Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Motivační bodový systém – druhý případ

Chceme-li u dítěte docílit změny, je třeba ho motivovat. A to motivovat pozitivně. Naprosto nejlépe funguje motivace pomocí něčeho, o čem víme, že má dítě rádo, co ho baví a zajímá ho. Na to pak naváže bodové hodnocení činností, které dítě zvládlo a systém odměn, které může za získané body získat.

Když jsem nastoupila na pozici asistentky, velmi brzy jsem zjistila, že bude potřeba zaměřit se na způsob jak dívku motivovat. Jednalo se především o chvíle, kdy jí něco nešlo, nebavilo, nebo měla prostě jen špatnou náladu. Dívčin postoj byl obecně spíše lenivý, snadno se vzdávala a na moje otázky často odpovídala „nevím“, dříve než se nad odpovědí vůbec zamyslela. První půlrok jsem nesystematicky zkoušela různé způsoby jak její chuť do práce posilovat. Prvním krokem bylo každodenní hodnocení dívčina dne do notýsku.

Jako další důležitý krok jsem vnímala dívce pomoci identifikovat překážku, která jí v práci brání, a to především v případě silných emocí. Naštvání, smutek a únava byly nejčastější stavy, které jsem rozpoznala jako stavy, ve kterých má dívka potíže s prací. Vyrobila jsem proto kartičky s jednotlivými emocemi, kterými mi dívka signalizovala, jak se právě cítí. Pro kartičky jsem zvolila její oblíbenou kreslenou postavičku Minnie. Stavy, které kartičky zobrazovaly, byly následující: Jsem naštvaná!, Mám se dobře., Mám chuť pracovat., Potřebuji více času., Jsem unavená. S každou kartičkou byl spojen „rituál“ – např. pokud dívka ukázala kartičku Jsem naštvaná!, šly jsme společně na chodbu a 10× duply nohou, jak nejvíce to šlo.

Ačkoli se kartičky osvědčily v tom, že byla dívka schopná reflektovat svoje nálady, stále chyběla nějaká dlouhodobější motivace, která by byla pro dívku dostatečně konkrétní a poutavá. Rozhodla jsem se proto vytvořit komplexní motivační systém, který budeme používat ve škole, ale který může být stejně dobře použitelný i doma.

V rámci tohoto motivačního systému byla hodnocena každá hodina ve škole buď 0, ½ nebo 1 bodem. Body se sčítaly a dívka si mohla šetřit na různé odměny. Zároveň bylo možné dát extra bod navíc, pokud udělala něco pěkného (např. pomohla spolužákovi, uklidila třídu). Cílem bylo posilovat prosociální chování. Systém odměn, které si dívka mohla zakoupit, byl vytvořen ve spolupráci s rodiči. Konzultovali jsme společně, co má dívka ráda, jaké aktivity ji baví apod. Chtěla jsem, aby byly v seznamu odměny, které dívka dostane od rodičů, ale zároveň i takové, které může dostat ode mě ve škole. Zároveň bylo nutné zvážit, kolik bude každá odměna stát. Samozřejmě že se hodnota odměn stupňovala podle toho, o jak velké odměny se jednalo. Zároveň jsem chtěla hodnoty nastavit tak, aby byly odměny pro dívku dosažitelné, a motivace tak mohla skutečně fungovat. Vznikl následující seznam.

Dívka již od poloviny ledna věděla, že pro ni chystám „velké překvapení“. Když jsem ji pak na začátku února motivační systém představila, byla nadšená. Už dopředu vybírala, co by se jí líbilo. Bylo vidět, že odměny byly vybrány dobře, protože ji zaujaly. Dívka se pak během hodin snažila, aby získávala celý bod. Pokud se jí to nepodařilo, byla schopna uznat, že její práce v hodině nebyla stoprocentní. Vlastně se tak učila i sama hodnotit svoji práci. Někdy jsem se jí ptala, kolik si myslí, že si za danou hodinu zaslouží bodů – ve většině případů se její odpověď shodovala s mým názorem.

Je pochopitelné, že po nějakém čase velké prvotní nadšení mírně odpadlo, ale odměny byly zvolené tak, že dívka měla vždy zájem o to, aby je získala. Jednalo se především o nejdražší odměnu – den strávený v aquaparku. Dívka takřka výhradně šetřila na tuto odměnu. Někdy si také zvolila hraní na mobilním telefonu a počítači či postavičky z pohádek, a jednou cukrárnu. Pokud jsem během některé hodiny viděla, že její ochota pracovat je velmi nízká, připomněla jsem jí, že za hodinu může, ale také nemusí, dostat body, což většinou způsobilo, že se začala alespoň trošku zase snažit.

Neplánovaným důsledkem tohoto motivačního systému bylo i to, že si dívka díky němu získala pozornost spolužáků. Zajímalo je, co má za notýsek, a pak především, jakou odměnu si vybere. Mluvili s ní o tom, co by si vybrali oni sami, a někdy i jakoby jí záviděli, že si po dosažení dostatečného počtu bodů může vlastně vybrat, co chce. Po té, co dívka svoji odměnu dostala (a zde vnímám jako velmi důležité, že rodiče vždy dodrželi slovo), mohla mně i kamarádům vyprávět o tom, jaké to bylo a co zažila.

Vytvořený motivační systém tedy hodnotím jako velmi účinný a doporučila jsem jeho použití i v příštím školním roce. S tím jak dívka poroste, se budou měnit její zájmy a bude nutné modifikovat seznam odměn. Význam motivačního systému netkví pouze v tom jak podpořit dítě při práci. Je zároveň dobrou možností sebereflexe vlastní práce i prostředkem pro zvýšení atraktivity mezi spolužáky a podpory prosociálního chování.

Bc. Markéta Dobiášová, asistentka dítěte s ADHD


Ukázka pochází z portfolia Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD, které bylo vytvořeno v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD (Číslo projektu: CZ.1.07/1.2.12/01.0002). http://www.neklidne-deti.cz/

DOBIÁŠOVÁ, M.; HÁJKOVÁ, M.; NEŠPOROVÁ, M. Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD: Portfolio vytvořené v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2015.