Dvě pojednání o 7. lekci
Příprava budoucích učitelů
Zdravotnictví a školství považuji za dva nejdůležitější rezorty ve státě, kterým by měla být věnována nadstandardní péče. V oblasti školství pak shledávám za prioritní přípravu budoucích učitelů, neboť na nich záleží, jakým směrem se bude ubírat nová nastupující generace. Jsou tomu tři roky, kdy jsem poprvé vstoupila do třídy a měla učit. Cítila jsem se velmi osaměle. Přede mnou sedělo třicet adolescentů, kteří si mě okoukávali. Chtěla bych vědět, co se jim tenkrát honilo hlavou. Během prvních odučených hodin jsem si uvědomila náročnost a zodpovědnost učitelského povolání. Zjistila jsem, že chyby, které jsme se spolužáky našim učitelům vyčítaly, dělám také. Snažila jsem se je odstranit, ale šlo a jde to stále těžko. Nejvíce mi tenkrát vadilo, že nemám vedle sebe někoho, kdo by sledoval moje hodiny a upozorňoval na chyby, kterých se dopouštím. Proto bych navrhovala, aby budoucí učitelé měli více praxe. Nejlepší by bylo, kdyby po složení státní zkoušky, která by ověřovala teoretické znalosti, studenti nastoupili na několik let do praxe. Poté by vykonaly praktickou zkoušku a stali se profesionálními učiteli. Bylo by to sice náročnější studium, zato efektivnější. Učitelé by byli lépe připraveni na své povolání, což by se odrazilo na změně mínění společnosti, která si v současné době neváží práce učitelů a podceňuje ji.
Komunikace mezi lidmi
Shlédla jsem videozáznam on-line přednášky Dana France a byla jsem překvapena, když se během úvodního představení zmínil o tom, že se svou manželkou komunikuje většinou přes skype, icq či jiná zařízení. Což mě vede k úvahám o tom, kam se vytrácí mezilidská komunikace z očí do očí. Já si takové komunikace nesmírně vážím. Nejen že, od člověka získám okamžitou zpětnou vazbu (což sice u skype, icq také), ale mohu pozorovat jeho gesta, mimiku, zkrátka nonverbální komunikaci, která je mnohdy důležitější. Člověk, se kterým hovořím, je živý, mohu si na něho šáhnout, pohladit ho…. Ono je to vždycky jednodušší špatné zprávy napsat než sdělit přímo. Což v praxi pak například vypadáte, že propuštění z práce Vám dojde emailem. Nemohu si pomoci, ale připadá mi to, jako kdyby se lidé chtěli před něčím skrýt. Bojím se, že přijde doba, kdy lidé budou doma zavření ve svých pokojích a komunikovat se světem budou pouze přes techniku. Nikdo nebude chodit po lese, nakupovat, ulice budou prázdné …brr, hrozná představa. Navíc se nezmiňuji ani o zdravotních problémech, které se u každého objeví.
Vím, že se vývoj technologií nedává zastavit. Respektuji ho, ale přesto pamatujme na staré moudré přísloví – Všeho s mírou…
Vlasta Novotná
20.11.2011 at 13.50Kláro, věřte, že chyby budete dělat i po dvaceti letech praxe. Jsme jenom lidé. Pokud máte dobrý vztah s žáky, oni to chápou. Základ (mně se osvědčil) s žáky komunikovat. Ne \“plkat\“, ale zdůvodnit postup, opravit chybu (přiznat), vysvětlit klasifikaci atp. Držím Vám pěsti. Podle dalšího textu si myslím, že potřebujete s někým své problémy prodebatit z očí do očí. Chápu Vás. Měla jsem v začátcích štěstí na starší kolegyni v kabinetě. Dodnes jsme nejlepšími kamarádkami. Přála bych ji všem začínajícím kolegům.
Klára S. • Post Author •
20.11.2011 at 14.35Dobrý den Vlasto,
děkuji Vám za reakci. Svým studentům zdůvodňuji, proč je dané učivo důležité a jakým způsobem je mohou v životě využít. Ale přiznám se, že občas žádný reálný důvod nenajdu, jen ten, že to budou potřebovat k maturitě. A už jsme opět u dalšího problému – maturita ověřuje pouze faktografické údaje, které většinu z nich studenti zapomenou a zbytek v životě neuplatní. Ale to je na jinou debatu.
Ilona Zahalkova
20.11.2011 at 23.01Ohledně komunikace a technologií. Problémem není vzdálenost sociální ale skutečná. Kdybych měla přátele vedle sebe, raději bych povídala z očí do očí u šálku kávy, ale jsme-li od sebe vzdáleni přes půl republiky nebo stačí jen na druhém konci města, prostě to nejde 🙂