Tento článek jsem napsal jako reakci na 5. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí.
Profesní a kariérový růst
Na úvod bych si rád ujasnil pojmy profesní a kariérový růst. Na stránkách www.poradna-prace.cz jsou definovány takto:
„Profesní růst je možné vnímat jako rozvoj v rámci profese nebo pracovního místa. Školení, vzdělávací kurzy, prohlubování znalostí, zkušeností a dovedností pro výkon práce na stávajícím místě.“
„Kariérový růst znamená rozvoj v rámci organizační struktury společnosti a vnímáme ho jako možnost pracovního postupu (povýšení) .“
Jak můžeme vidět, profesní růst může a nemusí přímo ovlivňovat kariérový růst. Učitel může roky zlepšovat svoje didaktické dovednosti a přesto se nestane zástupcem ředitele či ředitelem. A naopak učitel nemusí rozvíjet svoje didaktické dovednosti, aby se stal zástupcem ředitele či ředitelem.
Zároveň vidíme, že možností kariérního růstu v rámci jedné školy až tak moc není. V zásadě nastoupí na pozici učitele a tam nejspíš zůstane. Může se však stát koordinátorem některé z oblastí (např. ICT). V lepším případě to znamená i slušné platové ohodnocení navíc. Někdy je to však z pohledu učitele pouze práce navíc a jen s nadsázkou může hovořit o kariérním postupu. Zástupcem ředitele či ředitelem se stane málokdo. Důvodem je samozřejmě omezený počet těchto pozic na jedné škole a také fakt, že ne každý učitel tuto manažerskou práci zvládne. Což potvrzuje i článek na stránkách MŠMT: „Nahlédněte pod pokličku vynikající školy. Co najdete? Velmi pravděpodobně vynikajícího ředitele. A pak chvíli pozorujte školu se slabými výsledky a nevalnou pověstí. Uvidíte jen špatné učitele? Ne, především selhávající vedení,“
Na druhou stranu může učitel zůstat věrný školnímu prostředí, i když nebude přímo učit děti ve škole. Může učit budoucí učitele na vysoké škole, školit méně zkušené kolegy díky vlastním zkušenostem, psát odborné články ze školního prostředí, pracovat na školském odboru, založit a případně i řídit soukromou školu, a v neposlední řadě se úředně či politicky angažovat na ministerstvu školství. Hezkým příkladem může být Mgr. Anna Doubkova.
Možností profesního růstu je také několik. Může rozvíjet didaktické dovednosti, stát se expertem na vzdělávání dětí s výchovnými problémy, sbírat zkušenosti jako učitel dětí ze sociálně vyloučených lokalit, získávat zkušenosti jako učitel na 1. stupni ZŠ, 2. stupni ZŠ, středních školách – gymnáziích, „průmyslovkách“, učilištích, technických lyceích, na vyšších odborných školách. Může rozvíjet osobní přístup k dětem, vylepšovat školní a studijní pomůcky atd.
S trochou fantazie a odvahou snít si každý učitel může najít tu svou cestičku, kam by chtěl jít. Je však důležité, aby uměl snít a nebál se jít za hranice svých dosavadních zkušeností a selhání.
Poslání, sny (vize), strategie, cíle
Jelikož jen málokterá škola, resp. málokteré vedení školy aktivně pomáhá učiteli v jeho osobním profesním růstu, je většinou pouze na něm, aby se s tímto úkolem vypořádal. A aby měl učitel profesní růst co nejvíce ve své režii (a nenechal se jen vláčet životem), je potřeba, aby měl docela jasno v několika bodech.
