Úřední škrt v RVP ZV gumuje v hlavě naše mapy. Vzdělávací předmět zeměpis

Text se zaměřuje na škrt jednoho očekávaného výstupu v RVP ZV ve vzdělávacím předmětu zeměpis/geografie v rámci „malé“ revize. Autor argumentuje proti tomuto opatření, ke kterému se MŠMT rozhodlo ve prospěch digitální gramotnosti. Argumentaci opírá o zahraniční i o české zdroje a o svou osobní zkušenost i o zkušenost s výukou tohoto geografického fenoménu.

Mentální mapa

Zdroj obrázku: Emilija Manevska / Getty Images

Úvod

Máme vůbec nějakou mapu v hlavě? A když ano, k čemu je? Je možné ji formálním (rozuměj školním) vzděláváním vytvářet a rozvíjet?

Osobní zkušenost mám z doby, která je ukázaná v českém filmu Účastnici zájezdu podle románu Michala Viewegha. Byly to spanilé autobusové zájezdy do zahraničí, ve kterých Češi objevovali. Zájezdy jsme si mohli dovolit a lákala nás vidina/svoboda dříve státem zapovězená, dosud něco nepoznaného a lákavého. V mém případě to byly více jak dvoutýdenní poznávací zájezdy do Británie, které jsem vedl pro jednu malou cestovku. Británie byla oblastí, o které jsme jako Češi poměrně dost věděli (četba, film, hudba, historie, architektura…), ale teprve s pádem železné opony jsme ji na vlastní kůži začali objevovat, poznávat a zažívat.

Do Británie jsem jezdil v 90. letech s řidičem žluté zájezdové Karosy, který měl úžasný a záviděníhodný dar (z)orientovat se v každé situaci, a že jich v Británii bylo. A poznamenávám, že tento profesionál si vzpomněl i po roce, kudy jel a jak tam jel, jaké tam byly nástrahy nebo výhody, co se mu v konkrétním místě stalo a jak to řešil. Tedy žádná hlava mapa – viděl, poznal a zapomněl. Naopak měl perfektní mentální mapu, v angličtině se používá pojem mental map. A když si zrovna nevzpomněl a já jsem zoufale lovil cestu v mapě, využili jsme v té době pro nás nově zažívané, a to zadkem na autobusové sedačce, kruhové objezdy. Někdy jsme na některém kroužili (poznamenávám pro pořádek, že po směru hodinových ručiček), dokud jsme se nenašli. Prostě jakýsi rondel. Musím přiznat, že nejrychleji se v tom kolotoči našel pan řidič. Mohl jsem se na něj spolehnout, dovedl se orientovat jako poštovní holub.

Škrt-brk, a je to!

Rok 2021 přinesl do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání výrazné změny (dostupné ZDE). V reakci na ně může čtenář najít ohlasy například v Lidovkách z 6. března 2021. Jak je zřejmé z těchto zdrojů, zásah do učiva (koncepce)  je v  celém kurikulu na úkor digitální gramotnosti. Zájemce o genezi může najít počátek v novinovém článku z 3. listopadu 2018 v Novinkách. Ač je tam uvedeno mé jméno u odborné skupiny zeměpis, geografie, v žádném případě jsem se na těchto změnách (škrtech či ´deleteování´) nepodílel a ani jsem nebyl osloven. Avšak chci se alespoň k jednomu škrtu vyjádřit.

Dostávám se ke škrtům v RVP ZV z ledna 2021 ve vzdělávacím oboru 2. stupně Zeměpis (Geografie). Spíš než škrty bych použil již zavedený a známý termín z digitální gramotnosti ‚Delete´.  Také se používá termín „redukce učiva“ či „provzdušnění obsahu učiva“. Ve vzdělávací oblasti Geografické informace, zdroje dat, kartografie a topografie je vyškrtnutý (´deletovaný´/vygumovaný) očekávaný výstup:

Z-9-1-04 (žák) vytváří a využívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu.

V doprovodu s tímto očekávaným výstupem je pak vyškrtnuta minimální úroveň:

Z-9-1-04p (žák) získá osobní představu o prostředí, které nás obklopuje, umí ho popsat a určit jednoduché vazby, vyjádří, co mu prospívá a škodí.

Zdají se vám tyto očekávané výstupy zbytečné? Tak zbytečné, že není nutné se jimi na základní škole vůbec zabývat?

