Tento článek jsem napsal jako reakci na 4. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Metodika vzdělávacích technologií.
Nejdříve jsem si odpověděl na otázku, zda vůbec má smysl o eTwinningu uvažovat. A díky této lekci jsem si uvědomil, že ano. Nejvíce mě přesvědčil webinář Dr. Brdičky tento týden.
Naše škola je mladá a prozatím malá. Máme i malotřídky. Což obnáší spoustu práce navíc, ale zároveň usnadňuje organizování některých aktivit. Již nějakou dobu se snažíme rozvíjet přátelství s jednou malou školou v Německu. Její děti mají srbské kořeny, doma mluví srbsky a německy, ve škole se učí český jazyk.
Prozatím jsme s nimi udržovali kontakt převážně psaním e-mailů a telefonováním přes Skype. Jelikož jsme malá škola, není až tak obtížné zapojovat do této aktivity všechny děti. A v tom vidím výhodu.
Díky on-line přednášce Dr. Brdičky jsem se nechal inspirovat některými školami a začínám přemýšlet o rozšíření našich aktivit. Asi nejvíce mě oslovily videozprávy ZŠ Třemošnice a zpívání písní na ZŠ Husova v Brně.
V článku Technologiemi posílena individualizace výuky říká ředitelka Cappy Cannon: „Kvalitní výuka je vždy založena na blízkém vztahu mezi učitelem a žákem.“ a pan učitel Kevin Durden: „Prostě nesmíte hledat nedostatky ale nacházet schopnosti.“
Rád bych využil možností eTwinningu a více zapojil děti do výuky. Věřím, že každé z nich si může najít oblast, která jej bude bavit a může v ní vynikat. A zároveň tím budou lépe rozvíjet svoje klíčové kompetence jako je spolupráce, řešení problémů atd.
Bořivoj Brdička
16.10.2011 at 11.47Super! Má-li mít projekt mezinárodní spolupráce smysl, nezapomeňte hlavně na zpětnou vazbu. Musí existovat interakce účastníků neboli reakce na vaše aktivity. Ve vyšší fázi pak nastává skutečně společná výuková činnost. Kdyby nebylo jasné, co tím myslím, zde je odkaz na video, jehož zvuk jsem pouštěl před začátkem setkání – http://youtu.be/Us-TVg40ExM.