Co je to společenské ocenění? Na to je mnoho různých odpovědí. Při hledání v žebříčcích popularity různých povolání jsou na tom učitelé trvale a překvapivě dobře. Učitelské povolání patří k těm, které veřejnost staví v žebříčku vysoko a oceňuje ho. Je tohle ale kvalifikace pro uznání vysoké společenské hodnoty práce učitele? To asi ne! Ale chce-li to někdo považovat za určitý výraz ocenění naší náročné a pro člověka užitečné práce, pak proti tomu nelze nic podstatného namítat.
Je nepochybné, že každý nositel jakéhokoliv povolání potřebuje znát hodnotu své práce. Její smysluplnost a význam pro společnost. Učitel je neustále na očích veřejnosti a z toho důvodu má dost příležitostí setkávat se s různými reakcemi lidí na jeho práci. A záleží jen na něm, co si z toho pro sebe a svoji práci dokáže „přečíst“ a využit jako posilu, nebo naopak určité memento.
Tomuto tématu jsem se již věnoval na svém blogu v článku: Jak ocenit učitele? Přesto se vracím k tématu ještě jednou, protože jsem na připomínaný článek dostal hodně ohlasů. Jeden kolega mi napsal, že je pro učitele trapné a nesmyslné pachtit se po titulech, cenách, diplomech či medailích. Plně s ním souhlasím a o to mi skutečně ve školní práci nikdy nešlo.
Znal jsem kolegy učitele, kteří po takovém ocenění toužili a byli schopni udělat i nemožné, aby se jim nějaké pocty dostalo. Vzpomínám na jednoho z nich z počátků své učitelské dráhy. Často se veřejně vyjadřovala o tom, že je dost dobrý, aby se mu dostalo titulu „VZORNÝ UČITEL“. Ne že by si ho nezasloužil. Učil příkladně, ale jeho touha po „metálu“ byla chorobná a časem mi ho docela znechutila. Obcházel odboráře, žebral ve stranickém výboru, mobilizoval rodiče v SRPŠ. Neustále na toto téma hovořil a bojoval za svůj úspěch tak důsledně, že se mu jeho „sen“ nakonec splnil. Ke Dni učitelů titul nakonec získal. Nebyl sice ZASLOUŽILÝ, ale jen „VZORNÝ“, což byl o stupeň nižší titul. Ale i to jeho ctižádost uspokojilo. Paradoxně mu titul žádnou radost nepřinesla. Dostal ho totiž v době, kdy probíhaly nejen na škole, ale v celé společnosti politické prověrky. A právě proto že byl v posledním období tak aktivní, zamotal se do událostí tak, že musel vynuceně školství opustit. Bylo mě ho líto. Ale v duchu jsem si říkal, že si k tomu určitě pomohl sám. Jen jsem si jako učitel fyziky opakoval stokrát ověřenou poučku: Každý tlak budí protitlak!
Na druhou stranu jsem znal mnoho jiných kolegů a kolegyň, kteří si veřejné ocenění určitě také zasloužili a moc by jim slušelo. Ale nikdy na ně nedošlo. Bylo tomu tak dříve a je tomu určitě i dnes. Poctivá, ale skromná práce se vždycky bere jako samozřejmost a nijak se neoceňuje. A tak metály získávali ti co uměli mluvit o sobě hodně hlasitě a na těch správných místech (jako kolega z výše popsaného příkladu). Nebo to byli různí funkcionáři a veřejně činní pracovníci, kteří sice ve škole nijak nezářili, ale uměli poslušně sloužit každému režimu a jeho představitelům na všech úrovních. Říkalo se tomu veřejná angažovanost. Ani já se takovým iniciativám nikdy nevyhýbal a myslím si, že k učiteli vždy patřila a měla by patřit i dnes. Ale prioritou by vždy měla být jeho základní učitelská práce se žáky. To jak je umí zvládnout, aby je mohl naučit co budou potřebovat a třeba někdy i vychovávat.
A v tom je to pravé „jádro pudla“! Jak poznat, že učitel tuto svoji roli plní? Jeho žáci, v době kdy je učí, toho většinou nejsou vůbec schopni. Dokáží to ocenit až po létech, když pokračují ve svém vzdělávání, nebo přijdou do života. Teprve pak jsou schopni správně a objektivně ocenit, co jim který z učitelů dal jako trvalý vklad do života. Dávat mu ocenění po létech a se zpětnou platností, to jaksi není u nás zvykem a ani by to nešlo. Proto se většina i vynikajících učitelů společenského ocenění nikdy nedočká. Ale žijí v myslích a vzpomínkách svých žáků, požívají jejich úcty a obdivu. Existuje vůbec větší ocenění, než je právě toto?
Mgr. Jana Kneřová
7. 10. 2009 at 21.53Dobrý den,
v současné době mají právě studenti a žáci možnost ocenit svého pedagoga. Viz. http://www.zlatyamos.cz/. Nyní probíhá 17.ročník ankety. Nechme se překvapit, který z kolegů v letošním roce získá toto vyjímečné ocenění.
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
8. 10. 2009 at 9.12Samozřejme, Amos je fajn!
Ale to se týká pouze velice úzkého počtu učitelů a nejde tak ani o ocenění kvality jednotlivého učitele, jako jeho popularity (která může být i na základě toho jak dobře učí) ve formě módní „šou“. Moc se mi tento způsob nelíbí, ale jde to v duchu doby …Už jen čekám, kdy se bude hledat Miss UČITELKA s patřičnými parametry. Mně šlo v článku ale o obyčejné, nenápadné, ale přitom silné osobnosti, které jsou přece na každé škole. A někdy jsou nepatrní vedle těch kdo křičí, stále si něco pro sebe vymáhají, jsou k ostatním i žákům často nepříjemní, ale výsledky své školní práce jsou téměř neviditelní.
Mgr. Jana Kneřová
8. 10. 2009 at 22.55Dobrý večer,
dostává se jiných ocenění, například rada MČ Prahy 14 dovede učitele ocenit. Blíže: http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=251
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
9. 10. 2009 at 4.37Ano, tak by to mělo v ideálním případě být.
Kdo lépe může znát Vaši práci, než veřejnost v místě školy, na které působíte?
A ta by vás v případě, že to uzná za vhodné, měla ocenit. Ale bojím se, že vámi uváděná rada MČ Praha 14 je zatím jenom čestná výjimka. Já si podobně cením svého JIVÍNSKÉHO ŠTEFANA, kterého udělují pracovníkům v kultuře lidé „zdola“ a o kterém píši ( a je zobrazen na fotce) v odkazovaném článku.