Motivace tématem

Samostatné hledání v oblasti daného tématu, využití vlastní zkušenosti a zájmů.

V průběhu zpracovávání námětu „Když nevím, tak se zeptám“ jsme tvořili i jinak. Tuto dále popisovanou činnost jsem však předem neplánovala, vznikla tak nějak ze souvislostí, pouze jsem respektovala zájem žáků.
Místo otázek se začaly občas objevovat i různorodé krátké texty a potom říkanky. Z nahodilosti vznikla možnost a nakonec jsme měli opět polepený karton. Zvláště jedno osmileté děvče bylo pracovité, a proto si mohla, se souhlasem ostatních žáků, vzít dokončený karton domů.
Nyní musím vysvětlit, proč to byla pro ni výjimečná odměna. Žáci své výtvarné práce totiž běžně domů nedostávají. Na závěr každé lekce si však mohou rodiče prohlédnout práce dětí, anebo mohou vyjádřit svůj názor v průběhu společného bodování. Dodržujeme totiž nepsané pravidlo, výkres se může, ale také nemusí „povést“, pro nás je nejdůležitější to, co se naučíme a prožijeme.
Roky však rychle utíkají, z osmiletého děvčete se stala studentka. Do „výtvarky“ dochází stále, a proto nebyl pro mne zase tak velký problém požádat ji o zapůjčení dnes už méně čitelného kartonu.

Jak tedy výpovědi přečíst? S přepisováním opět pomohli žáci a ještě se u toho pořádně zasmáli. Možná, že to pobaví i vás.

– Jen jednou jsem byla u moře, zato v pokojíku nahoře jsem každý den a v noci se mi o tom zdál krásný sen.
– Už je jaro, víš to Sávo? Přijde k nám Petr, bude mít svetr. Vyrostla nám sněženka, škoda, že na ni spadla panenka. V ohradě u lesa pásla se kráva, byla tam zelená tráva a ještě pampeliška, koukala na ni liška, za ní pak byla i myška.
– Včera večer utekl nám kačer, bylo to v létě a druhý den jsme jeli k tetě.
– Na podzim kreslím stromy, ale ne domy. Už padá listí a hodně šustí. Lovec šel lovit, nemohl mluvit, loví, loví, loví, ale uloví kulový. Venku fouká větříček, doma pláče bratříček, vedle sedí sestřička, jménem Evička. Je tak maličká, má modrá očička a říkáme jí kytička.
– Přišla k nám zima, chytla mě rýma, potom byl velký mráz a maloval i na hráz. Maminka přinesla Ježíškovi hrníček, já pyžamko plné koleček, bratříček šest oveček a tatínek pár kytiček.

Po celý školní rok se snažím u dětí rozvíjet jejich představivost. Poměrně často si vymýšlíme příběhy inspirované daným tématem. I nejmladší děti to lehce zvládnou.
Takhle vzniklo i jednoduché vyprávění o myších na poli a v domě. Pro následnou výtvarnou činnost nám pak vytvořilo tu správnou atmosféru. „Klikaté myší cestičky textu“ a barevné pojednání vypovídaly o ději příběhu. Anebo to bylo jinak? Na tom nezáleží, každé dítě se vyjadřovalo podle svého, i když byl evidentní společný rámec příběhu.

Starší žáci si také vymýšleli texty. Jejich zpracování však bylo záměrné, text byl přímo použit jako výtvarný prostředek. Přitom rozhodně nešlo o ilustraci, i když text byl prvotní.

Žáci už většinou uměli trochu pracovat se základními výtvarnými vyjadřovacími prostředky (bod, linie, plocha, barva a prostor) a neměli ani větší problémy s kresbou podle skutečnosti. V tomto věku bývají problémy s kompozicí. Proto zadáním bylo využití grafiky textu pokud možno v souvislosti s reálným zobrazením.

Všem žákům ve skupině často přesně nevyhovuje moje představa realizace. Podle svého uvážení pak mohou volit i jiné alternativy. A moji žáci je zaručeně vymyslí.