Patří digitální hry do výuky?

Jsem velmi zmatená. V oblasti školství se nám nabízí velké množství alternativ, jak obohatit školní výuku. Což je samozřejmě dobré, ale jsem z toho zoufalá. Absolvovala jsem již spousty seminářů, ale na žádném z nich mi neřekli, jak poznat, která alternativa je ta pravá. Vím, že vývoj jde dopředu a nelze ho zastavit a alternativ bude přibývat. Ale jak dlouho tomu tempu budeme stačit? Nejsme přece žádné stroje….

 Počítačové hry jsem nikdy nehrála. Z jakého důvodu bych je měla teď začít hrát? Mám stále před sebou obraz bratra a jeho kamarádů, kteří při hraní počítačových her buší do klávesnice, hádají se a nevnímají okolí. Tenkrát mi to přišlo divné, proč hrát např. NHL (hokej) na počítači, když si ho mohu jít zahrát do nedaleké haly, přičemž potkám spoustu kamarádů, se kterými se pobavím, unavím svoje tělo a zároveň jsem na čerstvém vzduchu.

Zároveň mě však digitální hry lákají. Dívala jsem se například na hru Evropa 2045 a musím říct, že princip hry mě zaujal. Těším se, až si ji vyzkouším, neboť pro můj předmět, který učím – ZSV je ideální. Na druhé straně mě nenapadá, jak využívat počítačové hry v tělesné, výtvarné a hudební výchově.

 Teď si vzpomínám na moje druhé setkání s počítačovými hrami. To bylo minulý rok v hodině dějepisu, kdy mi žáci ukazovali během výuky hru, která se odehrávala v Egyptě. Zrovna se mi hodila, neboť jsme si na ní ukazovali stavby V Egyptě charakteristické pro tehdejší dobu. Náhle jsem žákům byla blíž. Ocenili, že mě zajímá, co ve svém volném čase dělají. A já jsem byla ráda, že se naučili to, co jsem potřebovala.

 Bohužel si nedovedu představit, jak by realizace hraní digitálních her ve skutečnosti vypadala. V době, kdy spousta škol řeší existenční problémy a ředitelé škol věnují velké úsilí tomu, aby získali co nejvíce nových žáků, tváří se skepticky na zakoupení nových počítačů. Ideálem by bylo, kdyby každá učebna měla tolik počítačů, kolik má žáků. Není to utopie? Nemyslím si, neboť vývoj to vyžaduje a nastane doba, kdy se budeme muset podřídit. Vývoj nás donutí.

 Díky 3. lekci jsem si uvědomila, jakým způsobem mohu hry ve škole využívat. Nelze přemýšlet o tom, zda-li hry žáci chtějí nebo ne. Na to máme jednoznačnou odpověď – současná síťová generace chce počítačové hry. A my jsme povinni jim je dát. Teď bychom měli spíše přemýšlet, jak je efektivně  využívat  v jednotlivých předmětech tak, aby žáci zábavnou formou získali informace a vyzkoušeli si na vlastní kůži potřebné dovednosti.  Digitální hry však beru jen jako jednu z mnoha možností, jak obohatit výuku ve svých předmětech. Přitom se řídím starým příslovím – „Všeho s mírou“. Ne vždy a za každou cenu.