Poslání (PROČ? smysl života? proč existuje? proč je učitelem?) – například „Pomáhat dětem s handicapy.“
Sen (CO? za čím jde, čeho chce dosáhnout, co má na srdci?) – například „Úspěšně integrované handicapované děti ve třídě.“
Strategie (JAK? plán činností. jak naplňuje sny?) – například „Komunikace s PPP, semináře o integrování žáků s handicapy, komunikace se školami, kde úspěšně integrovali žáky, komunikace s MŠMT“
Cíl (KDY? sen s datem) – například „Do konce roku 2012 postavit speciální koutek pro nového integrovaného žáka.“
Zde uvádím příklad učitele, který má na srdci práci s handicapovanými dětmi a je ochoten pro ně udělat něco navíc nad rámec svých běžných povinností. V tomto případě má více možností, jaké kroky podniknout (PPP, MŠMT, zkušenější školy apod.). Zdrojem inspirace k této práci však nemusí být jen kolegové a kolegyně z oboru. Velkým povzbuzením mohou být i lidé jako je například Nick Vujičič.
Zájmy učitelů mohou být různorodé a ne vždy je snadné získávat informace. V takových případech mohou víc než kdy jindy pomoci moderní IT technologie 21. století.
Kde hledat informace?
Jak uvádí RNDr. Jitka Rambousková na svém blogu: „pokud člověk nemá spřízněnou duši, tak se mu vpřed pohybuje hůř. Občas potřebuje povzbudit či popostrčit. Potřebuje vědět, že podobně smýšlí i někdo jiný, že někdo si s ním vymění zkušenosti, že ho někdo vyslechne. Ale kde hledat, když není fyzicky nablízku?”
Abychom mohli získávat informace, potřebujeme najít „spřízněné duše“. Sama ve svém blogu uvádí možnosti, kde hledat:
- Učitelské blogy (českých je však málo)
- Pepouš
- RVP.cz
- Diskuze na internetu
- Wiki tvořená učiteli
- GoogleWave
- Google+
Procházet tyto stránky, články, blogy, sociální sítě a hledat kontakty může být nelehký úkol. „Takže vytvořit si vlastní PLN v českých podmínkách pro českého učitele není úplně jednoduchý úkol.“
PLN (Osobní vzdělávací síť)
Zkratkou PLN (Personal Learning Network) se označují vztahy s lidmi z oboru, které si vytváříme pomocí IT technologií, televize, sociálních sítí apod. Pěkně je tato síť zobrazena v článku Dr. Brdičky Osobní vzdělávací prostředí učitele.
Jak RNDr. Jitka Rambousková dále píše: „Dnes už ani nevím jak, ale podařilo se mi přimotat se do skupiny učitelů, kteří jsou ochotni sdílet své radosti i starosti, své zkušenosti, poradí a nebojí se požádat o radu. Jsou z různých míst po republice, z různých typů škol.“ Tuto osobní síť nazývá PPLN (osobní osobní vzdělávací síť).
Jak si budovat osobní vzdělávací prostředí radí Dr. Brdička ve svém článku.
Podobně přemýšlí i Mgr. Jana Zárubová a ve svém blogovém příspěvku píše: „v duchu konektivismu vytvářím kolem sebe svoje osobní vzdělávací prostředí (PLN).“ Díky tomu „Některé znalosti mám uloženy u svých přátel.”
Konektivismus
„konektivismus chápe porozumění jako vlastnost sítě, v níž každý člen obhospodařuje jen určitou část znalostí. Aktuální potřeba řešit daný problém či konkrétní úkol tedy vede k dočasnému vytváření dynamicky proměnných propojení mezi uživateli sítě.“ (citace z příspěvku Mgr. Davida Mikoláše)
Jinými slovy nemusíme znát všechno v oblasti, kterou se zabýváme. K vyřešení konkrétního problému můžeme být dočasně v kontaktu s lidmi, kteří podobný problém již řešili či ještě lépe vyřešili. A mohou nám pomoci. Dočasný kontakt s těmito lidmi je ono dočasné propojení mezi uživateli sítě.
Kontakt a aktivity mezi těmito lidmi může probíhat formou kolaborace nebo kooperace.
