Tento článek jsem napsal jako reakci na 3. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Výukové hry.
Škola hrou. Těmito slovy bych rád začal příspěvek věnovaný počítačovým hrám.
Jako malé děti vše vnímáme jako jednu velkou hru. Všechno je hra. A vše nové se učíme skrze hraní. Jako malé děti také vše vnímáme skrze emoce. Buď je nám dobře, nebo špatně. Buď se nám něco líbí, nebo nelíbí. Buď nás něco baví, nebo nudí.
Čím jsme starší, tím je snazší nás něco naučit i méně zábavnou formou. Na druhou stranu, čím více převládá nezáživná forma vzdělávání, tím těžší je nás přesvědčit, abychom se něco naučili.
Sám jsem během svého života strávil drtivou většinu času vzděláváním v lavici – na základní, střední i vysoké škole. Tisíce a tisíce hodin jsem celá dopoledne proseděl na židli, nehybně a mlčky poslouchal, co vyučující říká. Kdykoliv jsme se na chvíli mohli hýbat, mluvit nahlas nebo dokonce hrát nějakou hru, byla to pro mě úleva. Na chvíli jsem měl pocit, že nejsem ve škole 🙂
Hry a hraní obecně mi vždycky zpříjemňovaly čas trávený ve škole. A podobně to vidím u svých žáků dnes. Snaží se během hodiny poslouchat, co říkám. Pokud ale vytáhnu (tématické) pexeso, přečtu (tématický) příběh, nebo si na papír kreslí (místo poznámek do sešitu) probírané učivo, zajiskří jim v očích, a hned mám zvýšenou jejich pozornost.
Podobně to vidím u her počítačových. Pokud budu hry (počítačové) využívat jako prostředek k získání pozornosti žáků, jako relaxaci po náročném výkladu, jako názornou ukázku probírané látky, či jako prostředek k předání učiva, jistě tím získám více pozornosti u více žáků. A třeba se časem začnou do mých hodin více těšit.
Proto nevidím počítačové hry jako ztrátu času, ani jako nevhodný nástroj do hodiny. Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Počítačové hry mohou stejně dobře posloužit, jako uškodit. Záleží na způsobu použití (výklad, relaxace, ukázka, pozornost…), načasování (první hodina, poslední hodina, před písemkou, po písemce atd.) a na hráčích (věk, obor…).
Je však třeba rozlišovat mezi hrami komerčními a výukovými. První skupina nemá za cíl hráče při hraní naučit něco praktického do života. Druhá skupina je mnohdy natolik nezajímavá, že vedle her komerčních jen stěží obstojí. Mým přáním je, aby začaly vznikat výukové hry natolik zajímavé, že by mohly směle konkurovat hrám komerčním. A navíc aby jejich hraní respektovalo časové bloky ve školách.
Na závěr zmíním několik her, které mi daly víc, než jen příjemně strávený čas. I když jsem je nehrál ve škole, ale doma či u kamarádů.
Block out – zlepšil jsem si prostorovou představit.
Boulder Dash – zlepšil jsem si postřeh a logické myšlení.
International Karate – zvýšil se můj zájem o sport, později jsem se bojovým uměním několik let věnoval.
Warcraft 1 – naučil jsem se naráz věnovat více činnostem, přemýšlet v souvislostech
Need for speed Porsche Unleashed – získal jsem teoretické základy řízení auta
SimCity II – získal jsem jednoduchou představu, co vše obnáší řízení města
David Mikoláš
9.10.2011 at 19.49Pročítám-li si, pane kolego, Váš seznam her, které Vás nějakým způsobem formovaly. musím si nostalgicky přiznat, že některé z nich zřejmě i mě. Need for Speed určitě! Za sebe bych si do tohoto přehledu přidal ještě Microsoft Flight Simulator, v němž jsem poprvé vzlétl s L-410 a jejím větším sourozencem L-610. Nicméně v reálu bych to raději přece jen přenechal profíkům :-). Jinak hezky napsaný a pravdivý příspěvek.
Blanka Kozáková
9.10.2011 at 20.06Váš článek se mi četl příjemně, souhlasím. Do seznamu her bych přidala ZOO Tycoon – učila jsem se na něm se synem základům marketingu 🙂
Jitka Rambousková
9.10.2011 at 20.28Zůstanu u prvních dvou ;), ale prostorový Tetris mi vydržel dlouho.
Kdykoliv jsme se na chvíli mohli hýbat, mluvit nahlas nebo dokonce hrát nějakou hru, byla to pro mě úleva. Na chvíli jsem měl pocit, že nejsem ve škole – a ono to platí pořád 🙂 Když hraje skládáme v matice domino, tak si hrajou a nepřijde jim, že počítají třeba rovnice. A ještě z hlavy.
Ilona Zahalkova
9.10.2011 at 20.55Tetris jsem hrála tak před patnácti lety na svém počítači 386 a zanechal ve mě hluboké stopy. Zajímavé je, že má matka, do nedávné doby počítačem „nepolíbená“, ho objevila nyní a také jí zaujal. Je vidět, že některé hry prostě nestárnou.
Učím angličtinu ve třetí třídě (úplní začátečníci). Bez hry by to vůbec nešlo. Důležité je, aby se hra odehrávala, pokud možno, mimo lavice. Tam, kde se cvičí, křičí nebo běhá, jde učení ještě lépe.
Štefan Dvorščík
9.10.2011 at 23.45Děkuji za příjemnou vzpomínku, kterou ve mně vyvolal Váš článek. Vyrůstali jsme na těchto jednoduchých hrách (ze současného pohledu). Před dvaceti lety jsem poprvé hrál na PC Lemmings, Tetris později Warcraft 2, Civilization, Football Manager a další.
Také bych se přidal k Vašemu přání:
„Je však třeba rozlišovat mezi hrami komerčními a výukovými. Mým přáním je, aby začaly vznikat výukové hry natolik zajímavé, že by mohly směle konkurovat hrám komerčním.“
V tomto jsem však trochu pesimistický, protože hlavní roli zde opět hrají peníze. V současné době je školství, které se potýká s nedostatkem financí a dalšími systémovými těžkostmi, sotva lukrativním prostředím pro vývojáře her.
Mira Friedrichová
10.10.2011 at 0.40I já se přidávám k nostalgické vzpomínce – Simcity na PC 386, Lemíci, Tetrisy, Age of Empaire a doplním ještě třeba pravěká textovka Belegost http://smetiste.web.sweb.cz/adventury/belegost.html, Tajemství oslího ostrova: http://plnehry.idnes.cz/tajemstvi-osliho-ostrova-prvni-cz-hra-dhp-/Clanek.aspx?c=A000618_054606_bw-plneHry-adventury_bw
a Kyrandia : http://bonusweb.idnes.cz/legend-of-kyrandia-navod-0w7-/Clanek.aspx?c=A010110_legendofkyrandianav_bw
🙂