Daty řízené školství v roce 2020

Tento text jsem napsal jako reakci na 6. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Aktuální metody hodnocení výukových výsledků.

Je pondělí 7 hodin ráno a Petrovi zní pokojem jeho oblíbená skladba Wake me up or I’ll be late skupiny Wonky chonk. Předchozí večer si zapomněl budík sám nastavit na 6:30, aby ještě stihl vidět východ slunce. Jeho osobní véémka (VM = virtual man; v jeho případě ve tvaru kapesních hodin) z předchozích školních dní usoudila, že nejlepší čas pro dnešní vstávání tedy bude v 7:00.

Neochotně ale rychle vstal, gestem zapnul rádio a přeladil na stanici s poněkud hlučnějším pořadem, než by běžně člověk ráno očekával. Na snídani si chtěl vzít jogurt s příchutí čokolády, lednička mu však doporučila jablko a pomeranč. Chvíli přemýšlel, zda poslechne. Nakonec si vzal dvě jablka a utíkal na autobus směřující do vedlejší čtvrti k jeho škole. Jelikož měl autobus dvě minuty zpoždění, stihl si ještě na busboardu přečíst ranní zprávy z Twitteru a odeslat Evě omluvnou zprávu za zmeškaný ranní východ slunce.

Do školy dorazil v 7:40, vstupní déeska (DS = door scan) ověřila jeho identitu a pustila jej dovnitř. Když se přiblížil ke své šatní skříňce, na displeji se mu objevila připomínka, že o velké přestávce se má dostavit do ředitelny. Jen na zprávu rychle mrkl, otevřel a zavřel skříňku a běžel do třídy.

Na jeho stole se rozsvítil displej, zobrazil mu nabídku předmětů na tento týden s doporučenou pondělní skladbou. Bezmyšlenkovitě návrh šišky  (oblíbený výraz pro ŠIS = Školní informační systém) odsouhlasil a než zazvonilo na hodinu, ještě si přeobjednal dnešní oběd. Měl chuť na ovocné knedlíky. Stravovací aplikace však v minulém týdnu nezaevidovala jedinou hodinu tělocviku, takže mu dovolila původní rizoto vyměnit za kuřecí plátky nebo řecký salát. Vybral si plátky.

Do třídy vešel třídní, pozdravil se se žáky a nechal je pracovat. Chtěl si osobně ověřit přítomnost déeskou nahlášené žáky. Rychlým pohledem po třídě však usoudil, že to nejspíš nebude nutné. Bude mít dost času projít pokroky a neúspěchy všech dětí ve třídě. Takže si nakonec ověří i jejich fyzickou účast v hodinách. V posledních měsících se jen ojediněle stávalo, že by se někteří žáky zkoušeli ztrácet z hodin. Déeska byla v tomto ohledu ojedinělou pomocnicí.

Petr věděl, že má ještě nějaké resty z minulého týdne a tak si z nabídky nedodělaných úkolů vybral fyzikální pokus a zapnul potřebnou aplikaci. Šiška zesynchronizovala potřebná data a ukázala Petrovi výsledek nezdařené páteční simulace jaderného pokusu. Doma si připravil nějaké podklady, vytáhl tedy véesku a soubory přetáhl do připravené simulace.

Šiška také z minulých let věděla, že fyzika není jeho silná stránka, a tak mu navrhla pozměněné parametry simulace, aby mu pomohla úkol v krátkém čase dodělat a vybrat si práci na jiném předmětu. Po pár minutách si výsledek simulace, zdrojová data, parametry, grafický výstup včetně jeho interpretace uložil do svých hodinek.

Třídní si jeho úspěšně zakončeného pokusu všiml, na svém panelu si zobrazil přehled všech jeho předchozích pokusů za celý měsíc a přemýšlel, jak by mohl Petrovi ještě pomoci, aby to z fyziky dotáhl alespoň na 70 % při závěrečném hodnocení. Někteří žáci se sami ozývali, když potřebovali některou látku vysvětlit osobně. Petr však mezi ně nepatřil a raději testy opakoval vícekrát, než aby dal najevo, že něco neví. Vzhledem k sofistikovanému školnímu informačnímu systému a průběžném zaznamenávání jeho studia neměl Petrův přístup rozumné opodstatnění. Věděl to a přesto raději nic neřekl.

O velké přestávce se Petrovi na jeho hodinkách opět objevilo upozornění, že se má dostavit do ředitelny. Tentokrát na vzkaz klikl a dal tím šišce najevo, že zprávu konečně zaregistroval. Kdyby však do ředitelny nezašel, jeho osobní véeska by mu schůzku připomínala tak dlouho, dokud by dveřmi ředitelny skutečně neprošel. Navíc by měl v systému záznam, o kolik minut se zpozdil.