Kolaborace a kooperace
Při kolaboraci (spolupráci) „všichni pracují společně koordinovaně na jednom úkolu.“ A jsou na sobě vzájemně závislí. Každý musí udělat svoji část úkolu, aby společně uspěli.
Při kooperaci (součinnosti) „lidé pracují nezávisle na individuálních úkolech, ale ve sdíleném prostředí nebo se sdílenými zdroji“. A nejsou na sobě závislí, každý se individuálně zapojuje víc nebo méně.
Obzvlášť díky kooperaci je možné IT technologie efektivně využívat při profesním růstu. Každý učitel má dnes přístup k informacím téměř odkudkoliv. Stačí mu k tomu mobil, tablet či netbook s připojením na internet. A jakmile si na tento způsob vzdělávání a na moderní technologie zvykne, bude pro něj samozřejmé podobnou cestou vést svoje žáky (viz článek iPad ve výuce matematiky a článek Přednášky budou online na iDnes.cz).
Je dobré však začít otázkami proč, co, jak a kdy.
Bořivoj Brdička
27.10.2011 at 18.36Pan Cikalo opět nezklamal. Uvádí hned několik zajímavých odkazů. iPady v České Kamenici jsou, zdá se, velkým hitem. Jiný odkaz našli mí studenti – http://www.appzone.cz/2011/10/skola-v-ceske-kamenici-jako-prvni-v-republice-vyzkousi-ipad-ve-vyuce/. Jen v poslední době nějak málo slyším o projektu Vzdělání 21 (http://www.vzdelani21.cz/), jehož lídrem je Fraus a Kamenice součástí. Nejvíce mě ale zaujala Mgr. Anna Doubkova. Myslím, že moderovat pracovní porady Čezu musí být snem každého učitele. Dík.
Jitka Rambousková
27.10.2011 at 19.18Rozhodně nejzajímavější využití iPadu v našem školství najdete na adrese http://www.i-sen.cz/. Využivají je handicapované děti, ale přečtěte si raději sami.
Začínám zkoušet, co s iPadem můžu ve škole dělat a jsem hodně zvědavá na pokračování v Kamenici.
Stanislav Cikalo • Post Author •
27.10.2011 at 19.57Dosud jsem se zúčastnil dvou kurzů nabízených na RVP.cz a oba mne neskutečně obohatily. Předchozí kurz moderovali Mgr. Anna Doubková a PaedDr. Karel Tomek. Oba kurzy mi pomohly a pomáhají při přímé práci s dětmi. A také při plánování kariérního a profesního růstu. Jsem velice zvědavý, kam mě ještě stávající kurz dokáže posunout. A to jak v přemýšlení, tak v činech.
Nevím, zda přímo iPad, ale spíše jiný tablet s připojitelnou klávesnicí vidím do budoucna jako logického nástupce pracovního notebooku. A to jak přímo v hodině, tak při přípravách výuky či administrativní práci ve škole.
Mgr. Hana Pilařová
27.10.2011 at 20.28Myslím, že na rvp.cz nemusíte inspiraci a spřízněné duše hledat jen v rámci e-learningu. DUMy, Články, WIKI, Diskuse .. a k tomu spousta lidí ochotných nabízet a sdílet – i to je možnost jak se posunout dál.
Stanislav Cikalo • Post Author •
27.10.2011 at 20.52Souhlasím. Pro mě je tento způsob osobního rozvoje natolik nový, že ještě stále objevuji nové a nové možnosti.
