Hledání cesty k sobě v hodině českého jazyka.
„Poznej sám sebe a poznáš bohy!“
Tak prý bylo psáno na delfské věštírně. Není to text vhodný jen do hodin dějepisu, ale především pro práci v osobnostní a sociální oblasti žáka.
Poznávání sama sebe nemá nic společného s namyšleností nebo hazardováním s nezdravým nárůstem osobního já, které může přejít k egoismu. Naopak. Problémy s okolím mívají především lidé, kteří sami sebe neznají a svoje pochyby maskují za přehnané sebevědomí. Je proto důležité hledat cestu sám k sobě.
V hodině českého jazyka píšeme často vlastní texty. Tentokrát přišel čas na básničku nebo jenom přirovnávání. Požádal jsem každého žáka, aby se co nejpohodlněji usadil, klidně si i zavřel oči a přemýšlel o tom, jaký je a k čemu by se daly přirovnat jeho vlastnosti.
Chvilku bylo šumění, ale pak se každý do sebe zabral. Po pěti minutách jsme si společně říkali, na co jsme přišli. První slovo měla naše hlavní básnířka Kamča, která zcela uvolněně rozproudila ukázky. Osobně jsem se svým dílem vystoupil až na konec. Kvalit Kamči jsem sice nedosáhl, ale potlesk byl. Nakonec vystupuji záměrně, abych příliš neovlivnil tvorbu žáků.
Zde jsou ukázky naší práce:
Jsem písmeno K ve jméně,
jsem ta, v trojce zájmeně.
Jsem běloučký sníh na zemi,
v Bavorově mám svoje kořeny.
Jsem bouřka hodně veliká,
v mém srdci leží matika.
Kamča
Jsem chytrý jako liška.
Mám rád hry jako malé dítě.
Mám rád Egypt jako faraon.
Umím předměty ze školy (skoro) jako učitel.
Pepa
Přemýšleli jsem o sobě, sdíleli svoje pohledy a naslouchali si. Jestli jsme poznali bohy, to nevím. Poznali jsme ale kus sebe a víme, že si můžeme sama sebe vážit. Nepotřebujeme si to dokazovat a vysvětlovat jinak.
