I dobrý reformí úmysl se někdy může „zvrtnout“….
Asi to znáte. Myslíte něco strašně dobře, pokusíte se to provést a on se z toho vyklube problém, případně problémy. Tento text je popisem jedné takové snahy o „dobrou věc“ a nechtěných důsledcích.
Šli jsme nedávno s kolegou učitelem v Praze parkem. Trochu chladno, ale jinak klid a pohoda. Před námi šla maminka s dcerou, která mohla chodit tak do 6. třídy. Míjely se s nějakou další paní. Maminka pozdravila, druhá dáma pozdrav opětovala, dcera mlčela.
A pak to začalo.
Maminčina tvář nabrala výrazně zlostných rysů a na dceru se snesla sprška ostrých slov: „To neumíš pozdravit!! To se musíš ukazovat jako nevychovanec!! To Vás ve škole neučí slušnému chování??!! Co Vás tam vlastně učí??!!“
Tuhle poslední větu začínám slyšet podezřele často. Chtěl jsem tedy bez komentáře jít dál. Kolega ale zareagoval zcela jinak.
Přišel k dcerce a zeptal se jí, zdalipak zná Pythagorovu větu a co jí říkají Keplerovy zákony. Dcerka jen vyvalila oči a neřekla vůbec nic. Kolega se proto otočil k matce a spustil na ni: „Maminko, ta Vaše holka nic nezná. Copak jí to doma vůbec neučíte. Copak nemáte čas na matematiku a fyziku. No, to jsou dneska rodiče!!!!“
Maminka zůstala stát jako solný sloup, kolega se slušně s oběma rozloučil a odkráčel zpět ke mně. Když spatřil můj údiv, pravil dost nahlas, aby to maminka slyšela: „No promiň, no. Nemám čas na učivo, když dávám žákům lekce slušného chování místo rodičů.“
Pak jsme pokračovali dál v cestě.
Inu, asi to autoři školského zákona 561/2004 mysleli dobře, když do prvních odstavců vkládali: Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou. Jenže ten pojem služba si začali mnozí vysvětlovat po svém. A často pouze k obrazu svému.
Následné mediální vysvětlování reformy formou: Konec biflování, škola službou atd. vyvolalo jistý dojem, že škola je tu prostě proto, aby vzdělávala, vychovávala, napravovala atd. Ostatní, včetně rodičů, se na školu mohou klidně spolehnout. Ona to zvládne, vždyť je ze zákona službou.
Někdy mám proto dojem, že se nám některé věci jaksi otočily hlavou dolů. Co si o tom myslíte?
Mgr. Hana Pilařová
24.1.2011 at 18.38Moc se mi líbí kolegova reakce :)))
Bc. Michaela Gondeková
24.1.2011 at 18.54Máte nepochybně pravdu, děkuji za skvělý článek, opravdu mě pobavila reakce Vašeho kolegy. Mrzí mě, že se musím i při své práci učitelky MŠ potkávat s takovou reakcí rodičů, jakou zde uvádíte Vy. RVP PV popisuje jako jeden z hlavních úkolů předškolních zařízení „doplňovat rodinnou výchovu“ a myslím, že nejsem daleko od pravdy, když napíšu, že rodinnou výchovu mnohdy nahrazujeme . . . :-/
Jitka Rambousková
24.1.2011 at 18.58Kéž bych dovedla reagovat stejně! 🙂
Zdeněk Brom • Post Author •
24.1.2011 at 20.10Vážená paní Pilařová a Rambousková, kolega je herec tělem i duší, takže umí. Podobně postupuje někdy i ve třídě, když dítě skutečně nechápe, co se po něm chce nebo prostě nechce poslechnout. Má vytříbený cit, který neurazí a ani neponíží, ale ukáže dítěti zrcadlově, co dělá a co je špatně. Také bych to chtěl umět 🙂
Zdeněk Brom • Post Author •
24.1.2011 at 20.15Vážená paní Gondeková, i u nás na ZŠ máme někdy pocit, že už některé rodiny nahrazujeme. Je to někdy těžké a smutné zároveň. Horší snad už je jenom to, když se rozhodne rodič za každou cenu proti škole nebo učiteli bojovat. Pak je to už jen tragedie.
Optimální situace, kdy jsou všichni – žák – rodiče – učitelé – partnery je potom požítek, kterého si hluboce vážím. Naštěstí také ještě existuje.
Mgr. Pavlína Hublová
24.1.2011 at 20.23Děkuji za krásný příspěvek. Je smutné, že je to pravda. Díky za nadhled a humor.
Petra Boháčková
24.1.2011 at 21.28Zase moc krásné čtení … děkuji.
Zdeněk Brom • Post Author •
24.1.2011 at 22.39Vážená paní Boháčková a Hublová, díky a rádo se stalo 🙂
Kdyby nás opustil humor, pak bychom jen těžko hledali cestu dál.
E Kocourek
15.3.2011 at 17.49Že je něco napsáno v nějakém zákonu, z toho bych si mnoho nedělal. I sám zákon nejvyšší, Ústava, je jen nesmyslný (a nesplnitelný!) blábol, tu a tam v rozporu sám se sebou. A co teprve jaké úžasné nesmysly z něj dokáže vyčíst slavný Ústavní soud! Ale co si o tom myslí sami pedagogové? To by mě zajímalo. Že má škola vzdělávat, o tom asi není spor. Ale má škola také vychovávat? A pokud ano, JAK a k čemu? Možná v tom měla jasno Marie Terezie (vychovávat šikovné a hlavně poslušné poddané) a jasno v tom, zdá se, má i Honza Sokol („naším cílem musí být vychovávat především dobré lidi, potom odpovědné občany a teprve pak také kvalifikované pracovníky“). Najdou se dva lidé, kteří se shodnou v názoru, co je dobrý člověk? Třeba dobrý vůl? No jo, ale jasno v tom měla i půvabná Petra Buzková („stát je hodnotově neutrální“). Někdo z přítomných se v tom orientuje? Nebo třeba neorientuje, ale přesto vychovává?
Zdeněk Brom • Post Author •
17.3.2011 at 16.27E.Kocourek
Ve škole vychováváte už jenom tím, jaký jste sám. Děti se učí nejenm probíranou látku (někdy), ale především pozorují učitele a vnímají ho jako člověka. Pak buď napodobují nebo odmítají nebo se vyhraňují atd.
Vychovávat můžete také volbou učiva. Dějepis je toho zářným příkladem. Snad každý režim se jako jednu z prvních věcí snaží měnit obsah výuka dějepisu.
Co je dobrý člověk? Upřímně napíšu, že definici nemám. Zatím jenom vím, že jsem poznal spoustu dobrých lidí, kteří byli zcela rozdílní. Extrém pak je, když mi nezištně pomůže člověk, o kterém jsem si předtím nemyslel nic valného.
K čemu se snažím vychovávat? K empatii, ohleduplnosti, k samostatnému myšlení … Píšu schválně, že se snažím, protože výsledky ukáže teprve čas.