Vyrazil tedy za ředitelem a přemýšlel, proč s ním chce mluvit. Ředitel si mezitím zobrazil na obrazovce Petrovu datasložku, včetně všech incidentů za tento školní rok. U jiného žáka by se mu nejspíš nelíbilo, co viděl. Ale z interních dat jeho rodiny věděl, že Petr doma nemá lehkou situaci. Navíc se svolením jeho matky pravidelně dostával reporty jeho psycholožky. Mohl tak ve spolupráci s psycholožkou, matkou a třídním učitelem sestavovat pro Petra individuální vzdělávací plán.

Petr měl možnost do svého plánu také zasahovat. Ale věděl, že podmínkou jsou alespoň ze 60 % splněné úkoly z předchozího týdne. Jinak neměl možnost do plánu na příští týden nijak mluvit. Navíc se hodnocení jeho průběžného zlepšování blížilo červené barvě. Což jak sám věděl, znamenalo, že bude muset nejspíš dvě následující soboty po sobě vypracovávat úkoly navíc z chemie a matematiky. Za poslední dva týdny totiž v těchto dvou předmětech neudělal skoro žádný pokrok. Byl by nerad, aby to jeho třídní zjistil, ale věděl, že šiška průběžně zaznamenává veškeré jeho školní aktivity, včetně počtu opakování cvičení, ostrých testů a otevřené diskuze k jednotlivým předmětům. Za poslední dva týdny se skoro vůbec na tyto dva předměty nepodíval. Navíc třídní moc dobře věděl, že během posledních dvou týdnů Petrovi žádnou látku z chemie ani matematiky nevysvětloval. A pro Petra speciálně připravené úkoly, pokusy a jeden integrovaný projekt stále ležely u třídního v kabinetě. A částečně uložené i ve školním systému.

S ředitelem nakonec absolvoval běžné sezení, tak jako mnoho žáků této školy. Jeho čtvrt totiž nepatřila k těm bohatším a žáci školy nepatřili k prominentním dětem. Škola díky tomu také celkem pravidelně dosahovala nejhorších výsledků při testování znalostí v porovnání s ostatními  školami. A to jak ve městě, tak i v rámci celé země. Petrovi to však nevadilo, byl rád, že může mít individuální vzdělávací plán a nemusí se snažit udržet krok se zbytkem třídy. V tomhle byla šiška na druhou stranu dost dobrá.

A i přes relativně špatné výsledky neměla škola problémy s úřady či zřizovatelem školy. Souhrnné informace o škole, výsledcích žáků, průběžném zlepšování žáků, hodnocení učitelů atd. to vše bylo součástí velmi komplexní analýzy školy. Byly jasně definovány studijní cíle, jasně popsány standardy kvalitního učitele a kritéria hodnocení žáků, učitelů a i školy.

Díky tomu mohl Petr neustále vidět, kde se zlepšuje, kde zhoršuje, kde dělá velké pokroky, kde má malé pokroky a kde třeba žádné. Šiška hodnotila nejen faktické znalosti, ale i čas trávený nad úkoly, včetně těch navíc, počet opakování testů, míru zapojení do diskuzí atd. Díky tomu byl i přes pomalejší pokroky celkově hodnocen docela dobře. A díky tomuto přístupu nebyly znevýhodňováni učitelé na této škole. Všichni věděli, že je mnohem těžší vidět velké pokroky u žáků z této čtvrti. A nejen že to všichni věděli, školní systém s tímto faktem uměl pracovat. A úřady na to také braly ohledy. Takže učitelé ani škola nemuseli být znevýhodňováni obecným, plošným testováním. Již několik let se takto testovali žáci všech škol v zemi. Na některých školách však brali jako bernou minci hlavně výsledky tohoto plošného testování. Což vedlo k docela časté rotaci učitelů na těchto školách. A mnohem častěji než na Petrově škole.

I když se tedy plošné testování stalo pravidelným zdrojem informací pro daty řízené školství, nebyla tato „velká“ data zneužívána ani nevhodně interpretována. Anonymita byla zajištěna již během vytváření standardu ZVD (ZVD = Zpracovávání velkých dat). Tento dokument byl závazný a žádná část šišky nesměla tento standard obcházet či dokonce ignorovat.

Navíc poslední slovo má ve třídě učitel. I když může využívat velmi sofistikovaný software s prvky umělé inteligence, vždy je to on, kdo rozhoduje o tom, která část učiva bude vysvětlována žákům pomocí metodických videí, odborných článků, audio záznamů, výukových programů, diskuzí v sociálních sítích či osobním výkladem učitele.