Tento text jsem napsal jako reakci na 6. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Aktuální metody hodnocení výukových výsledků.
Je pondělí 7 hodin ráno a Petrovi zní pokojem jeho oblíbená skladba Wake me up or I’ll be late skupiny Wonky chonk. Předchozí večer si zapomněl budík sám nastavit na 6:30, aby ještě stihl vidět východ slunce. Jeho osobní véémka (VM = virtual man; v jeho případě ve tvaru kapesních hodin) z předchozích školních dní usoudila, že nejlepší čas pro dnešní vstávání tedy bude v 7:00.
Neochotně ale rychle vstal, gestem zapnul rádio a přeladil na stanici s poněkud hlučnějším pořadem, než by běžně člověk ráno očekával. Na snídani si chtěl vzít jogurt s příchutí čokolády, lednička mu však doporučila jablko a pomeranč. Chvíli přemýšlel, zda poslechne. Nakonec si vzal dvě jablka a utíkal na autobus směřující do vedlejší čtvrti k jeho škole. Jelikož měl autobus dvě minuty zpoždění, stihl si ještě na busboardu přečíst ranní zprávy z Twitteru a odeslat Evě omluvnou zprávu za zmeškaný ranní východ slunce.
Do školy dorazil v 7:40, vstupní déeska (DS = door scan) ověřila jeho identitu a pustila jej dovnitř. Když se přiblížil ke své šatní skříňce, na displeji se mu objevila připomínka, že o velké přestávce se má dostavit do ředitelny. Jen na zprávu rychle mrkl, otevřel a zavřel skříňku a běžel do třídy.
Na jeho stole se rozsvítil displej, zobrazil mu nabídku předmětů na tento týden s doporučenou pondělní skladbou. Bezmyšlenkovitě návrh šišky (oblíbený výraz pro ŠIS = Školní informační systém) odsouhlasil a než zazvonilo na hodinu, ještě si přeobjednal dnešní oběd. Měl chuť na ovocné knedlíky. Stravovací aplikace však v minulém týdnu nezaevidovala jedinou hodinu tělocviku, takže mu dovolila původní rizoto vyměnit za kuřecí plátky nebo řecký salát. Vybral si plátky.
Do třídy vešel třídní, pozdravil se se žáky a nechal je pracovat. Chtěl si osobně ověřit přítomnost déeskou nahlášené žáky. Rychlým pohledem po třídě však usoudil, že to nejspíš nebude nutné. Bude mít dost času projít pokroky a neúspěchy všech dětí ve třídě. Takže si nakonec ověří i jejich fyzickou účast v hodinách. V posledních měsících se jen ojediněle stávalo, že by se někteří žáky zkoušeli ztrácet z hodin. Déeska byla v tomto ohledu ojedinělou pomocnicí.
Petr věděl, že má ještě nějaké resty z minulého týdne a tak si z nabídky nedodělaných úkolů vybral fyzikální pokus a zapnul potřebnou aplikaci. Šiška zesynchronizovala potřebná data a ukázala Petrovi výsledek nezdařené páteční simulace jaderného pokusu. Doma si připravil nějaké podklady, vytáhl tedy véesku a soubory přetáhl do připravené simulace.
Šiška také z minulých let věděla, že fyzika není jeho silná stránka, a tak mu navrhla pozměněné parametry simulace, aby mu pomohla úkol v krátkém čase dodělat a vybrat si práci na jiném předmětu. Po pár minutách si výsledek simulace, zdrojová data, parametry, grafický výstup včetně jeho interpretace uložil do svých hodinek.
Třídní si jeho úspěšně zakončeného pokusu všiml, na svém panelu si zobrazil přehled všech jeho předchozích pokusů za celý měsíc a přemýšlel, jak by mohl Petrovi ještě pomoci, aby to z fyziky dotáhl alespoň na 70 % při závěrečném hodnocení. Někteří žáci se sami ozývali, když potřebovali některou látku vysvětlit osobně. Petr však mezi ně nepatřil a raději testy opakoval vícekrát, než aby dal najevo, že něco neví. Vzhledem k sofistikovanému školnímu informačnímu systému a průběžném zaznamenávání jeho studia neměl Petrův přístup rozumné opodstatnění. Věděl to a přesto raději nic neřekl.
