Nejsem přítelkyně „kompetencí“.
Nejsem přítelkyně „kompetencí“, ale snažím se být v obraze ohledně toho, co ty „kompetence“ vlastně znamenají. Vědomosti, dovednosti, postoje. Dosud mi připadalo více-méně vše jasné. Třeba ty postoje.
Můj oblíbený příklad se vztahuje k autorskému právu. Žák se navrčí veškeré autorské zákony popředu i pozpátku, a jsa tázán učitelkou, zda se všemi těmi hloupostmi míní řídit v praxi, samozřejmě odpoví, že ano. Neboj se pejsku. Postoje za jedna, může si učitelka zapsat do notýsku.
A v soukromí, učitelkou již nepozorován, žák vesele stahuje vše, po čem jeho srdce zatouží: hudbu, filmy, ba i odborné články. To jsou ty postoje, jak je chápu já.
A protože takovéhle postoje se dají snadno fingovat, nemá smysl je vyhodnocovat. A pokud něco nemá smysl vyhodnocovat, nemá smysl ani to vyučovat. Takže veškeré „kompetence“ jsou pak pro kočku.
Jenže nedávno na portálu Pedagogicke.info někteří autoři a diskutující naznačili, že by vše nemuselo být tak jednoduché. A že by se mezi postoje mohly počítat i vytrvalost, schopnost vydržet u náročného úkolu, schopnost dokončit práci, schopnost překonat frustraci, odhodlání pracovat i bez okamžité odměny a odpovědnost. A další přihodili vlastnosti jako píle, pracovitost, schopnost překonávat překážky, schopnost vyrovnat se se zklamáním a schopnost (nebo odhodlání?) jít dál i přes porážku. A mohla by tam patřit i moje oblíbená psychická odolnost.
Sice netuším, jak by se některé z těchto postojů (jsou-li to postoje ?) měřily a vyhodnocovaly, ale uznávám, že by se stěží daly fingovat. Takže pokud by byly včleněny do „kompetencí“, mohly by i „kompetence“ začít dávat smysl.
Ale kdo má tohle rozhodnout?
Miroslav Melichar
15. 4. 2026 at 18:30Ani já nejsem přítel „kompetencí“. Není moc jasné, co to vlastně je a tím pádem je otázka, zda je jde nějak hodnotit. Tedy vlastně vím, co jsou kompetence – ty hlavní jsou umět číst, psát a počítat. To chtěla po žácích už Marie- Terezie. Jenže hlavní heslo reformy je, že naše školství se přece naprosto musí oprostit od tradičního pojetí, které je Marii-Terezii přisuzováno, a to díky tomu, že zavádíme kompetence.
V nouzi pomůže AI či Wiki. Na Wikipedii se dočteme, že je ve školství s těmi kompetencemi nějak zmatené (hleslo Klíčové kompetence), blíže je to rozebráno v komentáři již z roku 2007 (https://cs.wikipedia.org/wiki/Diskuse:Kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A9_kompetence), který je nadepsaný Nešťastný otrocký překlad. V dalším textu Klíčové kompetence je citován RVP, takže se nedozvíme nic nového.
Heslo Postoj nám W. vyloží jasněji (https://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj). Postoj je v úvodu textu definován jako názor nebo připravenost k činu. Dále se dočteme, že hodnocení postojů je problematické.
Takže vztah k žáka k autorskému právu je opravdu postoj. Projeví se spíš činem než povídáním. Co když žák otevřeně řekne, že na aurtorské právo kašle, že je to blbost – zaslouží pochvalu, ze zastává nějaký názor a dokáže ho jasně formulovat? Co když řekne, že nemá rád cikány, teplouše, imigranty … Nebo má propadnout, že jeho postoj je protispolečenský? Možná je postojem i píle. Ta se ve škole tradičně do hodnocení (známek) v často počítá. Neměly by se takové postoje spíš ale zahrnovat do rubriky chování? Kdysi se nakrátko mihnul názor, že známka z chování by se měla podobat jiným známkám – jednotka z chování by tak měla být spíš výjimkou – kdo je tak skvělý? Běžná, normální by měla být potom dvojka.
Silvie Amstová • Post Author •
18. 4. 2026 at 8:40Děkuji panu Melicharovi za komentář, přestože ty moje nejasnosti nijak zvlášť neobjasnil, spíše posílil. Vítám, že to učinil s použitím terminologie, která se v těchto končinách často nevídá.
A připomínám, že marieteriziánská terminologie dnes zaručeně neplatí – to bylo to první, co terminologická mafie zlikvidovala. Takže mají-li dnešní žáci stále ještě „umět číst, psát a počítat“, zcela jistě to od nich nechtějí ty dnešní kompetence.