Jaroslav Matějko
28.10.2011 at 9.43Na tomto textu oceňuji to, že profesní rozvoj je chápán jako rozvoj osobnosti učitele, ne tak jak nám je to někdy slibováno, že platový/karierní postup bude vázán na body za absolvovaná akreditovaná školení. Může se tak perspekrivně stát, že osobní vzdělávací prostředí, které si zvolíme, nebude oficiálně vůbec nic znamenat, bude skutečně významné jen pro nás. Tak to ovšem do jisté míry chodilo vždycky – učitel, který doma pečlivě prostudoval tlustou odb.knihu to dělal jen a jen pro sebe. Tento osbní rozvoj ale není jen naše volba, jak článěk vyznívá – změna školy nebo typu školy, výuka předmětu mimo aprobaci, setkání se zvlášť nadanými nebo problémovými žáky jsou situace, do nichž nás život postaví a nevolíme si je a jsou jistě součástí našeho růstu (nebo selhání). Je nesporné, že internet k tomuto způsobu rozvoje nabízí zcela nové možnosti. Velkou inspirací je nyní kurs pana Brdičky + blogy jeho frekventantů- práve nyní je je zajímavé porovnat různé reakce na téma konektivismus.
Stanislav Cikalo • Post Author •
28.10.2011 at 10.07Ano, osobní rozvoj není jen naše volba. Vámi zminované životní okolnosti nám pomáhají také určovat směr rozvoje. Je však hlavně na nás samotných, jak se k těmto okolnostem postavíme.
Například: Jeden učitel přijme příliv většího počtu žáků ze sociálně vyloučených lokalit do jeho třídy jako výzvu se naučit něco nového a pomoci těmto žákům se zapojit do běžného života. Jiný učitel se rozhodně změnit školu.
Jiný příklad: Jeden učitel přijme výuku předmětu mimo svou aprobaci jako výzvu a rozhodne se naučit něco nového, aby mohl dát žákům maximum. Jiný učitel se bude snažit výuku daného předmětu pouze vydržet. A třetí učitel raději bude chtít nižší úvazek, než aby daný předmět učil.
Ve všech případech může jít o správná rozhodnutí z osobního pohledu těchto učitelů. Hodně záleží na tom, jaký osobní rozvoj preferují. Pokud to ví, mohou se snadněji rozhodovat v těchto situacích. Pokud to neví, rozhodování může být těžší.
Takže ano, okolnosti nás ovlivnují, a zároveň jsme to my sami, kdo může svými rozhodnutími zmírnit nepříjemné okolnosti nebo se chytit příležitosti ke svému prospěchu při dobré okolnosti.
Ilona Zahalkova
30.10.2011 at 16.09…někdy slibováno, že platový/karierní postup bude vázán na body za absolvovaná akreditovaná školení
Mohlo by se ale také stát, že se staneme sběrateli osvědčení a nikde se to ve výuce neprojeví. Většina mých kolegyň již několikrát absolvovala školení v oblasti využití technologií a stále se nic neděje. Dokud si samy neuvědomí potřebu změny, můžeme je do školení nutit jakýmikoliv prostředky a nebude to k ničemu. Zde je tedy osobní vzdělávací prostředí jasným důvodem, proč to děláme.
Iva Dobiášová
6.11.2011 at 14.19Ilono, souhlasím s Vámi v tom, že osobnostní rozvoj určitě nemá být sprintem za co největším množstvím osvědčení.
Domnívám se, že na jedné straně je v osobnostním rozvoji důležité motivace vnitřní, ale své pevné místo zde má i motivace vnější, okolí, které mě buď v mém rozvoji podporuje, či naopak tlumí.
Stanislav Cikalo • Post Author •
6.11.2011 at 20.20Profesní i kariérní růst nemusí souviset se školeními, na která jsem posílán vedením školy. Ani nemusí souviset se zvyšováním platu. Samozřejmě by to bylo příjemné a povzbuzující. Vnitřní motivací mohou být právě osobní poslání, sny, cíle. Vnější motivací mohou být přístup vedení školy k mému dalšímu růstu, zaměření školy atd. Pokud naleznu spojení mezi osobním posláním a posláním školy, je to ideální situace. Opačný případ může být právě onou zmiňovanou brzdou v rozvoji.