Týden pátý – teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí RVP_VT21 – ICT ve výuce

Týden pátý – teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí RVP_VT21

     Tento týden bylo na programu téma – teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí. Toto téma je pro mě vesměs zcela nové, takže první přínos pro mě byl, že jsem se s tímto pojmem vůbec seznámila. Bohužel, jsem narazila na problémy s mou angličtinou, a ačkoliv jsem schopná celkem obstojně v angličtině komunikovat, tak u přednášky nejsem schopna dlouho udržet pozornost a soustředit se. O to pečlivěji jsem si prostudovala přiložené materiály.

     Jak jsem uvedla tento pojem je pro mě zcela nový (pro zajímavost jsem hledala na české wikipedii – také zde ještě není zpracovaný, anglická wikipedie již tento pojem ,,zná“) a také předpokládám, že  bude nový i pro většinu učitelů.  Myslím, si že to bude směr, jakým se v budoucnosti školství vydá, ale obávám se, že v hodně vzdálené budoucnosti. V tuto chvílí se u nás snažíme a nebojím se říct, že s hodně velkými obtížemi nastartovat vzdělávání pomocí konstruktivistických metod a na to, abychom se posunuli ještě o ten pomyslný krůček dál, zatím chybí ICT na školách, vypracovaná metodika, všeobecná snaha posunout se dál a hlavně změna myšlení učitelů.

     Já jako začínající učitel, bojuji s hodně věcmi naráz. Sama jsem vyrůstala ještě ve světě bez počítačů, až na střední škole jsem se s nimi začala seznamovat blíže. Byla jsem sama zvyklá učit se podle starých zaběhaných postupů a také mi to tak vyhovovalo. Nyní, když jsem začala sama učit, zjistila jsem, že ty děti jsou již jiné (i když nás dělí pouze nějakých 15let), než jsem byla já. Oni již zcela žijí v tom digitálním světě. Pro nás a hlavně pro starší učitele je tento svět nový, cizí často nepřátelský. Mnohdy také slyším, že jsou děti stále horší než ty děti, které vyrůstaly dříve. Ty děti nejsou horší, ony jsou prostě jiné a potřebují jiné postupy při učení – a toto by měl každý učitel pochopit. A mně k tomu také pomohl tento kurz.

Sama bojuji stále s tím, jak výuku měnit a také mé trápení přesně vystihuje následující:

,,Každý učitel si samozřejmě musí být komplexního vlivu moderních technologií na výukový proces vědom. Musí vědět, kdy a proč chce po žácích, aby se naučili nazpaměť něco, co lze snadno najít na internetu – a musí být schopen jim ten důvod přiměřeným způsobem vysvětlit. Pořád by měl hledat tu správnou míru mezi orientací na faktické znalosti a na budování kompetencí potřebných pro život v 21. Století.“

Ale jak najít tu správnou míru? To je pro mě zásadní otázka, kterou se v tuto chvíli asi zabývám nejvíce. I když učím na základní škole, pečlivě jsem si prostudovala státní maturity z mé aprobace a na státní zkoušku z dějepisu by žáci potřebovali převážně encyklopedické znalosti bez porozumění souvislostí. Jak se posunout ve vzdělávání dál, když nás někdo stále přidržuje. Kde je ta hranice – mezi umět používat a znát nazpaměť?