Jak zaujmout žáky výkladem o nizozemské revoluci? Klasický způsob je odvykládat události s použitím dat, jmen a dalších těžko zapomatovatelných údajů. Druhý způsob je udělat z výkladu malou detektivku s použitím provokativní problematiky (více zde), hodit žákům návnadu (v podobě historického pramene), na kterou se chytí a budou chtít vytáhnout celou rybu.
Je několik možností problematik, na nich závisí výběr „návnady“. Třeba:
1 – Jak se malé provincii nejmocnější evropské monarchie podařilo získat svobodu? Jako návnadu můžeme vybrat mapu Evropy před nizozemskou revolucí: vše zelené patří Habsburkům, jedná se tedy o nejmocnější stát v Evropě. „Problém“ tedy spočívá v kontrastu mezi vojenskou a politickou mocí Habsburků a omezenými prostředky Nizozemců.
2 – Jakou roli hrála nizozemská revoluce v hospodářském a kulturním rozkvětu Nizozemí v 17. století? Jako návnadu můžeme použít jakýkoli pramen, který svědčí o tomto rozvoji – úspěch Nizozemské východoindické společnosti, rozvoj Amsterdamu, mapa nizozemských kolonií, rozvoj umění…
K zodpovězení druhé problematiky můžeme sledovat klasickou osnovu příčiny (proč se vzbouřili?) /průběh (jak revoluce probíhala?) / důsledky (jaké měla důsledky?)
A – Bohatá provincie žádá více svobody
1 – Bohatství nizozemských provincií
2 – Absolutistická vláda Filipa II. a centralismus
3 – Náboženské války v Evropě: katolíci proti protestantům
B – Nizozemci si vybojují republiku
1 – Perzekuce nizozemských kalvinistů
2 – Vojenské střetnutí
3 – Republikánské zřízení, převrat v tehdejší Evropě (stačí vyzvat žáky, ať s pomocí mapy určí, jaký politický režim je v tehdejší Evropě nejrozšířenější)
C – Úspěch revoluce má za následek „zlatý věk“ Nizozemí v 17. století
1 – Svobodomyslná a tolerantní země láká utiskované Evropany
2 – Zrod nové hospodářské velmoci
3 – Nizozemí, centrum evropského kulturního života
Perlička na závěr: nizozemská revoluce se ve francouzském dějepisu neučí… není čas! Ve Francii se učí jen vybrané části dějin (více zde) a těm se věnuje dost času, aby žáci mohli sami přemýšlet nad historickými prameny. Každý systém má své výhody a nevýhody…
Zdeněk Sotolář
11/08/2013 at 18:20Výborné nápady. Hned mi ale běží myšlenky ještě dál. Co tak najít návnadu kolem nás, v současnosti. Víte, kde se točil Pán prstenů? Nový Zéland. Napadlo vás hledat, kde je ten „starý“ Zéland? A teď jsme u těch úspěchů, objevných cest a kolonií.
Radek Sárközi
12/08/2013 at 01:10Mě naopak napadlo, zda po vzoru Francie neproškrtat české učebnice dějepisu… Neučí se toho u nás zbytečně mnoho? Čím více témat, tím povrchnější výuka je. Což platí pro všechny vyučovací předměty.