O velké přestávce se Petrovi na jeho hodinkách opět objevilo upozornění, že se má dostavit do ředitelny. Tentokrát na vzkaz klikl a dal tím šišce najevo, že zprávu konečně zaregistroval. Kdyby však do ředitelny nezašel, jeho osobní véeska by mu schůzku připomínala tak dlouho, dokud by dveřmi ředitelny skutečně neprošel. Navíc by měl v systému záznam, o kolik minut se zpozdil.
Vyrazil tedy za ředitelem a přemýšlel, proč s ním chce mluvit. Ředitel si mezitím zobrazil na obrazovce Petrovu datasložku, včetně všech incidentů za tento školní rok. U jiného žáka by se mu nejspíš nelíbilo, co viděl. Ale z interních dat jeho rodiny věděl, že Petr doma nemá lehkou situaci. Navíc se svolením jeho matky pravidelně dostával reporty jeho psycholožky. Mohl tak ve spolupráci s psycholožkou, matkou a třídním učitelem sestavovat pro Petra individuální vzdělávací plán.
Petr měl možnost do svého plánu také zasahovat. Ale věděl, že podmínkou jsou alespoň ze 60 % splněné úkoly z předchozího týdne. Jinak neměl možnost do plánu na příští týden nijak mluvit. Navíc se hodnocení jeho průběžného zlepšování blížilo červené barvě. Což jak sám věděl, znamenalo, že bude muset nejspíš dvě následující soboty po sobě vypracovávat úkoly navíc z chemie a matematiky. Za poslední dva týdny totiž v těchto dvou předmětech neudělal skoro žádný pokrok. Byl by nerad, aby to jeho třídní zjistil, ale věděl, že šiška průběžně zaznamenává veškeré jeho školní aktivity, včetně počtu opakování cvičení, ostrých testů a otevřené diskuze k jednotlivým předmětům. Za poslední dva týdny se skoro vůbec na tyto dva předměty nepodíval. Navíc třídní moc dobře věděl, že během posledních dvou týdnů Petrovi žádnou látku z chemie ani matematiky nevysvětloval. A pro Petra speciálně připravené úkoly, pokusy a jeden integrovaný projekt stále ležely u třídního v kabinetě. A částečně uložené i ve školním systému.
S ředitelem nakonec absolvoval běžné sezení, tak jako mnoho žáků této školy. Jeho čtvrt totiž nepatřila k těm bohatším a žáci školy nepatřili k prominentním dětem. Škola díky tomu také celkem pravidelně dosahovala nejhorších výsledků při testování znalostí v porovnání s ostatními školami. A to jak ve městě, tak i v rámci celé země. Petrovi to však nevadilo, byl rád, že může mít individuální vzdělávací plán a nemusí se snažit udržet krok se zbytkem třídy. V tomhle byla šiška na druhou stranu dost dobrá.
A i přes relativně špatné výsledky neměla škola problémy s úřady či zřizovatelem školy. Souhrnné informace o škole, výsledcích žáků, průběžném zlepšování žáků, hodnocení učitelů atd. to vše bylo součástí velmi komplexní analýzy školy. Byly jasně definovány studijní cíle, jasně popsány standardy kvalitního učitele a kritéria hodnocení žáků, učitelů a i školy.
