Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Dějepis: co zadat k samostudiu a na co žáci potřebují učitele

Stejně jako vy všichni již několik měsíců učím jinak. Ve Francii jsou školy naštěstí od září otevřené, v některých třídách se ale učí ve skupinách: skupina A jeden týden a skupina B druhý týden. To mě vedlo k zamyšlení nad následujícími otázkami:

1: jaké učivo jsou žáci schopni nastudovat sami v týdnu A, kdy jsou doma?

2: k čemu potřebují učitele? která část učebního procesu by měla proběhnout v týdnu B, kdy přijdou do školy?

Jen pro upřesnění, jedná se o výuku dějepisu v angličtině pomocí metody CLIL. Pro studenty je to cizí jazyk, jdeme tedy méně do hloubky než v běžných hodinách dějepisu ve francouzštině. Metoda rozboru historických pramenů je však stejná.

Jednoznačnou odpověď jsem dostala tento týden, kdy jsme probírali válku ve Vietnamu. Studenti si doma sami nastudovali základní fakta a v hodině pak proběhl rozbor historických pramenů. Klasický postup je tento: žáci dostanou text s otázkami, na které mají odpovědět. Měla jsem chuť vyzkoušet něco nového a tak jsem vybrala několik kratších textů (viz ZDE), které nabízejí jiný pohled na stejnou událost: americký prezident na začátku války, britské periodikum po skončení války, Ho Chi Minh, američtí veteráni, kteří bojovali ve Vietnamu, atd. Pokyn pro studenty byl tento: máte pět minut na to, abyste opatřili poznámkami (to annotate) jeden text. Potom chodili po jednom k tabuli, na kterou jsem promítala stejný text, a „opoznámkovali“ ho před třídou.

První na řadě byla studentka, na kterou vyšel dokument 3 (níže obrázek, jak jsem si „opoznámkování“ textu představovala):

Projev prezidenta Johnsona z roku 1964

Je to brilantní studentka s průměr 19/20 v téměř všech předmětech. Její angličtina je lepší než moje, několik let žila v anglofonních zemích. Před týdnem jsem pro ni psala doporučující dopis pro univerzitu v Anglii, kde chce studovat anglickou literaturu (navzdory Brexitu a Covidu…). Na tabuli správně popsala historický kontext dokumentu i autora. Ale když jsem se jí ptala, co má prezident Johnson na mysli v poslední větě („basic policy of assisting the free nations of the area to defend their freedom„), tak nevěděla. Když jsem jí napověděla, že je to doktrína containment (zadržování komunismu), tak si samozřejmě vzpomněla („aha moment“). Uvědomila jsem si, že přesně to je věc, která musí proběhnout ve třídě. Naučit se nazpaměť definici containment může bez problémů proběhnout doma, na to stačí low-order thinking skills. Ale číst mezi řádky a identifikovat tuto doktrínu v historickém textu vyžaduje high-order thinking skills, kde je potřeba učitel.

Toto konstatování se potvrdilo, když k tabuli postupně chodili další žáci. Byly jasně vidět tři úrovně porozumění textu:

1 – student, který je schopný najít v textu informaci

2 – studenty, který je schopný najít v textu informaci a přeformulovat ji svými slovy

3 – student, který zvládne výše uvedené a navíc přidá historické souvislosti, které v textu nejsou, ale které ho osvětlí (jako výše zmíněné pojmenování doktríny containment)

Opět se mi potvrdilo, že nestačí historii učit. Lepší je učit o historii přemýšlet.

Jako konkrétní příklad přidávám ZDE zadání maturitní otázky z předmětu dějepis v angličtině (strana 1) a příklad řešení (strany 2 a 3). Jedná se o ústní zkoušku, žáci mají 20 minut na přípravu rozboru dvou historických dokumentů, které prezentují během 10-ti minut před porotou. Ta se skládá ze dvou lidí: učitel angličtiny a učitel dějepisu v angličtině (CLIL). Výše popsaný příklad výuky války o Vietnamu je tedy součástí přípravy k této maturitní zkoušce (o které ovšem stále nevíme, jestli letos proběhne…).