Jana Petrů
12/08/2013 at 09:37Tak toho bych se opravdu obávala. Kdo by to určoval? Pokud budeme mít důvěru v soudnost učitelů, nemusí se nic \“proškrtávat\“ centrálně, udělá to každý učitel sám. Kde je řečeno, že všichni čeští absolventi ZŠ musí znát např. jméno La Fayette, a nemají znát např. jméno Fugger? (Jména jsem zvolila pro názornost; nechci vyvolávat diskuzi na téma, co nutné je a co není.) Je to ostatně jeden z důvodů, proč na waldorfské škole nepoužíváme učebnice a nepřejeme si jednotné osnovy.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
12/08/2013 at 11:25Není hlavním problémem maturita? Ve chvíli, kdy bude na seznamu maturitních otázek nizozemská revoluce, tak ji učitel prostě musí probrat. Na 2. stupni ZŠ má učitel asi větší volnost, protože není svázaný maturitními požadavky. Naprosto souhlasím s názorem, že čím víc témat, tím povrchnější výuka. Francie vychází ze zásady, že škola má naučit žáky klást si o dějinách otázky a hledat odpovědi – ve chvíli, kdy to budou umět, mohou si doplnit znalosti o nizozemské revoluci sami.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
12/08/2013 at 11:34Mimochodem nizozemská revoluce mě napadla v souvislosti se vzpomínkami kubistického malíře Emila Filly na první světovou válku: prožil ji v Nizozemí a tehdy napsal, že \“jejich zápas o svobodu před třemi, čtyřmi sty lety připomínal naši přítomnost\“. V rámci projektu ke stoletému výročí 1. světové války připravujeme s kolegyněmi z České školy bez hranic v Paříži pracovní listy k deseti umělcům-legionářům, kteří za války bojovali v zahraničí, buď přímo na frontě nebo prostřednictvím umění (Filla, Kupka, Preissig, Gutfreund…). Pracovní listy jsou zaměřeny na rozbor historických pramenů, především textů a výtvarných děl, jedná se totiž o společný projekt pro dějepis, výtvarnou a mezikulturní výchovu. Všechny materiály budou k stažení zdarma na stránkách MŠMT na začátku září, do projektu se může zapojit kterákoli škola! Více informací, ukázky a odkazy v příštím příspěvku.
Zdeněk Sotolář
12/08/2013 at 18:45Francouzský přístup s důrazem na práci s prameny se mi líbí, ale francouzský systém celostátně vybraných témat už ne. Naopak si myslím, že taková volba by měla zůstat na učiteli. Proškrtat by se měl spíše RVP ZV, učebnice raději ne. Už teď jsou některé příliš vykuchané (chybí evropské souvislosti, o mimoevropských dějinách nemluvě). I sebemacatější učebnice přece nemusí být odučena celá.
Radek Sárközi
12/08/2013 at 19:22Mně přijde, že učebnice jsou spíše přecpané a psané pro žáky nesrozumitelným jazykem. Tendence probrat celou učebnici je silná. Postavit RVP ZV v dějepisu na něčem jiném než \“žák uvádí…\“ je ovšem nutné. S tím souhlasím.
Zdeněk Sotolář
13/08/2013 at 13:02Pravda je, že mnoho učitelů vnímá učebnici jako kánon, podle kterého si píše osnovy a tematický plán. Bohužel. Přecpané jsou ale spíše jakýmsi balastem (ne fakty) a především jsou často nepřehledné. Dovedu si však představit macatou jednosvazkovou „školní encyklopedii dějepisu“, ze které by učitel musel vybírat a zároveň mohl nabízet navíc.
Lukáš Tvrďoch
09/10/2013 at 23:15Nejlépe ovšem na internetu, neustále doplňovanou a inovovanou o prameny a přípravy a zkušenosti. Nedokážu si totiž představit, že by se každých pár let ta macatá učebnice vyhazovala a kupovala nová. Škoda, že rvp.cz tak nějak nenaplnil tato očekávání (nemluvím o tomto úžasném blogu, za který děkuji).
Ivan Ryant
10/10/2013 at 11:14Kdybych byl žákem a mohl si vybrat, tak radši bych bral detektivku. Vzpomínám si na Hellerovu knihu „Picture This“ (Nemalujte si to) – ta se mi moc líbila – ale je to spíš kniha než román.
Zdeněk Sotolář
11/10/2013 at 20:50Nic proti online učebnici, ale ta nezavoní. Papírová kniha je papírová kniha. Kde jinde se už mají žáci setkat s knihou, když ne ve škole?
A mluvím o základní škole. Taky nevidím důvod, proč bych měl dobrou učebnici každých pár let vyhazovat. Často kupujeme nové učebnice v zoufalé naději, že budou lepší.