Díky tomu mohl Petr neustále vidět, kde se zlepšuje, kde zhoršuje, kde dělá velké pokroky, kde má malé pokroky a kde třeba žádné. Šiška hodnotila nejen faktické znalosti, ale i čas trávený nad úkoly, včetně těch navíc, počet opakování testů, míru zapojení do diskuzí atd. Díky tomu byl i přes pomalejší pokroky celkově hodnocen docela dobře. A díky tomuto přístupu nebyly znevýhodňováni učitelé na této škole. Všichni věděli, že je mnohem těžší vidět velké pokroky u žáků z této čtvrti. A nejen že to všichni věděli, školní systém s tímto faktem uměl pracovat. A úřady na to také braly ohledy. Takže učitelé ani škola nemuseli být znevýhodňováni obecným, plošným testováním. Již několik let se takto testovali žáci všech škol v zemi. Na některých školách však brali jako bernou minci hlavně výsledky tohoto plošného testování. Což vedlo k docela časté rotaci učitelů na těchto školách. A mnohem častěji než na Petrově škole.
I když se tedy plošné testování stalo pravidelným zdrojem informací pro daty řízené školství, nebyla tato „velká“ data zneužívána ani nevhodně interpretována. Anonymita byla zajištěna již během vytváření standardu ZVD (ZVD = Zpracovávání velkých dat). Tento dokument byl závazný a žádná část šišky nesměla tento standard obcházet či dokonce ignorovat.
Navíc poslední slovo má ve třídě učitel. I když může využívat velmi sofistikovaný software s prvky umělé inteligence, vždy je to on, kdo rozhoduje o tom, která část učiva bude vysvětlována žákům pomocí metodických videí, odborných článků, audio záznamů, výukových programů, diskuzí v sociálních sítích či osobním výkladem učitele.
Mira Friedrichová
31.10.2011 at 2.06To je skutečně dobré !
Bořivoj Brdička
31.10.2011 at 8.47To je skvělé! Mám ale dvě drobné připomínky. Nepochopil jsem, jakou roli přisuzujete osobní přítomnosti učitele ve třídě? A druhá je logická. Obecné plošné testování se jistě věc, která se týká všech – ne jen některých škol.
Jaroslav Matějko
31.10.2011 at 10.02Taky přemýšlím, co vlastně dělá učitel. Jestliže žák dostává úkoly z předmětu, který zrovna potřebuje nejvíc, pak ve třídě různí žáci studují různé předměty – třídní učitel je pak jakýsi koordinátor a učitelé s konkrétní aprobací na předmět ani nejsou? Proč pak chodit do školy – když žák dostvá zcela individuální úkoly pasované přesně na jeho potřeby rozvoje, může být doma, nemusí se budit v nepříjemnou hodinu, ale může tyto úkoly plnit odpoledně či o půlnoci pomocí připojení k síti. Nemusí být připojen k jakési místní škole, ale k virutální škole třeba v Londýně.
Stanislav Cikalo • Post Author •
31.10.2011 at 20.40Text jsem upravil na základě Vašich komentářů. Vizi popsanou panem Matějekem vidím spíše na rok 2030.
Martin Vonášek
31.10.2011 at 20.52Učitel by mohl osobně řešit tzv. klíčové momenty. Klíčový moment bych vnímal jako něco propojujícího jednotlivé úkoly z různých předmětů nebo jako určitou schopnost (různé typy gramotnosti, KK apod.), kterou je potřeba rozvíjet nebo aktivně praktikovat a která by vycházela z úkolů, jež by žáci zpracovávali doma. K tomu je přítomnost učitele celkem dobrá. Myslím, že pan Cikalo neopomíná aprobace, spíš mluví o učiteli na základní škole, kde často učíte řadu předmětů mimo aprobaci a kde má stále velké slovo třídní učitel. Předmětem diskuze bude asi i celkové vyznění – na mě je šiška příliš kontrolní s velkým důrazem na zodpovědnost, která ale není touto cestou budována přirozeně. Jinak je to pěkný nápad, to bych prostě nevymyslel:)
Bořivoj Brdička
31.10.2011 at 21.43Ono se to dost blíží tomu, jak si představuji školu, která bude jen připravovat na testy. Děti pak do ní budou možná chodit jen proto, aby se neflákali po ulici.