Nahlédněme do zahraničí. V Anglii se žáci již na prvním stupni učí nakreslit okolí školy se školním hřištěm. Nejde o čtení mapy s umístěním školy. Žáci v Anglii do své mapy kreslí, co je pro určité místo charakteristické, případně cesty mezi místy apod.). Anglické kurikulum přímo staví na kreslení map. Fred Martin (in: Balderstone, 2006, str. 106) píše:

Kreslení map ve výuce zeměpisu může tomuto předmětu uškodit. V nejhorším případě to může skončit jen časově náročným vybarvováním ploch a střídáním pastelek. Hodnocení kvality mapy žáka může záviset spíše na individuálním vnímání úhlednosti a estetiky, než na používání kritérií, která určují úroveň kompetence studenta k vytvoření mapy. Žák je přesný a technicky zdatný.

Mluvíme tady o mentální mapě, která poskytuje jedinci základní prostředek k pochopení světa a k ukládání a vyvolávání informací o prostorovém uspořádání přírodních a lidských jevů na Zemi. V anglicky psané Wikipedii se doslova píše toto (vlastní překlad):

V behaviorální geografii je mentální mapa vnímáním pohledu člověka, v jeho interakci (s jinými, s prostředím). Ačkoli se zdá, že tento druh předmětu bude nejpravděpodobněji studovaný v oborech sociálních věd, tak tento konkrétní předmět je nejčastěji studovaný současnými geografy.

Na následující stránce výše uvedeného zdroje se píše, co musí při vytváření (kreslení) mapy žák zvládnout (viz Teaching with Maps, Geographical Association):

1, najít a dát dohromady data z primárních nebo sekundárních zdrojů za účelem vytvoření obsahu mapy
2, vybrat a zpracovat data pro zobrazení na mapě
3, nakreslit mapu pomocí vhodných mapovacích technik
4. interpretovat nakreslenou mapu a vybrat významná prostorová uspořádání

Tady je nutné zdůraznit, že žák nejen prezentuje, co se naučil a čemu rozumí (v popisu či v neutrálně vyjádřené interpretaci), ale také co reprezentuje, co má pro něj význam, čemu dává přednost, s čím má osobní zkušenost a proč si to vybral.

Americká instituce National Council for Geographical Education, která je profesní skupinou pro učitele zeměpisu, vyhlásila na svých stránkách soutěž Children´s Map Competion s tématem „Mapa mého budoucího světa“ a to s pozváním žáků ze zahraničí. Jde o mentální mapu (představu) o tom, co bude, co si žák přeje, aby bylo.

V základní publikaci o amerických geografických standardech (Heffron & Downs, 2012, str. 30) najdeme ve Standardu 2: Jak používat mentální mapy k uspořádání informací o lidech, místech a prostředí v prostorovém konceptu. Jak je to podobné tomu českému očekávanému výstupu, že? Najdeme v tomto standardu tři ukázkové mapy: pro 4. ročník jednoduchý náčrt USA, Jižní Ameriky a Antarktidy na jednom obrázku. Proč asi je to zaměřené na Ameriky? V náčrtu z 8. ročníku obsahuje ukázku celého světa s neproporcionálnimi velikostmi kontinentů. Ukázka náčrtu z 12. ročníku již prezentuje mapu světa, kde proporce více odpovídají zeměpisné mapě světa.

A aby to nebyl jen anglosaský svět, přidávám i mentální mapy ve francouzském zeměpisu, které se jmenují croquis, možno přeložit jako náčrty. O této metodě výuky zeměpisu píše v britském odborném časopise Geography pro učitele zeměpisu německá odbornice na geografické vzdělávání Anke Uhlenwinkel (2014). Francouzi používají i vzdělávací software na práci s mentálními mapami (Pennerath & Surma, 2018). Tak se ptám, proč se musí v Česku dávat hodiny pro Informatiku, když tady jde  o smysluplné používání digitální gramotnosti v geografickém vzdělávání. Proč musí být digitální gramotnost upřednostňována?

Je mentální mapa/obraz v českém zeměpisu něco nového? Odpověď najdeme u Harapata (1907, str. 20-21):

(Zeměpis) Poukazuje neustále na vzájemné působení příčin a následků, zeměpis žádá, aby se srovnávalo, soudilo a usuzovalo; je tedy vhodným prostředkem k vyvíjení a sílení mysli. … Odhaluje očím přírodní krásy, tříbí smysl pro krásu; pojímáním celkových obrazů krajin, měst a různých jiných předmětů zeměpisných působi podpůrně na vývoj fantasie.

