APRÍL, aneb humor ve škole

Humor je kořením života“, říká klasik a jistě je v tom velká pravda. S humorem se dá vyřešit mnohé dlouho neřešitelné spory. Humor pomáhá snížit napětí v mimořádné vypjatých situacích. Tomu by každý mohl dokladovat  svými zkušenostmi přímo ze života. Jako učitel jsem humor k řešení školních situací využíval často  a  mohu potvrdit, že jeho léčivá role funguje velmi dobře i ve školním prostředí. Je však třeba vědět, že žádoucímu účinku  je vždy třeba vědět, že i ve škole má dvě strany.   Toho kdo humor iniciuje, to je ve třídě zpravidla učitel a ten kdo ho přijímá, to bývají jeho žáci. A právě na „apríl“ si obě strany svoji roli vymění. A rázem může být všechno docela jinak.

    Iniciátor humoru by měl respektovat určité hranice, které překročit znamená humornou situaci změnit ve frašku, vtipnou poznámku v nepříjemnou osobní invektivu. Druhá strana by měla být schopna humornou situaci pochopit, přiměřeně strávit a  nezneužít situace, k uvolnění  zavedených a běžných  pravidel. A tak učitel, který chce  pobavit své žáky, musí znát míru a obsah toho s čím před žáky přistoupí. Znát jejich mentalitu a předvídat reakci, kterou vyvolá. Žáci znalí svého učitele, by měli vědět, do jaké míry jejich učitel své vystoupení myslí vážně a kdy už jde o legraci. A právě 1. duben je termín, kdy se výměnou rolí mohou tato nepsaná kritéria docela dobře a nenásilně ověřit. Názorně lze vidět, co si žáci ke svému učiteli v „žertu“ dovolí a jak na jejich „zkoušku“ učitel zareaguje.

    Vzpomínám na dubnové žertíky svých žáků, které byly většinou velmi jednoduché a průhledné. Určitě nikdy nechtěly ublížit, spíše pobavit a vzájemně se na chvíli přiblížit.  Za  dobrý třídou organizovaný žert jsem považoval situaci, kdy se mi třída schovala do skříní a pod lavice, takže při vstupu do třídy jsem si myslel, že jsem si spletl místnost. To byl dobrý a vtipný trik, který žákům vyšel. Já jsem jim to pak jindy oplatil, kdy jsem 1. dubna zadal neohlášenou matematickou prověrku a po zadání, které bylo  pro žáky obtížné, jsem prohlásil svůj: APRÍL. Vím, trochu nejapný vtip, ale velmi účinný a se zaručeně dobrým ohlasem. Pamatuji i méně vhodné žerty. To když jsem chodil na střední školu a celá třída jsem jako jeden „muž“ utekla l. dubna angličtináři do blízkého parku. On nás asi zahlédl, protože nás chvíli nechal prožít si vítězný pocit, ale pak za námi do parku přišel a vyzkoušel nás přímo na lavičce. A bylo po radosti.

   1. duben je svým způsobem výjimečný den i pro naše školáky. Nechme jim prožít pocit radosti, že mají alespoň chvíli nad svým učitelem navrch. Často jsem se kvůli tomuto jejich pocitu nechal „nachytat“ zcela vědomě. Určitě to oživilo vzájemné vztahy a autoritu mi to nikterak nesnížilo.