Na úvod mého příspěvku bych se chtěla omluvit za zpoždění v elearningu. Nebylo způsobeno mou leností, ale kvanty práce, která se na mě nahrnula a čekala na okamžité vyřešení. Snad to vše doženu. Mám dojem, že jsem více úředník, psycholog a opravář v jedné osobě, ale jen ne učitel.
Všímám si, že ICT technologie odpoutávají studenty od reality a v některých případech plní funkci tzv. úniku od všech problémů, se kterými se žáci potýkají. A není jich málo. Víc než hrnutí nových informací do hlav studentů, potřebují lásku a porozumění. Když doma tyto základní potřeby neuspokojí, uchylují se k ICT technologiím – např.sociálním sítím, kde nacházejí porozumění u neznámých lidí. Je to dobře?
Tato druhá lekce mě donutila k sebereflexi:
– v jakých předmětech využívám ICT technologie – v podstatě ve všech, které učím – dej, zsv, prn. Vyrábím si ppt prezentace, pouštím ukázky z filmů, písničky z youtube… Dovoluji studentům vyhledávat na pc informace, které s nimi třídím a srovnávám. Problém je v tom, že jen některé třídy mají počítače. A ty jsou ve většině případech plné.
– zda je smysluplně využívám – tím si nejsem jistá. Pociťuji značné rezervy ve využívání internetu v hodinách. Mohl by mi někdo poradit, jak internet ve výuce správně využívat?
– jak často – průměrně 1 krát za 14 dní v každém předmětu. Což je žalostně málo.
Vadí mi, že se neustále mluví o tom, jak ICT technologie mohou za to, že klesá intelekt našich studentů. Viz například Mark Bauerlein „Zatím žádná generace nezakusila tak obrovské zdokonalení technologií doprovázené tak malým intelektuálním pokrokem.“ Z této citace i dalších jsem nabrala dojem, že se dává za vinu špatný prospěch žáků na školách ICT technologiím – částečně to může být zaviněno učiteli, kteří neví, jak ICT technologie používat, ale jsem si jistá, že samotné ICT technologie za to nemohou. Vina spadá na samotné studenty, kteří nemají tolik sebekázně a neumí si zorganizovat svůj čas tak, aby efektivně využívali svůj volný čas. Částečně by je to měla naučit škola. Ale co rodiče? Proč se musí vzdělávat v této oblasti jen učitelé? Myslím si, že i rodičům by neuškodilo takové ICT vzdělávání, aby mohli dětem pomoci.
Bořivoj Brdička
20.10.2011 at 6.43Ano, každý máme svou část viny a svou část zodpovědnosti za současný stav. Mnoho z nás ho vnímá jako neutěšený. Je zřejmé, že jako učitelé nebudeme schopmi problémy zvládnout sami, bez pomoci dalších složek společnosti – především rodičů a státu. Potíž je v tom, že sami zatím tápeme. Nejsme schopni říci, co chceme. Rádi přistoupíme třeba i na restriktivní opatření v podobě plošných testů v domnění, že nám pomůže zdolat nechuť žáků něco ve škole dělat. Líbí se nám, když někdo zatočí s vědátory, kteří jen teoretizují a jejich rady jsou obtížně realizovatelné. Jen ať si to zkusí, postavit se před tu bandu nezvládnutelných deprivantů!
Dokud většina z nás nepochopí, že musíme znát tolik, abychom měli dostatečné sebevědomí zvednout hlas a říct, jak chceme problémy současného školství řešit, do té doby nám nikdo nepomůže. Pokud k tomu má někdy dojít, není jiné cesty, než se pokoušet si potřebné znalosti předávat a diskutovat o nich. I když zůstávám skeptikem, jsem přesvědčen, že právě my účastníci kurzu RVP_VT21 jsme na správné cestě.
Mgr. Pavlína Hublová
20.10.2011 at 8.22O internetu ve výuce hovoříme také v diskuzním fóru. Možná byste mohla otázku znovu otevřít…
Vladimír Havlíček
20.10.2011 at 11.31Píšete \“mluví o tom, jak ICT technologie mohou za to, že klesá intelekt našich studentů\“
Dnešní žáci mají takové vědomosti a znalosti, přístup k informacím a možnosti komunikovat, zjistit si kdykoliv cokoliv, inteligenci pro vztahy v natěsnaném sociálním a společenském prostředí, inteligenci pro chápání nových pojmů, skrytých významů slov, zařízení, věcí, chápání a rychlé učení čehokoliv na co narazejí a co se pro ně stane důležité, aby to zvládli, na základě dosavadních znalostí (málokdo čte návody k obsluze k čemukoliv, ale snažejí se naučit se své nové pomocníky a miláčky používat), že by jim mohli učenci 18. a 19. století a vlastně i 20. století závidět.
Učitelé se nemusejí bát, že pokud žáky něco nenaučejí, nebudou to umět. Co se celé IKT oblasti týká, je to podobné, jako když všichni lidé, mladí, staří jezdí na kolech a škola je učí jezdit na kole – správný způsob nasedání, šlapání, přehazování koleček, odbočování, brzdění, seřizování brzd, výběr velikosti rámu a dezénu pneumatik, apod., a dělají si hlavu, co učit dřív a co později a co když něco nestačejí naučit, nebo když má škola pouze několi kol a přístup k nim vychází průměrně 1 krát za 14 dní 🙂