(původní zvýraznění). Před více jak sto lety (doba Rakouska-Uherska) se takto v českých zemích velmi progresivně pojímal zeměpis.

Je snad v českém vzdělávání strach či obava ze subjektivního? Má být český školní zeměpis založený jen na „objektivních“ faktech a vědeckých konceptech a teoriích? Částečně jsem odpověděl výše na základě zahraničních zkušeností. Tu obavu ze subjektivního může čtenář najít u dvou zeměpisných učebnic od stejné autorky Hany Kühnlové: první učebnice má název Tady jsem doma, aneb, Poznej dobře svoje bydliště : pracovní učebnice regionálního zeměpisu, 1998 a druhá učebnice Život v našem regionu. Pracovní učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, 2007. V první učebnici už podle názvu se „pere“ humanistický koncept (domov) s areálovým konceptem (bydliště). Také v názvech mezi oběma učebnicemi je rozdíl – autorka ustupuje od „domova“, koncept zaměřený na JÁ, k „místnímu regionu“, který je zaměřený na „život v místním regionu“.  Je to regres, bohužel.

Vraťme se do současnosti. U českého očekávaného výstupu chápu vyškrtnutí uváděného očekávaného výstupu v tom, že se přestane směšovat mentální a myšlenková mapa. Tento chaos je od prvního vydání RVP ZV. Jak z výše uvedených příkladů je nyní patrný rozdíl – mentální mapa je mapa v hlavě jedince, myšlenková či kognitivní nebo koncepční mapa je uspořádání znalostí (prvků) do konceptu (celku).

A znovu tady poukazuji, že anglické a americké příklady jsou obsahem zde probíraného českého očekávaného výstupu, uváděného výše, který „úředník“ či „úředníci“ zrušili klávesnici „Delete“, nebo vyškrtli/vygumovali. V této souvislosti mě napadá jen povzdech: Gumování/škrtání tohoto očekávaného výstupu je diletantství!

Pro posílení argumentace uvádím citaci z amerického časopisu The New York Times z 29. dubna 2013. Článek je od Jamese Gormana a je příznačně nazvaný A Sense of Where You Are (volně přeloženo: Uvědomit si, kde jste).

Vědci studují (mentální mapy, pozn. JV), jak mozkové buňky v entorhinální kůře pomáhají laboratorním krysám a dalším savcům vytvářet své mapy prostředí, ve kterém jsou.

Proč neškrtat očekávaný výstup „mentální mapa žáka“

Asi nejvíce reprezentativní text o změnách v českém zeměpisném kurikulu (RVP ZV) přináší Řezníčková (2019). Text má nadpis Mozaikový obraz stavu geografického všeobecného vzdělávání. Podkladová studie k revizi rámcových vzdělávacích programů. Názevje vystížný, autorka odkazuje na mozaikovitost výzkumů, které mapují danou problamatiku a píše o bezradnosti a volá po vymezení „učiva“ (str. 44) tak jak to dělá Marada, a další (2017). Ta Certifikovaná metodika je však, alespoň z mého pohledu, ve školní praxi dost problematická, více viz Vávra (2019). 

Já však tu mozaiku českého geografického vzdělávání chápu jinak než autorka. Pokud zájemce u Řezníčkové hledá mentální kvalitu, tak v textu najde pouze environmentální výchovu, a to je zcela něco jiného. V textu se objevuje jen letmá zmínka  o textu Bláhy & Pastuchové Novákové (2013) o mentálních mapách Česka  českých žáků základních a středních škol mixu lynchovského a gouldovského typu. Bláha a Pastuchová Nováková se  ve výzkumu zaměřili na preference žáků, kde by chtěli trvale bydlet. To je málo, skoro nic. Jako by ten kamínek, tj. koncept mentální mapy u Řezníčkové z jejího mozaikového obrazu vypadl a obraz se začal drolit. I to posiluje  moji argumentaci, aby nebyl tento očekávaných výstup z geograficlého kurikula vyškrtnut.

K posílení argumentace proč zachovat koncept mentální mapa v RVP ZV může sloužit i článek Vávry na tomto serveru (Vávra, 2019) s názvem Učení (se) místem v libereckém geografickém vzdělávání.

