ICT nebo obyčejnou pomůcku je mi zcela jedno. Používám obojí přiměřeně. Konkurenceschopnost naší země se nezvýší počtem „palačinkářů“, ale uvažujících lidí (http://www.mckinsey.com/locations/prague/work/probono/2010_09_02_McKinsey&Company_Klesajici_vysledky_ceskych_zakladnich_a_strednich_skol_fakta_a_reseni.pdf). Navíc v okamžiku blackout či výpadku internetu budeme tu konkurenční výhodu mít my. (Pro přesnost doplním, že sebou všude vozím NTB, jsem na facebooku, používám mobil a GPS navigaci v autě atd. a jeskyně bez sprchy by mi nevyhovovala.)
Ilona Zahalkova
17.11.2011 at 13.50Také jsem se dostala do fáze hodnocení a pokusím se připojit k vašemu názoru. V naší škole se skloňuje ve všech pádech projekt EU peníze školám. Mluví se o něm snad déle, než bude vůbec probíhat. Najednou jsou peníze i na vybavení i na DVPP. (Bohužel musím připustit, že některé z peněz skončí v rukách firem, které se na projektu přiživí, protože sami si netroufáme.) Učitelé se začali školit, ale žádné změny ani nezačaly. Takže problém bude někde mezi počítačem a židlí. Někteří kolegové alespoň ocenili možnosti, co s počítačem dělat, jiní se zúčastní, ale stopy to v nich nezanechá a zbytek pro jistotu na školení ani nepůjde. Prostě začarovaný kruh – proč bych dělal něco navíc, když mi na platu nikdo nepřidá a proč by taky někdo přidával, když úroveň našich žáků klesá. Teď když navíc může učit, bez ohledu na aprobaci, kdokoliv cokoliv, možná pomůžeme nezaměstnaným učitelům, ale to bude asi vše. A tak se definitivně řadím do skupiny skeptiků, která se tu už pomalu začala tvořit 🙂
Martin Vonášek
17.11.2011 at 14.44Myslím, že problém je v tom co pěkně Blanka Kozáková popisuje jako bod A a bod B. Domnívám se, že proto je už nutné používat ulici jako prostor k vyjádření podobných názorů. Naše debaty na portálu RVP, vize Spomocníka a řada dalších inspirací to ostatně ukazují už velmi dlouho, ale NIKDE NIKDO NIC NEŘEŠÍ. Uvažovat o dílčích změnách v systému, který je celkově nemocný není efektivní. Děkuji za příspěvek a komentář Ilony Zahálkové. Nicméně opravdu pozor na skepsi – bez hledání nových cest, bez nasazení s vědomím nízkého platu se ani ta příší generace učitelů nikam neposune a nebude se mít lépe. Přiznejme si, že naši generaci nějaké výrazné zlepšení asi nepotká:(
Bořivoj Brdička
17.11.2011 at 16.24Zcela souhlasím s představou, že je dobré umět učit i bez technologií a že je třeba si jako hlavní cíl stanovit vyšší formy myšlení žáků. Před čím bych chtěl varovat, to je představa, že učit bez technologií vlastně znamená mít konkurenční výhodu před zbytkem světa, která se projeví, až se dostaví blackout (nebo třeba Armagedon v pojetí jehovistů). Na katastrofu podobného typu bychom museli žáky připravovat úplně jinak. Nevedla by k návratu do dob minulých ale k anarchii, v níž má výhodu jen ten, kdo je silnější a někam patří. Raději si to nepřipouštím, ale není vyloučené, že bychom možná pro naše děti udělali více, kdybychom výuku orientovali tímto směrem. Ale to, prosím, berte s nadsázkou!
Stanislav Cikalo
17.11.2011 at 17.59Taktéž souhlasím s myšlenkou „bod A a bod B“. Chápu i rozčarování ze „začarovaného kruhu“. A katastrofický scénář vývoje našeho školství se snad nenaplní. A pokud naši generaci učitelů lepší zítřky nečekají, tak se alespoň snažme o lepší zítřky generace příští.
Marcela Kraslová
17.11.2011 at 23.11A já zůstanu asi věčným optimistou, věřím, že nás lepší kantorské zítřky čekají. Předpokládám, že s neustálese posunující hranicí odchodu do důchodu mám před sebou ještě 30 let.
Pro paní Zahálkovou – to je smutné, že tu práci nikdo neocení a nepřidá, ty možnosti tady jsou. Jasně – sumy nebudou závratné, ale jde to.Dobrému vedení by mělo záležet na tom, co kdo učí, jinak nebudete ve škole,ale v nějaké “ hlídací budově“.