Jinak by to vypadalo, kdyby se ta šiška používala jen za účelem realizace určité jasně definované části výukových aktivit. A na učiteli by pak bylo se ve výuce zabývat zbytkem – organizovat nadstavbové aktivity, jako třeba projekty, zabývat se výchovou a samozřejmě, jak je to i zde, pomáhat tomu, kdo něčemu nerozumí. To poslední by na základě dat měl dělat i tehdy, když si o to žák sám od sebe neřekne.
Martin Vonášek
31.10.2011 at 21.58Souhlasím – řeším teď problém se svojí 2.A. Druhou světovou válku děláme tak trochu on-line. Řeší jednotlivá témata sami ve skupinách, sleduji jejich aktivity, postup a výstupy na google sites, mají na to měsíc, většinu času tomu věnují doma, mají mluvčí, který co týden musí sestavit report činností, problémy řešíme přes skype. V hodinách potom pracuji s různými dokumenty, „detaily“ druhé světové války, vytváříme vazby mezi tím čeho se už sami dopátrali apod. Jsme na začátku, taková šiška by se mně v takové konkrétní chvíli hodně vyplatila:)
Stanislav Cikalo • Post Author •
31.10.2011 at 22.12Na konec by se skutečně hodilo přidat větu typu: „Podobně je důležitou rolí učitele připravovat společné třídní projekty, pomocí měřitelných indikátorů rozvíjet funkční a jiné gramotnosti žáků, vést živé debaty nad aktuálním děním ve městě apod.“
Zaujal mě postřeh pana Vonáška: „na mě je šiška příliš kontrolní s velkým důrazem na zodpovědnost, která ale není touto cestou budována přirozeně.“ Přemýšlím, jak by se dal tento nedostatek napravit a přesto šišku maximálně využívat.
Postřeh Dr. Brdičky má taky něco do sebe. Pro školu a celkově pro školství není dobré, aby byly školy vnímány jako čekárny dětí na rodiče, než přijdou z práce. Případně jako na kluby užitečných, někdy nudných aktivit pro využití volnéno času. V textu zmiňuji fiktivní fakt, že třídní dostává pravidelně reporty od Petrovy psycholožky. Otázkou je, nakolik z toho vyplývá, že učitel sám aktivně zasahuje do Petrovy výchovy. Pokud málo, pak je na místě i zde přidat nějaké další věty pro upřesnění myšlenky.
Stanislav Cikalo • Post Author •
31.10.2011 at 22.18Neznám možnosti Moodlu z pohledu tutora či tvůrce kurzu. Možná, že některé užitečné funkce šišky má i v praxi již používaný Moodle 🙂 A daly by se efektivně využívat ve Vašich hodinách dějepisu či projektech. Kdo máte s Moodlem tento typ zkušeností, můžete je, prosím, s námi sdílet?
Martin Vonášek
31.10.2011 at 22.50Ano, Moodle toho umí dost – třebas sestavy činnosti, ale podobně schopný nástroj je i Google Analytics, který sleduje Google sites. Nicméně Moodle je přehlednější a termínovanější, což je jeho nesporné přiblížení šišce – pro mě velmi klikací, nějak jsem si jej neoblíbil:)
Mira Friedrichová
31.10.2011 at 23.32Shodou okolností jsem si v tomto směru s Moodlem právě dnes hrála. Ano, vidím, kdo kde byl asi bych dokázala vytáhnout i jak dlouho (nicméně nevím, co bych s tou informací dělala – taky tu mám teď otevřeno několik oken). Studenti dělali přes Moodle test – který se sám vyhodnotí, vidím jednotlivé i souhrnné výsledky, včetně grafů, mohu se podívat i na jednotlivé otázky (jaká byla úspěšnost při jejím řešení). Vidím, jak dlouho komu trvalo vyplňění. Mohu se dívat na všechny skupiny najednou nebo to filtrovat třeba podle tříd. Kdybych na základě pár testů chtěla napsat diplomku, měla bych dat dost a dost.