V zájmu objektivity je nutné říci, že se pohybujeme ve fázi revize RVP ZV, která se pracovně nazývá „malá“. Ve vysvětlujícím dopisu od zástupce náměstka pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže  MŠMT z února 2021 se mimo jiné píše:

 Redakci těchto změn provedl Národní pedagogický institut. S ohledem na chystanou velkou revizi všech oblastí RVP ZV, pro kterou je díky práci odborných týmů připravena řada podkladů, jsou navržené změny v RVP mimo informatiku dočasné, jedná se o příklady vypuštění některých témat. Školy mají nadále možnost učit výstupy navržené k vypuštění, pokud tyto výstupy zapadají do konceptu jejich školního vzdělávacího programu a vzdělávání na škole.

Tuto informaci ponechávám bez komentáře.

Použitá literatura

Balderstone, D. (Ed.). (2006). Secondary Geography Handbook. Sheffield, UK: Geographical Association.

Bláha, J. D., & Pastuchová Nováková, T. (2013). Mentální mapa Česka v podání českých žáků základních a středních škol. Geografie, 118(1), stránky 59-76. Získáno 5. březen 2021, z https://www.researchgate.net/profile/Jan-Blaha-2/publication/280555675_Mentalni_mapa_Ceska_v_podani_ceskych_zaku_zakladnich_a_strednich_skol/links/55b8df3c08aed621de07c6b1/Mentalni-mapa-Ceska-v-podani-ceskych-zaku-zakladnich-a-strednich-skol.pdf?_sg%5B0%5

Harapat, J. (1907). Rozpravy zeměpisné. Hledě zvláště k cíli a účelu, k obsahu i rozsahu, k osnovám, methodám a pomůckám, jakož i k historickému vývoji vědy a učby zeměpisné. (Sv. Díl I.). Praha: Nákladem „Dědictví Komenského“, tiskem Ladislava Grunda.

Heffron, S. G., & Downs, R. M. (Eds.). (2012). Geography for Life: National Geography Standards (Second Edition. Geography Education National Implementation Project ed.). Washington: National Council for Geographic Education.

Kühnlová, H. (1998). Tady jsem doma, aneb, Poznej dobře svoje bydliště : [pracovní učebnice regionálního zeměpisu]. Praha: Moby Dick.

Kühnlová, H. (2007). Život v našem regionu. Pracovní učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus.

Marada, M., Řezníčková, D., Hanus, M., Matějček, T., Hofmann, E., Svatoňová, H., & Knecht, P. (2017). Koncepce geografického vzdělávání. Certifikovaná metodika. Praha: Univerzita Karlova a Masarykova univerzita. Získáno 24. leden 2018, z https://www.egeografie.cz/

Pennerath, J.-Y., & Surma, F. (2018). Croquis et schémas de Géographie. Cours, Méthodes, Sujets. Bordas.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s vyznačenými změnami. (leden 2021). Získáno 5. březen 2021, z revize RVP edu.cz: https://revize.edu.cz/files/rvp-zv-2021-s-vyznacenymi-zmenami.pdf

Řezníčková, D. (2019). Mozaikový obraz stavu geografického všeobecného vzdělávání. Podkladová studie k revizi rámcových vzdělávacích programů. Získáno 5. březen 2021, z Národní ústav pro vzdělávání: http://www.nuv.cz/file/4303_1_1/

Uhlenwinkel, A. (2014). Factual knowledge and conceptual understanding. Geography, 99(Part 1 Spring 2014), pp. 28-35.

Vávra, J. (2019). Modrá je dobrá? Recenze Koncepce geografického vzdělávání. Certifikovaná metodika. Praha: Metodický portál rvp.cz. Získáno 15. únor 2019, z http://educator.blogy.rvp.cz/category/recenze/

Vávra, J. (20. únor 2019). Učení (se) místem v libereckém geografickém vzdělávání, druhá část. Načteno z rvp.cz: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/21959/uceni-se-mistem-v-libereckem-geografickem-vzdelavani-druha-cast.html/

Poznámka: tento článek se týká „malé“ revize, a zvláště v zeměpisu. Článek na „velkou“ revizi RVP ZV čtenář najde https://blogy.rvp.cz/educator/2022/04/24/revize-rvp-pripominky-k-dokumentu-hlavni-smery-revize-ramcoveho-vzdelavaciho-programu-pro-zakladni-vzdelavani-verze-pro-pripominkovani/