Týden č. 2 – Ať žijí školní akce!

Jsem zastáncem činnostního vyučování. Žákům podle mého nedá nic víc, než když si něco zkusí na vlastní kůži. I proto zapojování škol do různých charitativních, tematických, ale i jiných akcí schvaluji, ba dokonce podporuji. Na druhou stranu, zbývá vám pak čas na vzdělávání typu – plnění ŠVP? Zbývá, ale je to spíš nic než-li něco. Zejména, když i v dny, kdy se zrovna nic neděje vám do hodiny přijdou 3 žáci, to se to pak v učivu posouvá jedna báseň. Uvidíme… třeba je přicházející zima nažene do lavic – teplo tu máme! 😀

Tento týden byl ale v něčem i přínosný. Když mi studentka, která nevyčasovala ani sloveso, oznámila, že z německého jazyka maturovat nebude, pochopila jsem, že žáci nejsou zas tak úplně hloupí a umí dokonce dělat radost – práci bez konce totiž nesnáším!

Hloupí nejsou, ale velké mezery ve znalostech mají! Když člověk udělá test dle informací bývalého učitele, které zahrnovaly (domnělé) znalosti žáků a nikdo z nich ho nenapíše, není něco v pořádku. Kolonky ZNALOST/NEZNALOST jsem jednoduše doplnila kolonkou KATASTROFA a bylo. Otázku na to, zda katastrofa je to správné pojmenování žákovských (ne)znalostí, nebo přístupu bývalého kolegy, nechám radši nezodpovězenu…

A to jest vše!

Poučení do dalšího týdne:

  1. Vymyslet hru či jinou aktivitu, která lze dělat i v jednom žákovi – záložní plány mi do teď chyběly (nepovažovala jsem je za nutné! Já HLUPÁK!).
  2. Začínat ve 4. ročníku gymnázia se základy jazyka není nic divného – opakování je matka moudrosti, takže vlastně díky za to! 🙂