… si je jako vzácnou květinku pěstuje každá škola. Jsou nadstavbou výukové činnosti, vytváří kolorit školy, který v žácích a studentech zanechává většinou hlubší stopu, než samotná výchova a výuka.
Co jsou to školní tradice? Jsou to na první pohled viditelné aktivity, kterými se školy od sebe navzájem odlišují. Měly by být ctěny, udržovány a rozvíjeny. Vytvářejí obraz školy na veřejnosti, stmelují studenty a jsou motivem pro absolventy, aby se i po odchodu ze školy scházeli a vzájemně podporovali.
Tradice školy jsou nejrůznějšího druhu. K těm nejvýraznějším patří tradice historické. Navazují na slávu svých bývalých žáků, významných rodáků, kteří se v průběhu svého života prosadili v nějakém oboru a na jejich slávě se svým byť i jen malým dílem zasloužila jejich škola, která je připravila do života. Působil jsem na takové škole a vedle jména slavného rodáka, který byl v názvu školy, připomínala jeho památku pamětní deska v přízemí a vitrína s údaji z jeho života. Dále to byla povinnost pořádat v letech životního výročí rodáka slavností shromáždění a konferenci. Mohu potvrdit, že nešlo o žádné formální setkání z povinnosti, ale skutečnou slavnost, na kterou jsme se měsíce připravovali a na kterou se sjelo plno absolventů školy, představitelů pedagogické vědy, veřejných činitelů nejen z místa, ale i okresu a kraje. Ale hlavně to byla slavnost pro celou veřejnost v místě, která vytvořila ideální rámec vzpomínkové akce.
Další tradice jsou tradice zájmové. Každá škola se snaží v něčím odlišit od těch okolních. Ať jsou to aktivity sportovní, kulturní, ekologické, které jsou známé veřejnost z širokého okolí. Je to dáno osobnostmi pracovníků školy, nejčastěji učitelů, kteří v těchto oborech vynikají a svoje žáky vzdělávají nad rámec svých obvyklých povinností. Hodně záleží na vedení školy, jak takové zamření školy podporuje a rozvíjí. Mám-li uvést konkrétní příklad, pak začnu u své záliby výuky šachu na škole a tradici, která se tím na škole vytvořila. Namátkou vzpomínám na školu v Kostomlatech nad Labem, která vynikala dlouholetými výsledky v dopravních soutěžích, nebo ekologická výchova všestranně rozvíjená na 4. ZŠ v Jičíně, kde se jí dlouhodobě věnuje pan učitel František Kynčl.
Další formou školních tradic jsou školní slavnosti, dny otevřených dveří, divadelní představení, formy rozloučení s absolventy školy, různé aktivity, které vymýšlejí a opakovaně organizují učitelé, kteří momentálně na škole působí a jejich činnost ředitelé podporují. Patří sem i spolupráce s místními organizacemi a spolky, s aktivními rodiči. Jako příklad uvedu zcela vynikající výsledky, kterých dlouhodobě dosahují mažoretky při ZŠ v Kopidlně pod vedením jedné z maminek paní Evy Chaloupské . Nebo tradice psaní na klávesnici počítače, kterou jsem jako učitel informatiky před časem na škole zavedl. Také tradice má každá škola, která se chce trvale zapsat do povědomí veřejnosti a do značné míry ovlivňuje názor veřejnosti na její práci. A to i přesto, že zájmová činnost s výukou ani příliš anebo vůbec nesouvisí.
Tradice školy jsou její trvalou součástí a rozumnými řediteli a učiteli by měly být vytvářeny a podporovány. Je to činnost, kterou po létech žáci nejvíce vzpomínají a často i oceňují.
