Aktuální metody hodnocení výukových výsledků RVP_VT21

     Jaké místo má testování při současné změně systému vzdělávání, kdy máme rozvíjet klíčové kompetence? V okamžiku, kdy encyklopedické znalosti ustupují do pozadí a my jako učitelé přestáváme býti tzv. předavači informací, ale stáváme se pouze jakými si průvodci a poradci, ztrácejí testy na svém významu. Na druhé straně naopak zase všichni začínají být posedlí testováním a vše co jde, se začíná testovat. Testovat se v podstatě dají pouze znalosti – tzn. víš, nevíš.  Obávám se, že naše školství se dostává do lehce schizofrenní situace.

     V podstatě můj názor zcela přesně vystihuje následující odstavec z článku pana Brdičky:

     ,,Provádí-li se na státní úrovni plošné testování žáků, jehož cílem je hodnocení učitelů a celých škol (s hrozbou propuštění či zavření školy), jsou nutně výsledky takového testování určující pro veškerou výukovou činnost škol. To znamená, že testování se stává hlavním nástrojem řízení celého školství. Pokud existují legitimní výukové cíle, které nejsou testy ověřovány, je celkem jisté, že nebudou naplněny. Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy.“

     I když se to může zdát, nejsem úplným odpůrcem testování, ale výsledky těchto testů by neměly býti jediným ukazatelem úspěšnosti školy či učitele. Testy slouží motivačně, informačně, mají ověřit základní znalosti, bez nichž se nemůžeme posunout dál. Ale mají být opravdu tím jediným kritériem úspěchu? U žáků kromě znalostí rozvíjíme i dovednosti a postoje, jak budeme testovat toto? V okamžiku, kdy bychom dospěli do fáze, že odměny pro školy a učitele se budou odvíjet od úspěšnosti ve srovnávacích testech, se všichni zaměří na znalosti –  a od toho se v tuto chvíli snažíme posunout dál, nebo ne?