Podstatnější než žákovská knížka

Žákovská knížka je zajímavý nástroj. Lze jít ale dál.

„Jak bylo ve škole? Ukaž žákovskou knížku.“

Podobné věty slýchávají někteří naši žáci po příchodu domů docela často. Mnozí rodiče se pochopitelně zajímají o školní prospěch svých ratolestí a žákovská knížka je k tomu pro ně dobrým nástrojem.

Aktivní rodič se o žákovskou knížku přirozeně zajímá. Co se z ní ale dozví? Zjistí, jaké známky má jeho potomek. O čem ale známky vypovídají? Někdy také může zjistit, jak si žák vede v kázni. Dokonce některé žákovské knížky umožňují, že si žáci do nich sami zaznamenávají vlastní hodnocení….

Samozřejmě jsem jako učitel rád, když se rodič o žákovskou knížku zajímá a sleduje, jak se školní prospěch dítěte vyvíjí. Můžeme pak společně mnohé vyřešit včas.

Upřímně se ale přiznám, že by mne mnohem více potěšilo, kdyby se rodič hned nepídil jenom po žákovské knížce, ale aby se svého juniora především zeptal:

„Co ses dnes nového dozvěděl?“
„Na co ses dnes ve škole zeptal?“

Tyto otázky prý kladla po návratu ze školy jednomu nositeli Nobelovy ceny jeho maminka. Už si nevzpomínám, kde jsem to četl, ale vím, že mne to zaujalo, a proto jsem si to zapsal.

Zdá se to jako blbost, ale v té otázce je skryt základní prvek motoru lidského poznání. Dobře položená otázka je požehnání pro žáka i učitele. Mnohokrát se mi ve výuce stalo, že právě dobře položená otázka ze strany žáka posunula celou výuku a pochopení probírané látky o notný kus dál.

Jako učitel už žákovskou knížku nemám. Zkouším se tedy sám sebe večer ptát:

„Co jsem dnes nového žákům sdělil?“
„Přivedl jsem je alespoň k jedné otázce? Na co se mne dnes ptali?“