Malé nahlédnutí do chování žáků v Anglii.
V debatě k blogu http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenek-brom.php?itemid=1016 jsme se s dalšími debatéry dotkli i práce s pravidly tříd v české škole.
Osobně považuji vytváření pravidel třídy žáky a učitelem za jeden ze základů úspěšné výchovy a prevence sociálně patologických jevů. A nejen to. Žáci respektující pravidla dosahují i kvalitních výsledků ve vzdělávání. Řečeno s J.A. Komenským: „Škola bez kázně je mlýn bez vody.“
Do debaty o pravidlech přispěla i paní Monika. Její příspěvek přináší postřehy z britského školního prostředí a je velmi zajímavý. Dovolím si ho zde doslovně uvést:
„Píšete: „Tyto školy pracují s pravidly a jejich důsledným dodržováním. Žáci jsou vedeni ke spolupráci a mají možnost participovat na chodu školy.“
Jak jsem podotkla, neznám situaci v současném českém školství. Před řadou let jsem však strávila určitý čas v britské škole, dovolte mi aspoň tři postřehy:
1. Práce s pravidly a jejich důsledným dodržováním. To jste napsal přesně, ale není to úplné. Pravidla by však měla přirozeně vyrůstat z hodnot, které se žáci učí ctít, jenom pak mají smysl. Jsou-li smysluplná, děti je přijmou za své. – V britských školách se z tohoto důvodu každý týden koná setkání všech žáků školy s učiteli, kde se přístupnou formou probírají HODNOTY a PRAVIDLA, také tam jsou oceňováni žáci, a to nejen za skvělé studijní či sportovní výsledky, ale i za nezištné skutky a projevy kamarádství. Pro českou cynickou společnost něco takřka nepředstavitelného, ale ono to funguje skoro zázračně, jak jsem měla možnost poznat.
2. S dodržováním pravidel souvisí TÝMOVÁ PRÁCE učitelů. Zatímco v české škole sedí každý učitel na svém izolovaném písečku, britští kantoři pracují důsledně v týmu. Má-li jeden učitel kázeňský problém s žákem, je to automaticky problém, k němuž se staví a který řeší CELÝ učitelský sbor. Tato vzájemná a naprosto samozřejmá podpora umožňuje skutečné dodržování pravidel. Neukázněný žák, který se dopustil vážnějšího prohřešku, okamžitě ví, že jej nebude řešit jen bezbranná mladá učitelka, ale že bude mít co do činění s celým učitelským sborem, který si za svými pravidly stojí. – V Čechách jsem se
s takovouhle synergii nesetkala ani jednou; učitelé jsou tam atomizováni, problémy si řeší každý sám za sebe, pravidla se rozplývají, o nějakých hodnotách ani ponětí.
3. Důvěra. Zatímco v české škole panuje neustálá nedůvěra a represe (a neplatí to jen pro školu), anglická škola je prostorem pro CÍLENÉ budování důvěry. Příklad: ve třídách jsou volně přístupné knihovny s knihami, encyklopediemi a slovníky, žáci mají přístup do vybavených učeben atd. Přesto se za celou dobu, co jsem tam byla, neřešil jediný problém, že by se ztratilo něco ze školního vybavení. Že by se ztratila byť jediná kniha. V takto důvěryhodné atmosféře patrně nikoho nenapadne, že by si mohl přisvojit něco z toho, co patří všem.
Tyhle poznámky píši s vědomím, že: 1. britské školství rozhodně nepatří k těm bezproblémovým (naopak) a 2. české děti jsou oproti malým Britům učinění beránci. (Na druhé straně rozdivočelá britská mládež nezná zákeřnosti či určité způsoby cynického chování, které musí řešit český učitel. Třída malých Britů, to je neuvěřitelná smršť, ale ty děti se i v tom kraválu a pranicích projevují tak nějak dětsky, nezáludně.)“
Zde měl být původně závěr. Než jsem ale text vložil na blog, přečetla si ho moje milá kolegyně Dáša, která je výbornou učitelkou. Osud tomu chtěl, že nedávno pobývala v Anglii a setkala se tam i s místními školáky. Její komentář k výše napsanému textu je zde:
„Pobývali jsme týden v Londýně. Pohybovali jsme se hodně v muzeích a galeriích – stejně jako množství školních výprav. Děti z „I. stupně“ neskutečně poslouchaly – na pouhý pohled učitele se ukáznily.
Teenagery jsme pozorovali též. V přítomností učitele dobré. Ale pokud učitel nebyl v dohledu … Hlučná, roztažená tlupa, protivné dívky, jedinci chovající se tak, že jsme nevěřícně vrtěli hlavou. Kam se poděli ti andílci? Jestli to tedy není tak, že se před autoritou jsou ochotni ukáznit víc než česká mládež – ale jenom před ní.“
Jak je to ve skutečnosti s anglickou mládeží? Nevím. Děkuji ale za to, že mohu naslouchat zkušenostem a pohledům druhých.
Helena Lyerová
20.8.2010 at 19.44Nedělám si iluze o tom, že by anglické děti byli nějací andělé, vlastně je vychovávají au pairky hlavně ze střední Evropy :-)(také jsem jednou byla). Na druhou stranu anglická škola musí odrážet kulturu ve vztazích mezu lidmi, která ve Velké Británii vládne a o které se nám tady může jenom zdát. Zkuste si zajet na pár dnů do VB a už na pražském letišti vám bude líto, že jste museli odjet.
Zdeněk Brom • Post Author •
20.8.2010 at 23.36V anglické škole v jednom malém městečku jsem pobýval dvakrát a to velmi krátce. Bylo to malé městečko a škola pro mladší děti. Přivezl jsem si hodně nápadů a inspiraci. A jak píšete – i zamyšlení. Co dělat, abychom to dobré, co jsem viděl, dosáhli u nás.