Jenže
a/ten test jsem dělala já – mohu si být jistá, jestli byl rozumně zkounstruován, abych z něj vyvodily nějaké hlubší výsledky?
b/ jeden ze studentů,u kterého je patrné, že se o počítače zajímá, dostal 4, nepříliš schopná slečna za 1 (asi polovina testu byla zaměřena na bezpečné užívání IKT – což lze při troše píle nastudovat, přestože student nemusí umět správně napsat ani mail, trocha nepozornosti nebo naopak přílišné bádání nad zadáním může naopak způsobit chyby)
c/ byl to jen malý test – 10 otázek, deset minut, 4 možnosti z nichž je právě jedna správná … ve skutečnosti tím moc nezjistím ani já, ani studenti
Na druhé straně fajn je:
d/ výhoda je samozřejmě v tom, že je to pro mne jednoduchý způsob, jak získat „nějaké“ známky na čtvrtletí
e/ naopak se mi líbí, že se v Moodle hromadí jednotlivé práce (odevzdané úkoly) a může tak vznikat jakésti digitální portfólio
f/ lze hodnotit slovně v kombinaci s procenty (což u úkolů dělám téměř vždy)
g/ lze zařídit aby se k jedné práci vyjádřilo víc lidí, nejen učitelé, ale i ostatní studenti – jmenuje se to workshop a zatím ty funkce jen zkoumám.
Stejně si myslím, že lidský faktor by nějaký automatizovaný systém nahrazovat neměl. Já přece vím, že tomu studentovi 4 tak jako tak nedám – přece nejsem blázen – předmět ho zajímá a třeba z něj bude jednou nějaký Steve Jobs, pokud mu tedy nějaká úča nebo chytrý automat předmět nezprotiví :).
Bořivoj Brdička
3.11.2011 at 9.42„Chytrý automat“ nikdy nebude dělat závěr z jednoho testu. Bude vyhodnocovat mnoho různých indikátorů na základě průběžné činnosti žáka v „šišce“. Pokud by byl správně nastvan, stejně bude v první řadě upozorňovat učitele, kam má zaměřit svou pozornost. Půvab je v tom, že ta data budou v dlouhodobém měřítku schopna lecos odhalit i ze schopností učitele u žáků vytvářet přidanou hodnotu.
Náš zvyk, představovat si, že hodnocení je osobní záležitostí učitele, je chybné – tedy v každém případě u špatných učitelů. Budeme ho muset překonat.
Petr Naske
3.11.2011 at 16.56Skvělý článek! Zareaguji na roli učitele. Myslím si, že učitel je v jakémkoliv systému pro žáky pro to, aby živil, posouval a krmil sny svých žáků, motivoval je a podporoval společenství, ve kterém se výuka odehrává. Fascinoval mne pan Kalaš před rokem v Brně na konferenci portálu RVP.CZ, kde vytáhl knihu o speciální architektuře pro školy. Bývalé tovární haly se předělávají na open-space, ve kterém probíhá vzdělávání. Fascinovalo mne, že parametrem dobré školy může být i podoba lavic, místností a budovy jako celku. Digitální technologie jsou také jakýmsi „domovem/formou“, kde se s žáky zabydlujeme, je otázka jak můžeme tvůrčím způsobem prokopávat zdi a bourat příčky mezi „místnostmi“ ve škole a mezi školami 🙂
Iva Dobiášová
6.11.2011 at 15.35Stando, Váš článek se mi líbí. Díky za zajímavý přístup k tématu.
Souhlasím s tím, že učitel by měl být nejen v budoucnu, ale i v současnosti jakýmsi průvodcem, ne čtečkou informací.
Stanislav Cikalo • Post Author •
6.11.2011 at 20.45Kdysi jsem zažil i takový přístup učitelky, že během hodiny příšla do třídy asi 5x vyměnit slajd na meotaru a ve zbytku času byla pryč. Šlo o hodiny informatiky a přepisování příkazů do sešitu. Úspěšné zvládnutí jejich písemek znamenalo bezchybné reprodukování textu z těchto slajdů. Přemýšlím, jaká byla její role. Díky IT technologiím by dnes mohla být nahrazena jednoduchým blogem s odkazy na jednotlivé texty z hodin 🙂