RVP_VT21 Hry

Ve škole používám hry zejména v hodinách angličtiny při výuce malých dětí. Částečně jsou to výukové hry, například od firmy Silcom (www.silcom-multimedia.cz), často jsou to připravené jednoduché aktivity jako pexeso, domino, kimovky či přiřazování obrázků, ať už ve formě pro interaktivní tabuli nebo jako deskové hry. Děti v tomto věku jsou velice hravé a vůbec si neuvědomují, že se hrou učí. Je zajímavé, že například nakladatelství Oxford Univerzity Press vydává jako nedílnou součást pracovního sešitu angličtiny Happy street MultiROM, kde jsou také jednoduché hry k procvičování učiva. Musím říci, že děti se na ně velice těšily a využívají je.

Dále mě zajímá využití her při reedukaci poruch učení. Mezi firmy, které se tímto problémem zabývají, patří třeba GeMiS (www.gemis.cz). Již dříve se často mluvilo o nápravě poruch soustředění pomocí EEG Biofeedback (www.eeg-biofeedback.cz), kde se taktéž využívá pro děti přitažlivější forma – hra. Děti se zde za pomoci speciálního zařízení, čelenky, učí ovládat počítač pomocí mysli. Dnes si tuto „čelenku“, na ovládání některých funkcí počítače, může pořídit skoro každý, my ji pořídili za cca 2 tisíce. Informace o funkcích a použití například zde extrahardware.cnews.cz/ovladejte-hry-mozkem-ocz-neural-impulse-actuator. Bohužel naučit se s ní pracovat vyžaduje určitý trénink, přes který jsme se zatím nedostali.

Ačkoliv nepatřím mezi pravidelné hráče, čas od času si nějakou hru zahraji. Upřednostňuji logické hry a v případě, že narazím na nějakou zajímavou, přichází moje herní období. To pak i několik hodin dokážu znovu a znovu hrát a pokoušet se zlepšit své výkony. Pak nastává doba, kdy zjistím, že se už nikam dál neposunu a jsem naštvaná, že jiní to zvládají (viz tabulky výsledků). Závěrem: pozitiva – zábava, trénink koncentrace, logického uvažování a práce pod vlivem stresu (to když jsou to hry omezené časovým limitem), negativa – nedostatek času na jiné činnosti a nakonec deprivace z vlastní neschopnosti. Podobné fáze pozoruji u dětí. Nejprve zaujetí a neustálé hraní, pak postupné vyhasínání zájmu, u každého v trochu jiném časovém horizontu, často podle toho, jak jsou úspěšní. A je úplně jedno, zda se jedná o hru počítačovou nebo deskovou.

Můj názor pro nasazení her do výuky:

• Ano, pokud mají nějaký výukový cíl. V takovém případě v předmětu, kam patří.
• Jestliže hodnotíme výsledky, jsem pro použití ve skupinách, kde se rozvíjí schopnost spolupráce a odpadá zahanbení jedince, který z různých důvodů nestíhá ostatní. Přeci jen jde o zábavu a ta by neměla vyvolávat nepříjemné pocity.