Tohle byl ale školní rok!
Byl to náročný školní rok
Nová 3. třída, přivykání práci s asistentkou a pak výměna asistentky kvůli těhotenství, hledání společné řeči s žáky a rodiči – někdy dost komplikované…. Výsledkem toho všeho bylo v červnu již značné vyčerpání a pocit, že se moc nedařilo. Ne snad po stránce výukové, ale po stránce osobnostní.
Ať jsme s kolegyněmi – asistentkami dělali v průběhu školního roku ledacos – cvičení osobnostní a sociální výchovy, práce s emocemi, vyprávění příběhů, sdílení vlastních prožitků atd., měl jsem dojem, že náš třídní kolektiv prostě moc nefunguje. Některá děvčata se pořád hádala, kluci poletovali coby mušky neposedné, řešili jsme i několik vážnějších kázeňských přestupků, inu zkrátka situace nic moc.
V polovině června se ale něco začalo dít. Dostával jsem od žáků dotazy, zda bude na konci školního roku nějaký čas na to, aby mohli „něco ukázat“, jestli si mohou o přestávce „něco“ na to „ukázaní“ připravit, byl jsem požádán o to, abych se šel projít na chodbu a u dveří třídy se objevily hlídky, které signalizovaly, že se vracím do třídy. Něco viselo ve vzduchu.
A předposlední školní den to přišlo.
Žáci si sami bez jakékoli pomoci připravili a zahráli divadlo „Ze života Šmoulů“. Hráli skoro všichni, takže byli herci i diváky zároveň. Bylo vidět, jak si to užívají a jak hrají prostě pro radost. Moji ješitnost potom potěšilo, když jsem zaslechl tiché pokyny: „Vyslovuj s otevřenou pusou, ať lépe slyšíme,“ neb to jsme si vštěpovali při hodinách recitace.
A pak přišla poslední scéna, kterou bych nazval „U společného stolu.“ Šmoulové připravili hostinu ze zásob, které přinesli – jahody, sušenky, mrkev… a pozvali nás stojící: „Tak a teď Vás zveme mezi nás. Dejte si.“
I dali jsme si. Zvláště jahody byly tohoto roku sladké a sušenky dobře vysušené.
Ten rok byl skutečně náročný, ale stál za to. Dětem jsme s paní kolegyní poděkovali a měli velmi dobrý pocit. Škola je prostě taková tajemná zahrada, kde předem nevíme, co a kdy se urodí.
Lenka Urbanová
15.7.2010 at 13.04Díky, velmi mě tenhle článeček potěšil. Vlastně se dá říci, že i slza ukápla. Ti vám to ale nandali 🙂 Blahopřeji srdečně!
Lenka
Zdeněk Brom • Post Author •
15.7.2010 at 15.04Nandali. Fakt jsem zíral …. a rád 🙂
Mgr. Jana Kneřová
24.7.2010 at 15.27Krásné překvapení. Jak říkáte …předem nevíme, co a kdy se urodí. Myslím, že to mě na škole nejvíc baví. A jsem moc ráda, že jste nakonec na prázdniny odcházel s pocitem, že to stálo za to.
Zdeněk Brom • Post Author •
20.8.2010 at 23.33Také mě to baví a přiznám se, že mi to obzvláště letos hodně pomohlo.